Fantasy literatura (filmy a tak vůbec) je pro někoho jen taková nevinná pohádka. Ne nic víc než příběh o hloupém Honzovi, který se stal králem (což je samo o sobě hloupost) nebo o drakovi, který si musel anorektické princezny plnit nádivkou, aby se vůbec najedl. Ale fakt to není jenom pohádka. Tenhle žánr k sobě dokáže připoutat početnou skupinu čtenářů, někdy až fanatiků (v kostýmech růžových koníčků), kteří se pak noří do tajů imaginárních světů a objevují jejich nejtajnější zákoutí. Já sice nepatřím mezi ty až-příliš-zaujaté jedince, ale přece jenom je v mé skromné knihovničce taková malá, fantasy záplava.

Dobře, trochu lžu. Žádnou knihovničku teď nemám a všechny knihy se mi válí po zemi. Ale pravdou zůstává, že na mé podlaze se nachází tolik zajímavých dobrodružství, že by to vystačilo na mnoho životů.

O čem to fantasy je?

Tato kniha změnila můj pohled na kudlanky.

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Fantasy podle mě není o cizích zemích, není o magii, není o plechových rytířích a ani o tom, že vyvolávat nemrtvé není tak úplně dobrý nápad. Jako to všechno tam je … ale fantasy je hlavně o statečnosti, o jedinečnosti a o vzepření se osudu. Ne že by tohle v dobrodružných románech nebylo, ale tady mají postavy reálnou šanci něco opravdu změnit. Mohou velmi jednoduše vyjít ze své blátivé chatrče a zachránit svět.

Stačí si jen projít fantasy knihy, které jsem četl – Levá ruka boží – jde o osud světa, Impérium černé a zlaté – opět jde o osud světa, Zeměplocha – často jde o osud světa, Písně ledu a ohně – osud světa jak vyšitý či Trpaslíci, jejichž světu hrozí zánik. Samozřejmě nejde vždy o to jedno, to by asi byla pěkná nuda, ale je téměř pravidlem, že postavy mění historii universa, ve kterém žijí. Znamenají něco.

Fantasy je řád

Vezměme si takovou Osamělost prvočísel. Hádáš správně, že nejde o fantasy. Knížka trošku morbidní, ale krásná. Morbidně krásná. Kdybych měl nějak velmi rychle shrnout děj, tak je to o dvou lidech, co jsou až příliš blbý. Jenže, ať už na konci získají rozum nebo si zapnou plyn, na věci to nic nezmění. Kniha začne … skončí … a svět je pořád ten samí. Postavy nejsou nic víc, než víčko od Coly v oceánu.

Jen ve fantasy jde opravdu změnit svět. Je to vlastně takový druh náboženství, které dodává víru v neuvěřitelné zázraky a divy, před nimiž se zdá lidský život nicotný. Je tam neobyčejná odvaha postavit se mocným a silnějším a ještě navíc zvítězit. Kdo z vás tohle má?

Je tam i neobyčejný řád. Možná že ta veškerá magie vypadá na první pohled jako něco hrozně chaotické, ale ve skutečnosti musí mít jasná a pevná pravidla. Jinak by ostatně v každé knížce stálo: „Mág lusk prsty a prostě se to vyřešilo.“ A ty organizace, ti králové, ti lidé, ti všichni tam prostě nějak patří. Mají tam svoje místo, svou úlohu v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Patří někam. A kdo by také měl námitky proti tomu někam patřit?


A co vás láká na fantasy literatuře? Nebo si naopak myslíte, že je prvním krokem do Bohnic?