Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Vyšel ven, aby zachránil svět

Vyšel ven, aby zachránil svět

Pokud bychom chtěli vědět, co je to fantasy a trapně nahlédneme do Wikipedie, dozvíme se něco takového: „Fantasy je umělecký žánr založený především na užití magie či jiných nadpřirozených prvků, mimozemských technologií nebo nadměrně inteligentně vyvinuté, extrémně silné bytosti, často s vzezřením a chováním netypickým pro lidi.“ Tuhle definici bych označil za nijak zvlášť výmluvnou a navíc to není úplně TO, co bych ve fantasy vyhledával.

Fantasy literatura (filmy a tak vůbec) je pro někoho jen taková nevinná pohádka. Ne nic víc než příběh o hloupém Honzovi, který se stal králem (což je samo o sobě hloupost) nebo o drakovi, který si musel anorektické princezny plnit nádivkou, aby se vůbec najedl. Ale fakt to není jenom pohádka. Tenhle žánr k sobě dokáže připoutat početnou skupinu čtenářů, někdy až fanatiků (v kostýmech růžových koníčků), kteří se pak noří do tajů imaginárních světů a objevují jejich nejtajnější zákoutí. Já sice nepatřím mezi ty až-příliš-zaujaté jedince, ale přece jenom je v mé skromné knihovničce taková malá, fantasy záplava.

Dobře, trochu lžu. Žádnou knihovničku teď nemám a všechny knihy se mi válí po zemi. Ale pravdou zůstává, že na mé podlaze se nachází tolik zajímavých dobrodružství, že by to vystačilo na mnoho životů.

O čem to fantasy je?

Tato kniha změnila můj pohled na kudlanky.

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Fantasy podle mě není o cizích zemích, není o magii, není o plechových rytířích a ani o tom, že vyvolávat nemrtvé není tak úplně dobrý nápad. Jako to všechno tam je … ale fantasy je hlavně o statečnosti, o jedinečnosti a o vzepření se osudu. Ne že by tohle v dobrodružných románech nebylo, ale tady mají postavy reálnou šanci něco opravdu změnit. Mohou velmi jednoduše vyjít ze své blátivé chatrče a zachránit svět.

Stačí si jen projít fantasy knihy, které jsem četl – Levá ruka boží – jde o osud světa, Impérium černé a zlaté – opět jde o osud světa, Zeměplocha – často jde o osud světa, Písně ledu a ohně – osud světa jak vyšitý či Trpaslíci, jejichž světu hrozí zánik. Samozřejmě nejde vždy o to jedno, to by asi byla pěkná nuda, ale je téměř pravidlem, že postavy mění historii universa, ve kterém žijí. Znamenají něco.

Fantasy je řád

Vezměme si takovou Osamělost prvočísel. Hádáš správně, že nejde o fantasy. Knížka trošku morbidní, ale krásná. Morbidně krásná. Kdybych měl nějak velmi rychle shrnout děj, tak je to o dvou lidech, co jsou až příliš blbý. Jenže, ať už na konci získají rozum nebo si zapnou plyn, na věci to nic nezmění. Kniha začne … skončí … a svět je pořád ten samí. Postavy nejsou nic víc, než víčko od Coly v oceánu.

Jen ve fantasy jde opravdu změnit svět. Je to vlastně takový druh náboženství, které dodává víru v neuvěřitelné zázraky a divy, před nimiž se zdá lidský život nicotný. Je tam neobyčejná odvaha postavit se mocným a silnějším a ještě navíc zvítězit. Kdo z vás tohle má?

Je tam i neobyčejný řád. Možná že ta veškerá magie vypadá na první pohled jako něco hrozně chaotické, ale ve skutečnosti musí mít jasná a pevná pravidla. Jinak by ostatně v každé knížce stálo: „Mág lusk prsty a prostě se to vyřešilo.“ A ty organizace, ti králové, ti lidé, ti všichni tam prostě nějak patří. Mají tam svoje místo, svou úlohu v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Patří někam. A kdo by také měl námitky proti tomu někam patřit?


A co vás láká na fantasy literatuře? Nebo si naopak myslíte, že je prvním krokem do Bohnic?



Komentáře
  1. Honza

    Honza: Já si myslím, že jedním motivem pro fantasy tvorbu může být i touha napsat „historický“ román bez ohledu na historické reálie.

  2. StandyB

    StandyB: krásne si to napísal súhlasím 🙂
    zbožňujem fantasy ….vidím v nich značný rozdiel…svety, ktoré majú svoje pravidlá…vidím v nich odvahu…..silu….ale spoločné čo majú je viera 🙂
    Viera ktorá je v každej fantasy….pri každej stránke, ktorú otočíme veríme v to, že nás buď dielo naplní…alebo popredná postava dosiahne to čo chce…alebo ak nám nie je určitá postava sympatická a zákerná veríme že sa jej to vráti alebo veríme že ďalej bude tou pliagou za akú ju vykreslujú 🙂

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Proč spíme?

Proč spíme?

Přece proto, abychom si odpočinuli! Ale omluvte mou nezdvořilost, na řečnickou otázku se přece neodpovídá. Proč spíme je navíc název knihy, kde se Matthew Walker snaží říct jednu důležitou věc rozepsanou na 400 stran – spěte. Spěte do růžova.

Zobrazit →

Pád Vážky – Adrian Tchaikovsky

Pád Vážky – Adrian Tchaikovsky

Další díl ze hmyzí série Stíny vědoucích. Magie pomalu vyvěrá na povrch a ačkoliv technologie dělá neskutečné pokroky, tak to bude nejspíše ona, kdo zasadí rozhodující ránu. Kdo se ale zmocní jejího pramene?

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články