Na první pohled by se mohlo zdát, že Impérium černé a zlaté je obyčejná fantasy kniha z prostředí steampunku. Je zde boj mezi technologií a magií, jež je prakticky na pokraji vyhnutí a už v ni téměř nikdo nevěří. Do celého známého světa se navíc chystá zabořit svoje pařáty neporazitelné impérium, které ovládá jeden národ za druhým a rozhádané Nížiny se dost možná dřív pobijí sami, než aby spojily proti společnému nepříteli.

V předválečném období stojí moudrý muž Stenwold Maker proti celému Kolegiu, které ani za mák nevěří, že se schyluje k soumraku jejich země. Se svými studenty, kteří si musí projít peklem, aby se z nich zrodily nové bytosti, se pokouší zastavit nezastavitelné. Klasický fantasy příběh. Celé je to ale okořeněné tím, že postavy jsou hmyzáci.

Svět hmyzáků

Tato kniha změnila můj pohled na kudlanky.

A photo posted by Rozverný Fabulačník (@fabulatorcz) on

Rozlučte se s elfy, trpaslíky a skřety, tohle tady nenajdete. Tady vévodí můry, brouci, kudlanky, vážky, mravenci, mouchy a další. A hlavně vosy, který budují impérium černé a zlaté na kostech svých nepřátel. Není to hmyz jako takový, jsou to ve své podstatě obyčejní lidé, kteří ovšem mají nějaký Dar, díky kterému získávají neobvyklé schopnosti. Brouci jsou odolní, mouchy skvělí letci, vosy vrhají ohnivá žihadla a kudlanky žízní po krvi. A mě to přijde naprosto skvělé! Hrozně se mi líbí představa mágů-můr, kteří žijí vysoko v horách nebo kudlančích válečníků, kteří jsou rychlí jako sama smrt. Prakticky ihned jsem se v tom světě zorientoval. A nechal se jím pohltit.

Inu, osud mi poskytl špatné karty a já s nimi zahrál ještě horší hru.

K tomu se ještě přidává klasický konflikt mezi rasami vyznávající staré způsoby (můry, vážky, kudlanky, pavouci) a nově nastupujících vidoucích (brouci, mravenci, mouchy, vosi), kteří si pomocí strojů podmanily zemi i vzduch.

Propletenec postav

Přímo se mi nabízí srovnání s knihou Levá ruka boží, kde je Cale takovým ultimátním hlavním hrdinou, kde ostatní působí spíše jako jeho poskoci než samostatně uvažující, lidské bytosti. V Impériu černé a zlaté vlastně žádná postava není tou hlavní. Je sice sice Stenwold Maker, který působí jako takový guru/mozek celé party, ale jeho vystupování je spíše upozadněné a vlastně jsem si ho ani nikdy neměl moc rád.

Oblíbil jsem si například pavoučí ženu Tynisu, která postupně zjišťuje, že v ní dříme neutuchající touha po krvi (buďme upřimní, kdo by neměl rád ženu s děsivým tajemstvím), kudlanku Tisamona (ale asi jen proto, že je to rozsévač smrti) a vosu Thalrika, který bojuje na druhé straně barikády, ale jsem nesmírně zvědavý na jeho osud. A to je co říct, protože s vosami mám svůj spor. Hrozně se jich bojím.

Vztahy mezi postavami nejsou povrchní ani přímočaré. Ba naopak jsou velmi spletité, ale dobře popsané. Nechybí ani nějaká ta milostná zápletka a rozhodně se těším na další díly, jak se bude všechno vyvíjet.DSC_0148

A kniha samotná

Kniha má nějakých pět set stránek a napětí drží v podstatě od začátku až do konce a směruje k velkému finiši, který zároveň otevírá cestu k dalším dílům. Je zde navíc obsaženo několik krásných černobílých ilustrací, které krásně dokreslují atmosféru.

Vlastně jediné, co mohu knize vytknout je editorská práce Zoneru. Podobných věcí si moc nevšímám, ale narazil jsem hned na několik překlepů či špatného odsazení. Občas byly špatně odděleny časové úseky, takže jsem se ztrácel, protože jsem nevěděl, co se najednou stalo a proč jsem někde jinde. Určitě to není něco, co by kazilo celkové dojem z knihy, ale je škoda mít tam takové chyby.

Jednoznačně Impérium černé a zlaté doporučuji a myslím, že knihu si mohou užít i ti, kteří fantasy příliš nečtou.