Bude to nejspíš tou touhou být cool. Být na tom lépe než ostatní a mít co možná největšího macka v kalhotách. Co na tom, že se tam už ani nevejde? To přece není známka nepraktičnosti, ale je to vzkaz výrobcům džín – vyrábějte větší kapsy. A co teprve děvčata, co chtějí mít po ruce velkou výbavu… Vždyť ty jejich kapsičky, to je jen ubohá parodie, tam se přece nic nevejde. Tu jsem potkal malou holku, která měla ještě pubertu před sebou, a když si svůj Samsung zastrčila do kapsy, tak z ní ještě z poloviny čouhal.  Kde se stala chyba? A neviňme z toho Levise Štrause.

Na velikosti záleží!

Patřím mezi tu minoritu, která se telefonu dlouhou řádku let sveřepě vyhýbala. Přišli mi totiž hrozně nudné. Nějaké volání, koho to zajímá? A všechno to je tak hnusně drahý. Tohle volání. A otravný. Ostatně svou nelásku k telefonům nezapírám. A pak začaly ty věcičky umět něco jinýho a mohli se připojit na net a rázem byly užitečné a žádoucí. A pak se stalo něco, co nedokážu pochopit a co pouze vede k tomu, že brzy budeme moci bez pádel splavovat divokou řeku. Budeme mít totiž telefony. Obry. Placky tak veliké, že si budeme muset na prsa našít kapsu a tam si ho strkat.

Můj první chytrý telefon byl maličký Sony Ericsson Xperia Mini Pro, co si mě dokázal získal svou hardwarovou klávesnicí. Ještě teď mi při pomyšlení na něj ukápne slza smutku. Nebyl nejmenší problém ho nosit i v té malé kapse u džín, kde mi mohl buď zabíjet spermie nebo je silou záření zmutoval tak, že dokážou rozežrat i latex. Jenže začal postupně ochrnovat, některé dírky mu přestaly fungovat a bylo čas ho vyměnit. Ještě pořád ho ale zapnu. Přežil.

Aneb jak mizejí peněženky v Čechách.

A photo posted by Rozverný Fabulačník (@fabulatorcz) on

Je smutné, že ty nejvíc cool telefony jsou jednak drahé, což se dá tak nějak očekávat, ale hlavně že jsou jsou hrozně velké a já vůbec nechápu proč. Vždyť se to děsně blbě ovládá, jak je to přerostlé. A ještě to žere baterku jak ďábel. Kdyby je radši udělali třeba tlustší, aby z nich nešlo zatočit roládu. Jednou se to přece musí zastavit. Ale ne, za chvíli se bude volat z tabletů. A to jen kvůli tomu, že je cool mít plácačku. A nejvíc smutné ke, že se telefony začaly z předních kapes posunovat do zadních. Jakmile já totiž vidím něco velkého v zadní kapse, tak dokonce i ve mně, poctivém občanovi jehož touhy nejsou nebezpečné, ale pouze nemravné, vyvolává myšlenky na zcizování cizího majetku. (Je to trochu paradox, že zcizením ten předmět zvlastníte.)

Za svých 4.3 palce jsem rád. Vlastním telefon Sony Xperia Z1 Compact (vybírám si telefony s nechutně dlouhými názvy), který je zmenšeninou svého steroidy napuštěného bratříčka. A jsem happy. Mohl by být ještě o kousíček menší, ale já jsem jen zákazník … co zmůžu?

Mobil-mesiáš

A teď nám nezbývá než čekat na druhý příchod mesiáše, na nového ajfouna, snad ne od Applu, který revoluční vlnou svrhne staré pořádky a nastolí novou éru udržitelně velikých zařízeních. Současný vývoj není totiž nic jiného než velmi pomalá erekce, která musí jednou opadnout. Nebo snad ne?


A jak se na současné telefony díváte vy? Dáváte přednost obrům nebo mrňouskům? Nebo dáváte přednost nezničitelnému retru?