Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

5 možností, jak nenechat své články zemřít

5 možností, jak nenechat své články zemřít

Pokud máte rozsáhlou knihovnu článků, tak se vyplatí s ní správě pracovat. Čtenář je totiž tvor nadmíru líny a lepší je mu dát pomocnou berličku, aby mohl taje vašich článků lehce prozkoumávat.

Čím starší máte blog a čím více se z vás stává nezastavitelný stroj na psaní, tím více některé články mizí na propadliště dějin a dostanou se k nim už jen stalkeři, kteří jsou přímo posedlí vaší bytostí a hledají všechno, co jste kdy na internetu napsali. Existuje ovšem několik způsobů, jak se smrti svých starých příspěvků alespoň částečně vyhnout a jak jim dopomoci k většímu publiku, než je těch pár psychicky narušených úchylů. Čímž se vám samozřejmě nesnažím naznačit, že máte zákaz svévolně chodit do mého archivu…

1. I starý článek si zaslouží být sdílen

Je poměrně běžné, že na sociálních sítích se sdílí pouze to nejnovější, co blogger napíše. Nejlépe několik okamžiků poté, co článek vydá. Ale to je přece velká škoda! Určitě nikomu neuškodí, když občas sáhnete po něčem v archivu a třeba to i doplníte nějakými novými informacemi. Nový čtenář nemusí tušit, že se mezi vašimi příspěvky nachází takový skvost a ostřílení veteráni to buď přeskočí nebo si to s radostí přečtou znova. Nebo jak je teď cool říkat, re-readnou. Nelíbí se mi to. Asi nejsem fanda cool věcí. A slovo cool je už oldschool.

Je rozhodně lepší vybírat si články, které už při prvním publikování měly úspěch nebo si při nejhorším myslíte, že ho měly být a tehdy byl zrovna Merkur ve Venuši nebo tak něco.

2. Re-writing!

Opřete se o nějaký starý článek a nahlédněte na něj novým světlem. Aktualizujte postoj k nějaké osobě/událost/čemukoliv, který se za ta léta změnil. Vlastně to může být docela sranda, protože u spousty lidí je vlastní názor velmi dynamická veličina a vy sami se budete divit, co jste to tehdy napsali. Někdo vás může mít za převlékače plášťů, ale myslím, že inteligentní člověk si sice stojí za svým názorem, ale zároveň je ochoten ho po určitém čase i změnit, pokud tak sám uzná za vhodné.

Nemusí jít ani o změnu názoru. Stačí, že vaše nově získané zkušenosti prohloubí váš pohled na věc a dovolí se vám vyjádřit zase o kousek přesněji a hlavně srozumitelněji.

3. Nenechte je články hledat

Přímo do textu se dají začlenit odkazy rozšiřující právě probírané téma. Mohu uvést několik příkladů. Pokud jste například recenzovali poslední díl trilogie, tak se rozhodně vyplatí odkázat na předchozí díly. Zní to možná jako banalita, ale hodně lidí na to nemyslí a pak to podle toho vypadá.

Nebo, když už jsme u toho recenzního příkladu, pokud se kniha něčemu podobá, opět uveďte odkazy. Čtenáře to bude jistě zajímat a nebudou si muset zmíněný článek složitě vyhledávat. Pokud například píšete o vegetariánství, nebojte se odkazovat na informace, jak jste se k tomu dostali a vaše další postoje k této filosofii.

4. Série článků

Další účinnou metodou je pustit se do psaní tzv. sérií (dá se to nazvat i jinými způsoby). Jde o seznam článků, které chronologicky píšete o úzkém tématu. Já takhle sepisuji například příspěvky o svém působení na Literární akademii. Pokud čtenáře zaujmete, tak je velmi pravděpodobné, že si přečte i další díly a dostane se tak až k tajům vašeho archivu.

5. Na konec prdněte podobné články

Vaším úkolem je čtenáře udržet na svém webu co nejdéle. Nesmíte ho nechat odejít! Proto, až váš článek dočte, měli byste mu nabídnout nějaký další obsah. Asi nejjednodušší variantou je výpis dalších vašich článků. Zde je určitě menší pravděpodobnost kliknutí, protože takové seznamy jsou obvykle generovány automaticky a nikdy se to nemůže vyrovnat účinku odkazů přímo v textech. Můžete to samozřejmě dělat ručně, ale je to pro vás práce navíc. Tato metoda slouží spíše jako poslední zoufalý pokus, pokud ostatní metody selžou.


Jak vy zacházíte se starými články? Vrací se k nim lidé? Nebo krátce po vydání zmizí ze zorného pole a už se nikdy nevrátí?


Komentáře
  1. aves passeri

    aves passeri: Celkem běžně dělám 2, 3 a 4. Nejčastěji dávám do článků odkazy na ty starší, ve kterých se probíralo podobné téma. Pak se občas k těm starším vracím, protože je mi líto, že člověk chrlí jeden článek za druhým a jsou to nakonec takové věci na jedno použití, ačkoliv zrovna články na mém webu by takové být nemusely… a ani neměly. Sama se kolikrát přistihnu při tom, že kdybych se k něčemu byla vrátila dřív, že by mi to bylo mohlo být ku prospěchu 🙂 No, a když se k nim vracím, obvykle k tomu přihodím nějaký úvod, doplnění a tak.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Já se ke svým článkům rád vracím. Občas najdu něco, o čem jsem vlastně ani netušil, že jsem napsal, a říkám si, hele, ty asi nejseš úplně blbej 😀 Ale jak už člověk píše roky, tak těch článků je prostě moc a jen v některých jsou takové nadčasové hodící se informace.

  2. Elizabeth

    Elizabeth: Skvelý článok. Niektoré body občas robím. Ale je to fajn, za šesť rokov sa nájde niekoľko článkov, ktoré by som mohla znovu zdieľať. 🙂

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte 6 kladiv na bloggerský blok

6 kladiv na bloggerský blok

S autorskou krizí se čas od času musíme potýkat všichni. Naštěstí máme svoje podivuhodné způsoby, jak ji překonat. Vždy se ale hodí mít nějakou tu metodu navíc, a proto vám dnes ukážu šest kladiv, kterými lze onen blok zbořit.

Zobrazit →

Blogger musí být hodně hodný nebo hodně zlý

Blogger musí být hodně hodný nebo hodně zlý

Každý blogger by měl jít svou vlastní cestou. Nutno ovšem podotknout, že všechny cesty nevedou do Říma, ale do hodnoměsta a zloměsta, nebo se zaseknete někde v pustině či Brně. Je ovšem důležité někam dorazit. Někdo má talent na to, být hodný a někdo si zas nedokáže pomoci, a musí být zlý.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články