Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Život jako nalinkovaná dálnice nebo spletitá cestička?

Život jako nalinkovaná dálnice nebo spletitá cestička?

Víte, co budete dělat dnes? Víte, co budete dělat zítra? Víte, co budete dělat příští týden? Víte, kde chcete být za rok? Víte, kde chcete být za 10 let? Máte cíl? Máte plán?

Určitě se mnou budete všichni souhlasit, když řeknu, že k životu je třeba cíl. Může to být něco malého, vzdáleného sotva několik dnů, ale i něco ambiciózního, co vám klidně zabere zbytek vašeho života a dost možná ho ani nedokážete naplnit. Cíl nám dává směr, dává nám sílu a důvod, proč se ráno navzdory všemu vyhrabeme z postele. Alespoň by to tak mělo být.

Součástí cíle bývá většinou i plán, který nám říká, jako dosáhnout toho, co chceme. Může být podrobný, krok po krůčku nalajnovaný, ale může to být i pouhá myšlenka, nápad či vnuknutí. Přesnou cestu získáváme, až když se začneme směrem k cíli pohybovat a jednotlivé úseky dostanou reálný tvar.

Je možné naplánovat si život?

Co všechno se dá vůbec v životě naplánovat? Kam až může dojít naše snaha, nalinkovat si ideální život, podle něj se řídit a snažit se, aby se nevychýlil ani o píď. A má to vůbec cenu? Jak si můžeme vytvářet plány, když existuje nezanedbatelná šance, že se jednoho dne ráno vzbudíme a zjistíme, že je všechno úplně jinak.

Ačkoliv nám dává plán určitý směr, tak může být i na škodu. Pokud si na něj zvyknete a budete se ho snažit dodržovat za každou cenu, ochudíte se o možnosti, které vám život předhazuje, a jež odmítnete, protože teď se vám nehodí. Plán vám dokáže zastřít mysl, aby neviděla nekonečné cesty života.

Ideál je někde mezi. Mít svůj cíl, vědět jak ho dosáhnout, ale zároveň přijímat všechny neočekávané okamžiky, které nám život přináší. Dříve nebo později zjistíme, že jsme se vychýlili ze zamýšleného směru a musíme najít novou cestu. A právě v tu chvíli se hodí schopnost přijímat s úsměvem nové možnosti a ne je ze strachu odmítat.

A vy?

Plánujete si svůj život? Na jak dlouho dopředu? Daří se vám cestu plnit? Dokážete ho zahodit a chopit se nové příležitosti?


Komentáře
  1. Markéta Růžičková

    Markéta Růžičková: Vím, co chci a jdu si za tím. Dlouhodobé plány mi většinou vůbec nevychází, protože v mezidobí se děje spousta věcí, takže raději plánuji na co nejkratší dobu dopředu a po menších stravitelných kouscích. Pak to plnění není tak těžké a když se vynoří nečekaná příležitost, nemá to takové následky. 😉

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Také jsem se naučil, že dlouhodobé plány většinou nefungují. Proto nerad dělám rozhodnutí, která mne ovlivní na několik let dopředu. Ale občas to je prostě třeba.

  2. Brabikate

    Brabikate: Já si ráda plánuji, ale spíš takové ty výhledové a jisté věci. Třeba dovolenou mám nejraději vymyšlenou už půl roku dopředu (což je výhoda při nákupu letenek 🙂 ), protože se pak můžu kdykoli utěšovat tou myšlenkou, že ať se děje co se děje, za xx týdnů se budu procházet třeba po Barceloně. Neplánuji si ale věci, které by nemusely vyjít. Nemám plán toho, co jednou budu ve svém životě dělat a jak konkrétně to bude vypadat. Vím, co by se mi líbilo, mám sny, ale nemám odvahu jim říkat plány, protože to se mi zdá až příliš definitivní na to, že by to vůbec nemuselo vyjít.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Ono to je výhoda plánů, protože člověk se pak ještě může těšit. Zajímavé ovšem musí být i přijít na letiště a cestovat tam, kam tě zavede náhoda.

      A podobně jako ty i já mám svůj cíl či sen, který si chci splnit, ale zatím nevím jak. Vždycky ale spoléhám na to, že náhoda mi podá pomocnou ruku a pokročím vždy o něco dále. A ona to často opravdu udělá.

  3. Le fille Ash

    Le fille Ash: Život je složitý. Otázkou je, jestli je možné si ho skutečně nalinkovat, nebo jestli náhodou tak nějak už nalinkovaný předem není a my už jen jdeme nějakým již určeným směrem, ze kterého ovšem samozřejmě můžeme díky zmíněným nečekaným podmětům vykročit. Život je zvláštní entita.. o tom není pochyb. A z části je určitě na nás, jak s ním naložíme, ale zároveň si také sám Život dle mého často žije jakýmsi svým vlastním životem..

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Tvrzení, že život si žije vlastním životem, mě pobavilo, protože jednak to je vtipné, ale i velmi hluboké.

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Tak mě dostali … filosofové

Tak mě dostali … filosofové

Dneska je těžké být filosofem. Lepším je být třeba tesařem. Nebo kuchařem. Nebo kopáčem kanálů. Je těžké být natolik blbým a natolik chytrým a zvolit tu těžkou cestu.

Zobrazit →

Kam se zatoulala národní hrdost?

Kam se zatoulala národní hrdost?

Možná je to tím, že jsem nenapravitelný optimista, ale na svou zemi jednoduše nedám dopustit. S názory, že Čech je jen pivní buran, rozhodně nesouhlasím. Že to u nás stojí za starou bačkoru a lepší se odstěhovat? Kecy! Jsem rád, že jsem se tu narodil a že tu žiju.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články