V pátek stačil jeden nevinný tweet, abych se vydal směr MeetFactory. Mnoho času mi nezbývalo a tak jsem ještě v průběhu večere hledal správnou cestu. Metro kdesi v dáli. Zastávka tramvaje je sice hned naproti, ale v cestě stojí několikaproudá železnice. Spoléhal jsem na svůj telefon, kterému se začala nepříjemně tenčit baterka, že mě už donaviguje.

Do hlavy jsem si vtoukl, že zastávka má něco společného s pivem či alkoholem, a vydal se na cestu. Najít MeetFactory nakonec nebylo až tak těžké. Byla to ta velká svítící věc, ke které vedla šipka. O co bylo jednodušší najít budovu, o to těžší bylo najít let lampu.

Bouchačům navzdory

Konal se zde zrovna nějaký koncert a vchod zablokoval párek namakaných chlapíků, co vyžadovali vstupenku. Opět mi přálo štěstí, jelikož jsem spatřil nápis „Večery pod letlampou“. Mohl jsem tak vyžadovat vstup zdarma a nemusel jsem argumentovat stylem: „Jdu na tu věc s lampama, ledkama, nebo jako to bylo.“

Po pětiminutovce hledání jsem dorazil na místo, kde to vypadlo jako po nájezdu jedné nepřizpůsobivé části občanů. I když ti by asi nenechali Mac ležet jen tak na stole. Prostředí prostě sršelo továrním či postapokalyptickým duchem. Podle očekávání nastalo krátké zpoždění, koumání, proč nefunguje projektor a mohlo se začít.

Hosté usedají pod lampu

A kdo tam vlastně všechno byl? Organizátor René Nekuda, který se především ptal, vyzvídal a tahal rozumy. A jeho hosty byly: Michaela Losekoot (to má v občance?), která povídala především o sociálních sítích a své práci v Martinusu (či v Martinu?) a Filip Doušek, jež většinu času strávil mlžením o své knize Hejna bez ptáků.

A celé to začalo otázkou, proč vlastně pozvaní hosté vstoupili na pole Twitteru a dalších sociálních sítí. Michaela se přiznala, že v jednu chvíli zjistila děsivou pravdu. Její přátelé ji začali nudit. Chtěla nové a právě ty našla na Twitteru. Filip okázale přitakal a dodal, že nechtěl být omezen lokálně a proto svá chapadla rozprostíral po internetu, aby stvořil nového člověka. Filipa Douška 2.0

Dozvídáme se, jak na to!

Nasnadě byla také otázka, jak být na sociálních sítích úspěšní. Podle Michaely, která má přes 3 tisíce followerů, to je lidskost. Ukazovat obyčejné věci a odhalovat své nitro, protože to si lidé cení. Ani ne tak vašich výtvorů, jako vás samotných. Podobně se vyjádřil i Filip. Na své Facebook stránce nepíše ani tak o své knize, ale o sobě a o tom, jak ji psal a nakonec i vydal. Paradoxně se tak ocitl v situaci, kdy měl spoustu zarytých fanoušků, ale nikdo pořádně nevěděl, co vlastně napsal.

Část byla věnována i marketingu a brandu. O něm mluvila především Michaela. Učinila veřejné doznání, že vlastně vůbec neví, co to je marketing. Ale že nejlepší způsob, jak ho dělat, je, nedělat ho. Být prostě lidský. A především komunikovat se svými zákazníky. Protože právě díky tomu, můžete získat lidi, kteří si vás nebudou kupovat kvůli místě či ceně, ale pro lásku. A co je lepšího, než zamilovaný zákazník.

Snad jediná věc kazila můj zážitek. Když někoho vidím, jak si zapálí, tak u mě klesne. A když jsem pozoroval, jak tak činí jeden po druhém všichni tři hlavní účinkující, byl jsem poněkud rozčarován. A ani posezení v místnosti plné kouře není nic extra.

Tajemství vyplouvá na povrch

A to nejlepší nakonec. Filip se přece jen nechal ukecat a prozradil, o čem vlastně je Hejno bez ptáků. To vše, ke zklamání části osazenstva. Má se to takhle: … ne počkat, měli jste tam být.