Antonio, on stále nepřichází.

Já vím Isabel, já vím.

Ale kdy, kdy se konečně na obzoru objeví?

Již brzy princezno, jen posečkejte, mějte chvilku strpení.

Budete mi o něm vyprávět, Antonio?

Co si přejete vědět?

Je to gentleman?

Jistě, princezno. Stačí, aby se na vás někdo jen křivě podíval a tasí kord nebo rdousí to nevychované hrdlo.

Ale kde je, Antonio, kde je?

Neslyšíte dosud kopyt?

On přijede na koni?

Jistě Isabel, přinese ho sem mohutný bílý oř a černé vlasy mu budou vlát ve větru.

Ale já nelyším ani dusod kopyt ani ržání koní, tak kde je?

Nebojte princezno, řítí se jako vítr.

Povězte mi Antonio, je bohatý? Má v domě mnoho sloužících?

Jeho bohatství je tak obrovské, že ani on sám neví, jaké má. A sluhů má tolik, že kdyby chtěl, tak ani hýbat by se nemusel.

Ale proč tu není? To nemohl poslat alespoň posla se zprávou?

Princezno, přece by neposlal nějakou špínu, která by vás svým pachem porazila.

On je tak pozorný, Antonio.

Věřte mi Isabel, že se vám vyplatí ještě chvíli posečkat.

A je krásný? A silný?

Má princezno, v boji se mu nikdo nevyrovná a jak jej nějaká dívka spatří, ihned zahoří neskonalou touhou.

Má mnoho milenek?

Ani jednu, Isabel, pouze jedné jediné může být jeho chrabré srdce věrné.

Pořád zde však není, Antonio.

Nicméně přijede.

A kdy?

Ještě chvíli posečkejte, má princezno. Možná pro vás vybíral dárek.

On mi přinese dárek?

Jistě Isabel, vždyť zde na něj čekáte.

Ano, já čekám.

A správně konáte.

Avšak, kdy se dočkám?

Již brzy Isabel, již brzy.

Antonio, na jednu věc jsem se vás nezeptala.

Jen se ptejte, má princezno.

Jak se jmenuje ten rytíř?

Sir Godot.

A přijede?

Nikoliv princezno.

Ale proč?

Protože neexistuje.