Po vyslovení těchto čtyř jednoduchých slov mě chce většina lidí rozsápat na kusy nebo alespoň zbavit nepotřebných orgánů jako například očí. Na první pohled to totiž vypadá, že optimismus ze mě srší rychleji než kelímek zkaženého jogurtu. A není nic otravnějšího než pravověrný optimista, co vám neustále říká, že to bude dobrý, i když stavíte domeček z karet v jedoucím autobusu.

giphy-4

Moje moje motto ale nepředznamenává šťastnou budoucnost. Výraz „To se nějak poddá“ značí spíše životní apatii. Ukazuje, že všechno, co uděláme, už je předem dáno a my se jen můžeme nechat unášet osudem či spíše tokem nekonečného sledu akcí a reakcí.

Keep calm…

Hlavně jsem to používal ve škole. Když ostatní zaklínali svoje tužky, aby tipovaly správně odpovědi, žhavili plyšáky, aby jim přinesli něco málo štěstí nebo v bláhových záchvatech naděje hledali odpovědi na internetu, já nedělal nic. Jejich duše byly zmatené, a když se mě zeptali, jestli něco umím, jestli jsem se připravoval, nahodil jsem ofinu dozadu, zakroutil hlavou a s mávnutím rukou odpověděl: „To se nějak poddá.“

A asi to opravdu byla jediná možná reakce. Vždyť veškeré moje učení se skládalo z toho, že jsem si četl zápisky stále dokola a pokud jsem zjistil, že něco nevím a nechtělo se mi to zapamatovat, sám sobě jsem do ouška pošeptal: „Ale no tak, to tam přece nedá.“ Někdy se divím, že jako kriticky uvažující člověk, připouštím existenci osudu. Ne však jen tak ledajakého.

Můj osud

Většina lidí si pod osudem představí takovou tu klišé romantiku, že dva lidé se mají potkat, to auto mě muselo přizabít, tohle jsem si musel uvědomit … ale pro mě to je jen fakt, že naše myšlení není naše. Jsme jen výsledkem zrůdných DNA manipulací a střetu se světem kolem nás. Ale to jsem trochu odbočil.

„To se nějak poddá“ není vírou v dobrý osud. Je spíš stoickou reakcí, že na všechny pokusy něco změnit je už pozdě a my už jen můžeme čekat na výsledek. A je trochu zvláštní, že ono se to poddává. Nějakým zvláštním způsobem ze všeho vybruslím, někdy na jedné noze ze zavázanýma očima, ale podaří se to. Takhle jsem ostatně tvořil svoje slavné prezentace.

A tak se mým hlavním cílem stává používat motto „To se nějak poddá“ při každé příležitosti a všemi obtížnými životními situacemi proklouznout jako had naložený do oleje. O to přece jde, ochcat život.