Filosofie to má se mnou těžké. Opravdu. Ze svých slavných gymnaziálních studií si pamatuji jednu jedinou věc. Filosofie je filosofie, protože to znamená milovat vědu, a není to filozofie, to totiž znamená milovat Žofku. Slovník spisovné češtiny v tom takový suchar není. Navíc jsem nebyl mezi těmi chudáky, kteří dělali maturitu ze ZSV (rozuměj základy společenských věd) a bylo mi bytostně jedno, jestli jsem usínal za výkřiků Kanta nebo toho germána Nietzscheho. A přece se mě filosofie nevyhnula. Chtěla si mě vychutnat.

Na ekonomické škole se moc filosofie netoleruje. Z čistě provozního hlediska je totiž filosofie úplně o hovně. Od pracovníka se prostě nečeká, že bude za kasou přemýšlet, jestli má to markování vůbec nějaký význam nebo jestli zákazníci ve skutečnosti neexistují a smysly nás matou. Filosofie mě nechala být na ty tři krásné roky. Mohl jsem jenom protáčet panenky nad psychologií. Ano, taky ji nerad.

Jak bacil

Kdo by čekal, co všechno se do nás pokoutně pokousí nahustit na Literární akademii. Sotva jsem stačil mrknout, už jsem byl ponořený do Starého zákona. Milionkrát jsem si přečetl, kdo je čí otec a kdo koho zplodil. Ale to byl jednom předkrm, taková svačinka. Antická filosofie, tam to teprv začalo.

Nebudu vám lhát, na přednáškách jsem musel vypadat jako bacil, co čumí do lékárny. O čem těm chlápkům šlo? To se vážně tak nudili? Bože zachraň mě před těmi bezbožníky. A s blížící se zkouškou začalo být horko. Já tomu vůbec nerozumím, hořekoval jsem. A pak se to stalo. Ráno před dnem D. Je to ten okamžik, kdy pochopíte. Kdy se to všechno slije do jednoho kýble, ale není to kentus ve stylu pejska a kočičky, ale pořádný hutný šmakuládní „ajntopf“, kterému rozumíte. Nebo jak by Platón řekl, nazření ideí (Ha). A ono to najednou má nějaký smysl. Smysl v nesmyslu. Nebo nesmysl ve smyslu. Přesně takový to má smysl.

I když je ta filosofie zbytečná, tak za na druhou stranu, co není? Vždyť ona je to vlastně zábava sledovat, jak lidí v průběhu věků přemýšleli. Nebo alespoň ti, co měli o kolečko více nebo ostatní, co o tom historiky přesvědčili. A ona nakonec platí jen jedna správná filosofie: „Neblbni, nebo se z toho posereš.“ Nic jiného ani nefunguje.

Žofka 4ever

A vlastně ani pořádně nevím, proč jsem se stal vlastníkem své první filosofické knížky. Proč s ní lehám na lože (ve vší počestnosti) a proč mě baví číst Fundovi výkřiky ve stylu: „A vše nasvědčuje tomu, že není žádný Bůh, že je to jen průser světa.“

A co říci závěrem? Nakonec je možná než tak filosofie lepší filozofie.