Nejsem fanoušek hororů jednoduše proto, že se hrozně moc bojím. Ty filmové jsou pro mě naprosto mimo moje zorné pole, protože tam jsou všude cákance kečupu a lidé naporcovaní tak, že se vejdou do jedné, malé krabice. I v takové Hře o trůnu odvracím svůj spanilý zrak, a když to nestihnu, tak proklínám režiséra/scénáristu/maskéra, prostě kohokoliv, kdo by mohl být za takový hnus zodpovědný. A ve hrách mě dokáže rozklepat i vrčení natěšeného zombíka, který si chce z mé lebky udělat misku. Ke knižním hororům jsem přistupoval zdrženlivě, ačkoliv jsem si byl jistý, že můj mozek nemá kapacitu na to, aby všechny ty hrůzy zhmotnil do nějakého úchylného obrazu.

Odd Thomas je velmi nestandardní kuchtík (v knize prezentován jako minutkář, ale to slovo jsem si neoblíbil), který kromě záliby v rychlá jídla vidí duchy a i jiné, nadpřirozené úkazy. Určitě si dokážete představit, že takový život se nedá žít úplně spořádaně, a že snaha různých zájmových skupin z něj udělat síto na halušky je těžce nad normálem. Thomas nicméně všechny útrapy snáší s úsměvem na rtech a rozhodně se nenechá zabít lacino.

Příběh Tajemného Thomase začíná na opuštěném sídle Roseland, které je typické především tím, že tam nerostou žádné růže. Zjeví se mu duch zastřelené jezdkyně a požádá ho, aby nalezl jejího desetiletého syna, který se nachází neznámo kde. A co by to bylo za horor, kdyby se z pohádkového zámku nestal dům hrůzy, kde se vás snaží sežrat zmutovaná prasata?

Slizký jak anakonda

Just start with book horrors #toTW #book #horror

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Tajemný Thomas má skoro až učebnicovou křivku gradace. Na prvním stránkách se pořádně ani nic nestane a já se dokonce začínal místy nudit. To se začíná měnit, kdy se na scéně objevují prasácké stvůry, o kterých toho nevíme, a se kterými se blíže poznáváme v průběhu knihy. Ke konci se celý děj mění v jednu velkou akční honičku, která má spád a spěje ke grandióznímu vyvrcholení. Vše je protkáno mnoha tajemstvími, která jsou z velké části vyjevena a jen několik z nich je ponecháno do dalších knih.

Ačkoliv jde o pátou knihu ze série, tak neznalost předchozích dílů mě nijak neomezovala, protože vypravěč všechno poctivě vysvětlovat. Přesto však bylo znát, že jde pouze o epizodu z jednoho velkého příběhu, která sama o sobě neposunuje děj celé série a má čtenáře jen pohladit na duši.

Při čtení jsem se nebál a o Thomase se příliš nestrachoval. Škoda, že byl na pozici hlavního hrdiny osamocen a ostatní byli jen občasní sekundanti nebo hráli úlohu ničemných záporů. Celé to byla one men show, kde Thomas byl na jednu stranu bezradný, ale z nebezpečných situací klouzal jako slizký had. Taková malá Anakonda. Asi to bude tím, že celá kniha je koncipovaná jako jeho paměti a on to bude asi pěknej egoista.

Bububu

Asi nebudu úplně fanda knižních hororů, alespoň co se bání se týče. Vlastně jsem rád, že se nebojím. Rozhodně se mi ale zalíbil tajemný příběh, který jsem musel kousek po kousku odkrývat, abych se dozvěděl děsivou pravdu. Odd Thomas na mě působí jako člověk, který má velký potenciál, jež by se mohl rozvinout v dalších knihách a některé jeho výrazivo je prostě skvělé.

Pokud se prokoušete přes nudný začátek, tak očekávejte slušnou porci prasat, munice a zábavy.


Máte rádi horory? Proč je máte rádi? Jak vnímáte ty knižní?