Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Šarlatové písmeno – Nathaniel Hawthorne

Šarlatové písmeno – Nathaniel Hawthorne

Šarlatové písmeno je druhá klasika, kterou jsem četl v krátké době. To mi přímo nanahrává, abych ji porovnával s Pýchou a předsudkem. Asi budu srovnávat nesrovnatelné, ale já jsem odvážný člověk, tak se o to alespoň pokusím.

Šarlatové písmeno je především příběh o morálce, o vině a o výčitkách. Toto téma už není pro dnešní dobu aktuální, protože na hříšnost se nenahlíží tak jako dříve a tím pádem slouží spíše jako exkurze do tehdejší doby. Respektive do Nového světa, kde byly mnohem tvrdší poměry než v Evropě.

V tomto je téma Pýchy a předsudku dnešní době bližší, protože spousta zlatokopek (či zlatokopů) máme i dnes. Jen už většinou nemají statut ženy, ale milenky.

Děcka dělat se nevyplácí

Hlavní postavou Šarlatového písmena je Hester Prynnovejová, která udělá tu chybu, že se spustí s mužem, který ani trochu nepřípomíná jejího manžela Rogera. Ten je sice považován za mrtvého, ale na scénu se objeví přesně v momentě, kdy už Hester stojí na pranýři za to, že má s někým dítě a nikdo neví s kým. Na znamení tohoto hříchu musí nosit šarlatové písmeno. Hester ho k nelibosti obce nenosí jako potupu, ale jako krásnou ozdobu. Všichni se jí straní, ale ona si z toho moc velkou hlavu nedělá a ještě navíc svou dceru vychovává k obrazu dosti divokému.

Toliko k ději. Na začátku mě nesmírně vytočil prolog, který zabírá cirka čtvrtinu knihy, a který je jen o tom, že je to vlastně založeno na skutečných událostech. Naprosto zbytečná část, kterou jsem mohl přeskočit. Kdyby mi to někdo řekl.

Pomstáááááá

Kniha obsahuje rozvláčné popisy prostředí, které jsou někdy sice zdlouhavé, ale jindy zase velmi zajímavé a rychle ubíhající. Kniha se čte dobře, ačkoliv ne tak svižně jako tomu bylo v Pýše a předsudku.

Velmi se mi líbila postava Rogera, který se z uvážlivého gentlemana mění ve stvůru bažící po pomstě. Je jen docela škoda, že pomsta má obecně v knihách velmi negativní reputaci. Musel jsem se smířit s tím, že Roger je prostě záporák.

Kdybych měl Šarlatové písmeno hodnotit čistě konzumně, tak děj mě až tolik neoslovil. Knihu bych doporučil především těm, kteří by rádi poznali dobové poměry.


Komentáře
  1. Fibian

    Fibian: Vzhledem ke smutné skutečnosti, že i někteří studenti anglistiky se na seminář „připravují“ tak, že si místo přečtení knížky raději pustí film… Tak kdyby mě nějaký můj spolužák fakt naštval (jako FAKT MOC), tak bych mu právě u Šarlatového písmena poradila, ať se neobtěžuje čtením a stáhne si ten film 😀

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Moje taktika teda nebyla tak přímočará. Zkusil jsem přečíst, co se dá a jestli to nestihnu, tak poslední večer před úkolem si to dopustím ve filmu. Ale pořád lepší než moje taktika na základce, kde jsem do čtenářského deníku psal, jak se mi kniha nelíbila a všichni mi to baštili. Přitom jsem to nečetl ani neviděl.

  2. Fibian

    Fibian: Btw ten film je ještě větší utrpení než ta knížka (jo, je to možné). Ale to není ten důvod, proč bych ho škodolibě doporučila místo čtení. Naopak si myslím, že někomu, kdo raději kouká na filmy a nerad čte, ale přitom mu není blbý jít studovat literaturu, by se mooooc líbil. 😀

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Hobit – J. R. R. Tolkien

Hobit – J. R. R. Tolkien

Hobita zná každy. Musí. Toho musel přečíst i Miloš. A ve mně zase jednou vzplanula ta neutěšitelná touha vydat se zpátky do toho pohádkové světa plného hobitů, čarodějů, elfů a především trpaslíků. A že to stálo za to.

Zobrazit →

Eleanor a Park – Rainbow Rowell

Eleanor a Park – Rainbow Rowell

Zaláskovaný román v divnosvětě, kterému trochu přetekly stránky. Spíše než děj tu je důležitější vykreslování Eleanořina děsivého světa, který nelze smazat.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články