Markéta Jiříčková
Nejdříve bych se tě zeptal, mohla bys nám povědět něco o sobě? Odkud jsi, co tě zajímá a jak jsi se dostala k tomu, že píšeš blog?

Markéta – Jmenuju se Markéta a bydlím v Třebíči, i když poslední poslední dobou se vyskytuji také v Brně, kde studuji vysokou školu. Už odmalička jsem byla nenapravitelný snílek a hned jak jsem se naučila rozeznat první písmenka, přečetla jsem víc knížek, než někteří lidé stihnou za celý život. S láskou k příběhům všeho druhu také přišla touha vymýšlet si vlastní. Ještě teď mám šuplíky nacpané starými sešity popsanými kostrbatým písmem historkami o dobrodružstvích mých imaginárních kamarádů. A psát jsem nepřestala, i když nemůžu tvrdit, že píšu bez ustání každý den.

Kromě psaní mě baví jakýkoli fyzický pohyb od toulání se po plavání či běhání s mým psem, zajímám se o cizí jazyky, jsem fanoušek filmů, seriálů a filmové hudby a taky miluju cestování na vlastní pěst.

Zajímá mě také problematika tvůrčího psaní i z jiné stránky než té praktické. Sbírám citáty a zamyšlení známých spisovatelů a jiných osobností, různé tipy a moudrosti související s kreativitou. Když mě něco zaujme, zapíšu si to. Takových zápisníků mám doma několik a kdykoli mi chybí inspirace, stačí jen nahlédnout. Asi před rokem mě napadlo založit si blog, kde bych mohla inspirovat také ostatní psavce.

Proč zrovna blog U malého Prince?

Markéta – Protože Malý princ je první knížka (o které si to pamatuju), která mě naprosto uchvátila. Četli jsme tenkrát ve škole v čítance úryvek a já jsem byla úplně unešená. Dodnes je to jeden z mých nejoblíbenějších příběhů a ráda se k němu vracím. Exupéry v něm vyjádřil přesně to, čeho si v životě vážím – schopnosti rozhlížet se kolem sebe, užívat si života a nebát se snít. Je to taková moje bible, a i když je to knížka pro děti, je mou velkou inspirací.

Publikuješ své výtvory i na internetu nebo máš všechno čistě v šuplíku?

Markéta – Když jsem ještě psala spíše poezii, publikovala jsem na saspi.cz pod nickem Joa, později jsem ale přešla k próze. Postupně jsem se z pubertálních básniček dostala k povídkám a nakonec k větším literárním formám.

Teď už píšu spíše do šuplíku a raději si promýšlím, jestli dané dílko stojí za to někde publikovat. Jako varovný příklad mi slouží právě některé moje publikované výtvory na internetu. Když se chci něčemu zasmát, ráda se k nim vracím a říkám si, jestli je vůbec možné, že autorkou jsem já.

V čem nacházíš nejvíce inspirace? Jaké je tvé ideální místo ke psaní?

Markéta – Inspiruji se vším okolo sebe. Snažím se mít neustále otevřené oči, všímat si zajímavých věcí a témat, poslouchat nevšední rozhovory kolemjdoucích. Vždy mě dokáže nakopnout, když si přečtu výbornou knížku nebo se podívám na film, ze kterého jsem nadšená. Naplní mě to novou energií a hned se mi v hlavě vyrojí tisíce myšlenek a nápadů. Nebo si stačí přečíst nějaký trefný citát nebo nahlédnout do mých zápisníčků, ve kterých sbírám přesně takové inspirativní kousky.

 Psát můžu prakticky všude. Jestli mě ve škole něco naučili, tak perfektně vypnout okolní zvuky nebo je ztlumit, takže mi slouží jako kulisa. Na přednáškách vzniklo už několik mých výtvorů. Občas píšu i v přírodě, když jsem na procházce se psem. Zápisník se snažím nosit všude při sobě, abych nepropásla případné nutkání tvořit. Psala jsem také ale i v kavárně, v čekárně u doktora, v tramvaji či vlaku nebo doma za doprovodu hudby či v naprostém tichu.

Jsi vyznavač spíše psaní na papír nebo tvoříš rovnou elektronicky a zápisník používáš jen pro krátké poznámky?

Markéta – Nejraději píšu na počítači, protože je to rychlejší a lépe se mi daří zachytit myšlenky. Paradoxně ale je tenhle způsob míň efektivní, alespoň v mém případě, protože počítač v sobě skrývá mnoho lákadel a to mě odvádí od práce. Také mám největší chuť psát zrovna ve chvílích, kdy počítač nemám po ruce. Proto poslední dobou začínám využívat spíše zápisník – jeden mám na psaní příběhů, druhý na nápady, myšlenky, citáty a inspirace. Oba dva nosím neustále při sobě.

S čím jsi šla do založení blogu? Věděla jsi, o čem budeš psát? A jak se blogování lišilo od tvé původní představy?

Markéta – Mým prvotním záměrem bylo sdílet inspiraci a chuť psát se stejnými nadšenci jako já, takže už od začátku jsem věděla, čemu se chci na blogu věnovat. Tvůrčí psaní mě prostě naplňuje a za celé ty roky, během kterých jsem postupně sbírala kreativní střípky, jsem do sebe nasála jako houba spoustu postřehů, dojmů a vychytávek, ale chyběl mi někdo, s kým bych si o nich mohla popovídat.

Psát si blog mě vždycky lákalo, tak jsem do toho šla. Musím ale říct, že jako správný snílek jsem měla trochu naivní představu o počtu svých čtenářů a vzápětí jsem se přesvědčila, že blogů je opravdu obrovské množství a zaujmout a přitáhnout čtenáře není lehké. Ale vytrvala jsem, protože mě to baví a pořád mám o tématu tvůrčího psaní co říct.

Blogů je opravdu hodně a těžce se mezi nimi prosazuje. Co si myslíš o sociálních sítích? Snažíš se přes ně blog propagovat?

Markéta – Myslím, že sociální sítě jsou určitě skvělým způsobem, jak rozšířit povědomí o blogu. Přiznám se, že zpočátku jsem o něčem takovém moc nepřemýšlela. O způsoby, jak získat více čtenářů, jsem se začala zajímat teprve nedávno, takže jsem v tomhle ohledu tak trochu nováček. Asi před měsícem jsem si založila profil na Twitteru a odkaz na něj jsem umístila na blog, zájemcům taky nabízím odběr e-mailem či sdílení článků přes Twitter, Facebook či Google+. Do budoucna bych na tom ale chtěla ještě více zapracovat, protože cítím, že sociální sítě toho nabízejí mnohem víc a já to ještě úplně nevyužila.

Znáš někoho ze svého okolí, kdo bloguje nebo jsi v tom sama? Znají tvůj blog tví přátele?

Markéta – Znám jen jednoho jediného člověka ze svého okolí, který má blog. Nedávno mi ale psal, že blogování už má za sebou a používá radši Twitter – je to podle něj taková rychlejší obdoba blogování. Myslím, že to hodně vypovídá o dnešní čím dál větší tendenci spěchat a být co nejvíce efektivní. Přece jen, blog většinou svému autorovi nepřináší žádný zisk – tedy pokud tím ziskem máme na mysli peníze. Někdo by to mohl považovat za ztrátu času, což je názor, který nesdílím. V dnešní době je důležité stát si za svým a ne jen sdílet většinový názor – a v tom je blog skvělým prostředkem. 

Mí přátelé můj blog neznají, což je chyba, kterou bych měla co nejdříve napravit. Nikdo z nich se ale nevěnuje tvůrčímu psaní a já mám sklony k tajnůstkářství, takže jsem o svém blogu pomlčela. Nemám ráda vnucování se, na druhou stranu si ale uvědomuji, že by mi trochu přirozené dravosti neuškodilo.

To by ti určitě přitáhlo více čtenářů. Jak bys třeba rozvíjela svůj blog do budoucna? Plánuješ už něco?

Markéta – Plánů mám spoustu. Z těch reálnějších bych zmínila rozšíření článků o recenze filmů a knih, které mě nadchly. S tím je spojený ještě další nápad – komentář ke stavbě příběhů v nich. Myslím, že některé výborně napsané scény nebo třeba filmové dialogy by mohly posloužit jako inspirace nebo potřebné popostrčení k vlastní tvorbě. Dál bych chtěla více rozvést téma kreativity, které mě opravdu zajjímá, a napsat o něm pár článků nebo se podělit o nějaká cvičení či tipy k rozvoji tvořivosti. Možná bych o tom i ráda napsala i e-book.

A tím méně reálných plánem je založit menší skupinu pisálků, kteří by se ve stejnou dobu zavázali, že napíší román, novelu, sbírku povídek nebo cokoli jiného, dali si nějaké ultimátum a v podstatě by byli oporou a motivací jeden pro druhého. Navzájem by si svá dílka četli a komentovali. Přece jen se píše líp, když víte, že někdo jiný je v tom s vámi, a trocha soutěživosti neuškodí, právě naopak.

A přemýšlím také o dalším blogu, který by se věnoval angličtině. To se ale ještě uvidí.

Jen abys na to všechno měla čas. Nic se nemá přehánět. A poslední otázka na závěr: co by si lidé na tvém blogu rozhodně neměli nechat ujít?

Markéta – Nemám v úmyslu začít ty plány realizovat naráz, zatím jsou to jen nápady. Navíc si myslím, že když člověk chce, čas si najde.

Čtenáři se můžou těšit na články týkající se tvůrčího psaní nebo tvůrčích činností obecně – od tipů, zamyšlení, citátů až po můj seriál na pokračování, ve kterém popisuji svoje vlastní peripetie se psaním. Zatím má jen tři díly, ale další budou určitě následovat. Nazvala jsem ho Psaní v přímém přenosu a funguje v podstatě jako takový autorský zápisník online. Hodlám v něm popsat, jakým způsobem píšu, na čem právě pracuji a zároveň s tím se zamýšlet nad různými aspekty psaní nebo problémy, se kterými se setkám.

Díky za rozhovor a hodně štěstí v tvůrčím psaním.

Markéta –  Taky děkuju za rozhovor a přeju i tobě, ať múzy slouží a blogu se daří. 😉

Markétin blog U Malého prince hledejte na adrese umalehoprince.blogspot.cz. Doporučuji rovněž následovat její profil @marketruzickova na Twitteru.