Le fille Ash

Od dnešního dne začíná na Sleduju velký seriál rozhovorů s blogery. Vycházet budou v pravidelných intervalech, vždy jednou týdně ve sváteční čas, v neděli. Jako první se pod palbou mých otázek ocitla literární nadšenkyně s přezdívkou Le fille Ash, která vede blog Listy snů.

Kdo je vlastně zač? O čem píše? Co chystá do budoucna? To se vše dozvíte v rozhovoru.

Co by jsi našim čtenářům mohla o sobě říct? Kolik ti je, odkud jsi a jaké máš koníčky? Jelikož hrdě hájíš řady literárních blogerů, určitě tam bude patřit i psaní, co tě na něm baví nejvíce?

Le fille Ash – Nu, co o sobě říci… bylo by toho jistě hodně, ale trochu to zkrátím. Leckde je o mně možné najít, že jsem mladá dívka s duší umělce, která se snaží zapojit do jakéhokoli uměleckého dění. Že miluji hudbu, a to hlavně operu a že jsem snílek. Ovšem ne snílek v pravém slova smyslu. Své sny si většinou plním.

Pokud bych měla mluvit o nějakých občanských záležitostech, pak stačí říci, že se jmenuji Anděla (ale v internetovém světě mě strýček Google zná jako Le fille Ash), táhne mi na sedmnáct a nyní žiji na severu Čech.

Jde-li o moji „duši umělce“ samozřejmě, že do ní patří i psaní, jak jsi zmínil, ale to není vše. Největší část totiž zabírá tanec. Tomu se věnuji nyní již devátým rokem a stále mne ještě neomrzel, spíše naopak. Je pro mě duševní očistou a lékem, který vždy zabere na nemoci jakéhokoli typu.

Literární činnosti se oproti tomu věnuji teprve rok a půl. Díky ní mohu čas od času beze strachu utéct z reality, do jiného světa a zapomenout na to, co se děje kolem mě. To proto nejčastěji píši povídky, které žánrově zapadají pod fantasy (nebo sem tam sci-fi).

Lidé na internetu tě většinou znají jako Le fille Ash, jaký je tvůj názor na psaní pod pseudonymem? Jaké jsou výhody či nevýhody oproti používání občanského jména? Zná tvá rodina či přátelé Listy snů? Znáš s některými blogery osobně?

Le fille Ash – Používání pseudonymu je dle mého dobrá věc. Ale i tady nakonec platí, všeho s mírou. Já už jsem na Listech snů svoje jméno odkryla. Je to kvůli tomu, že se chystám s jednou mojí povídkou vyrukovat knižně, a proto si již pomalu připravuji pole, kdyby se to podařilo. A tady z toho hned plyne jedna nevýhoda.

Pokud chceme, abychom byli spojováni s naším blogem i v reálném životě, je škoda jméno neuveřejnit. Ale na druhou stranu i anonymita se může hodit. Chceme-li opravdu být známi jen pod pseudonymem a jen ve světě internetu a nepotřebujeme, aby i v reálném životě lidé kolem nás věděli, že máme blog, pak se přezdívka hodí. Četla jsem už mnoho článků na toto téma a v některém z nich zaznělo, že se vlastně bloger díky tomu, že si dá přezdívku, může stát někým jiným. Může mít jinou povahu a jinak se vyjadřovat…. to vše nám v dnešní době umožňuje internet. Naprostou anonymitu a změnu osobnosti, chceme-li. Ale zase jsme tam, kde jsme byli. Nesmí se to přehánět. Podle mě by měl být bloger tím, kým v životě opravdu je.

Co se mě týče, rodina o mém (ne)blogu ví. Přátelé jen někteří. Ale s žádným blogerem se osobně neznám… avšak jsou tací, se kterými bych se během času ráda seznámila.

Prozradíš něco o té chystané povídce? Jaké jsou tvé literární ambice? Chtěla bys třeba někdy napsat celý román? Či se třeba živit jako redaktorka či novinářka?

Le fille Ash – Jediné, co prozradím, je, že se jedná o vcelku dlouhou jednatřicetikapitolovou povídku (nazývat ji románem je až příliš nadnesené). Jmenuje se Galdarian, aneb Náramek života a smrti a jde, jak už možná můžete odhadnout, o fantasy. Vypráví o tom, jak může jedna jediná maličkost, v tomto případě nález „obyčejného“ náramku, obrátit život naruby.

Jinak jsou mé literární ambice samozřejmě velké (koho by nebyly), ale protože už mě život naučil stát pevně nohama na zemi, beru to vše spíše jako „zkoušky, zda se to náhodou nepovede.“ S tímto jsem tento rok zaslala příspěvky i do několika literárních soutěží…

Samozřejmě, že by bylo krásné, kdyby jednou na pultech knihkupectví ležela kniha s mým jménem na hřbetu, ale to je až moc krásná představa. Rozhodně ale mohu říct, že spisovatelství není tím, čím bych se chtěla v životě živit. A novinařina nebo redaktorství také ne. I když psaní do časopisu jsem si opravdu zkusit chtěla. Proto jsem založila online literární a fotografický časopis Numéro Un, kde jako šéfredaktorka mohu zkoušet i tu redaktorskou činnost.

Jakou povídku ze svého webu bys čtenářům doporučila?

Le fille Ash – Doporučovat čtenářům nějakou konkrétní povídku z mé „dílny“ je hloupost. Každý by si měl najít to, co se mu zalíbí… v seznamu tvorby, který na Listech snů je, jsou přehledně vypsány všechny povídky, které jsem dosud napsala i s krátkými anotacemi…

Máš nějaký literární idol? Spisovatele, který v tobě probudil touhu pro psaní? Či třeba někoho z blogosféry, který ti byl za vzor?

Le fille Ash – Ne. Vzor nemám. Ani z blogové sféry, ani ze spisovatelů. Jsou samozřejmě tu tací, které obdivuji. Takový Tolkien, či Pratchett, nebo z Česka Foglar a Neruda a jiní, ale přímo vzor žádný nemám.

Co ty a sociální sítě? Využíváš nějaké?

Le fille Ash – Sociální sítě… nevím. Příliš jim neholduji. Zvláště tedy facebooku ne. To twitter je mi mnohem milejší. Nevím, jestli mohu říci, že je to díky tomu, že je trochu „soukromější“ a vůbec celkově přátelštější, než „xichtkniha“, ale já to tak cítím.

Pomohly ti hodně při propagaci blogu?

Le fille Ash – Ano, využívám je, tedy hlavně twitter, i k propagaci Listů snů a jiných mých projektů a musím přiznat, že mi to opravdu částečně i pomohlo. Sociální sítě jsou zkrátka plné nových čtenářů. Stačí je jen umět správně oslovit.

Svůj blog hostuješ na wordpressu, doporučila by jsi ho i ostatním? Zkoušela jsi i jiné systémy a můžeš říct nějaké jejich klady a zápory?

Le fille Ash – S wordpressem jsem nadmíru spokojená a určitě bych ho bez váhání doporučila dál. Má široké možnosti nastavení, přehledné designy a strukturu a velmi dobře propracované statistiky. A ještě ke všemu se tým, který za ním stojí, snaží stále něco starého vylepšovat a nového přidávat, což mu je jen k dobru. Opravdu bych již neměnila a to i v případě, že bych přešla na placenou doménu. Tam bych opět využila redakčního systému wordpress.

Jinak porovnávat moc nemohu, protože jediný jiný blogovací systém, který jsem zkusila, byl blog.cz, kde jsem začínala… ale to je srovnávání těžké, protože každý z nich je na úplně jiné úrovni a je tvořen pro jinou skupinu uživatelů. Ale ani na blog.cz si nemohu příliš stěžovat…

Můžeš říct, že ti blogování něco přineslo? Nějaké nové zkušenosti či vědomosti?

Le fille Ash – Vzhledem k tomu, že Listy snů jsou zaměřené opravdu velmi všeobecně a sem tam se na nich objeví i nějaký „naučný“ článek, které díky mé obsáhlé knihovničce plné encyklopedií a knih o přírodě a opeře, tvořím, vždy se díky tomu něco nového dozvím… člověk se učí pořád.

A jde-li o zkušenosti, pak si myslím, že během toho roku a půl, co bloguji, jsem při porovnávání článků ze začátků a z dneška zjistila, že jsou úplně rozdílné. Mohla bych tedy říci, že jsem si během této doby vytříbila jakýsi styl psaní a obecně vyjadřování. Naučila jsem se pracovat s vedením blogu a naučila jsem se, metodou pokus omyl, jak ho propagovat. Také jsem se možná naučila lépe komunikovat s lidmi. A určitě ještě něco, ale teď si nevzpomenu.

Každopádně ale mohu říci, že jsem ráda, že svůj vlastní blog mám.

To je hezká věta na závěr. Děkuji ti za rozhovor, přeji mnoho úspěchů a spokojených čtenářů.

Le fille Ash – Ne. Já děkuji!

Pokud chcete blogerku podpořit, navštivte její blog ashinin.wordpress.com či ji následujte na Twitteru. A už se můžete těšit na příští týden, kdy vyjde další rozhovor.