Můžeš se našim čtenářům v krátkosti představit? Kdo jsi, odkud jsi, jaké jsou tvé zájmy a proč jsi vlastně začal psát blog?

Jmenuji se Stanislav Kaska a žiji v malé vesničce Pořežany, která má zhruba sto obyvatel. Mimochodem máme v Pořežanech soukromé muzeum historických vozidel, s kterým úzce spolupracuji, tak pokud byste měli cestu, stavte se. V muzeu uvidíte kočár, který si zahrál v pohádce Princezna ze mlejna.

Mezi moje největší zájmy patří fotografování. Nechá se říci, že je to moje taková neškodná úchylka. Fotím všechno a všude. Když u sebe nemám jeden z fotoaparátů, tak zachytím danou věc či situaci mobilním telefonem. V zimě jezdím rád na snowboardu, v létě hraji fotbal a jezdím na kole. Dne 14.7 pořádáme Pořežany CUP 2012, turnaj v malé kopané, tímto Vás zvu.

Jak jsem se vlastně dostal k blogování? Úplně náhodou. Na internetu jsem narazil na nějaký pěkný blog, který byl vytvořen v redakčním systému WordPress. Pátral jsem, co obnáší vytvořit takový blog. Zaujali mě diskusní fóra WordPressu a česká lokalizace. Neváhal jsem a zprovoznil si svůj vlastní blog. Je zajímavé, že si mě Michale oslovil zrovna v době, kdy to budou 3 roky, co jsem se dal na blogování.

3 roky? Na tom blogu musí opravdu hodně práce, odhadneš kolik času jsi mu věnoval? Jaké vůbec byly tvé začátky? Chtěl jsi psát o něčem konkrétním? Měl jsi nějaký cíl? A pokud ano, změnil se za ty tři roky?

Když se mě ptáš na to, kolik času jsem věnoval blogu, uvědomuji si, že to zase tak málo hodin nebylo. Znamená to, že mezi moje hlavní zájmy patří vlastně i blogování. Na začátku blogování, před těmi třemi roky, jsem ani netušil, že mi iniciativa vydrží tak dlouho. Zatím vůbec nepřemýšlí o tom, že bych pomyslné blogerské kopačky pověsil a hřebík. Původně jsem měl v plánu psát blog pouze o technických věcech a problémech s tím spojené. Postupem času jsem ale zjistil, že píši o všem možném, co mě zaujme. Podle mého názoru nevydávám nové články tak intenzivně jako jiný blogeři. Prostě to nějak neřeším, námět na nový článek vždy přijde sám. Jestli se nepletu, tak vydám v průměru 3 až 4 články měsíčně.

Na webu máš mezi záložkami i Geocaching, je to tvůj velký zájem? Co že jsi s tím vůbec začal? Kolik takových „kešek“ už jsi našel?

S geocachingem jsem začal minulý rok na jaře. Je to takové pěkné zpestření, když vyrazíme jako rodina na nějakou procházku nebo výlet, který je zakončený hledáním kešky. Že bych nějak aktivně kešky lovil, to se říct nedá. Zatím jsme našli v okolí Pořežan 23 kešek, za dalšími úlovky již musíme popojet pár kilometrů autem. Podařilo se mi i dvě kešky vytvořit. Jedna se jmenuje Boží muka a druhá U studánky. Jsem na ně jistým způsobem hrdý, protože jsou umístěné na zajímavém místě a tak to má přeci u geocachingu být.

Jak se znáš s ostatními blogery? Máš nějaké své oblíbence? Potkal jsi se s některými i osobně?

Žádného blogera osobně neznám. Jediný způsob jak s blogery komunikuji jsou komentáře v blogu, Twitter a částečně i Facebook. Facebook mám ale více osobnější, takže zde komunikuji s kamarády, které osobně znám. Poslední dobou nacházím zajímavé lidi na Google Plus. Nějakého mediálně významného pisálka oblíbeného nemám, spíše se pohybuji mezi obyčejnými blogery, jako jsem já. Teď přemýšlím, kde jsem narazil na tebe Michale. Nevzpomínáš si?

Už to bude dlouho, takže si bohužel nevzpomenu. Také je možné, že jsem se tam objevil z vícerozdrojů. Pamatuji si třeba na článek s telefonními podvody. Jak vlastně ty přicházíš na nové blogery? Pomáhají ti v tom třeba i sociální sítě? Myslíš že blogům spíše pomáhají nebo je vytěsňují a přebírají jejich funkci?

Pokud jsem na nějakého blogera narazil, tak to bylo určitě na sociální síti, případně i v komentářích v blogu. Většina pro mě zajímavých lidí, které jsem začal následovat na Twitteru, má i svůj blog, takže tímto způsobem. Nevím, jak je to u ostatních blogů, ale u mě sociální sítě určitě napomáhají k většímu zviditelnění a přilákají nové návštěvníky. Na druhou stranu nezavrhuji ani mimosociální weby – agregátory, jako je například tvůj Sleduju. Pro uživatele internetu, kteří nevyužívají soc. sítě, jsou agregároty ideální místo. Tímto ti ještě jedou děkuji, že jsi mě zařadil do projektu Sleduj, a obdivuji tvojí iniciativu. Na to, že jsi spustil Sleduju 26.2., má návštěvníků opravdu co říci.

Snažím se, snažím se. Máš nějaký článek, na který jsi obzvláště pyšný? Který třeba pomohl mnoha lidem, sklidil velmi pozitivní ohlasy nebo prostě ve skrytu duše cítíš, že se ti povedl?

Nejvíce komentovaný článek, který jsem napsal je o peripetiích s firmou NaturaMed. Jmenuje se Geniální marketingový tah nebo podvod? Komentovalo ho kladně, ale vetšinou záporně, 141 návštěvníků. Článek byl zobrazen 31891x. Z toho vyplývá, že bych měl být asi na takovýto článek hrdý, ale opak je pravdou. Částečně se za něj stydím, nejraději bych ho smazal, ale teď už to neudělám. Koncem roku 2009 jsem s tímto článkem započal diskusi kolem této podvodné firmy, takže možná i někomu pomohl. Ve skrytu duše nám svoje oblíbené články, ale ty úspěch nesklidili, takže je zmiňovat ani nechci.

Mám pro tebe poslední otázku: Máš nějaký vzkaz pro čtenáře Sleduju? Velkou myšlenku nebo něco, co jsi neřekl, ale rád se o to podělil?

Že bych na závěr vymysle nějaký pěkný citát, který bys pak mohl zařadit do svého projektu Citáty. 🙂 Hmm, tak to se mi asi nepodaří. Snad jen asi takto. Blogeři ať nacházejí nové myšlenky pro své články. Bez nich by byl internet jen jedna velká sociální síť a media. Obyčejného čtenáře bych chtěl malinko popíchnout a vyzvat k zamyšlení nad daným článkem, který si zrovna přečetli. Následně se pak nebát svůj názor vyjádřit, tedy komentovat článek. Můj oblíbený citát je: „Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.“ od Karla Čapka. Život se snažím žít a ne přežívat.

Díky za poskytnutí rozhovoru. Přeji ti další úspěšné blogovací roky.

Já ti také děkuji Michale a těším se na další, doufám zajímavé, rozhovory s blogery.

Blog Zkusmo naleznete na adrese zkusmo.cz. Většina z vás je jistě i fanoušky sociálních sítí. Přidejte si ho na Facebooku, Twitteru či Google plus.