Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Proč doma nenosím kalhoty

Proč doma nenosím kalhoty

Ehm, já už asi fakt nevím, co psát.

Nepamatuju se, že bych měl někdy na blogu úchylnější titulek, než tento. Těžko říct, proč se vůbec k něčemu takového uchyluji. Zeptejte se mého psychologa. Nebo mého mluvčího. Nebo Vráti na hlavním nádraží, vyjde to asi nastejno. Jsou to asi sklony k megalomanství, které rádi ke každému slovu přikládají ejší. Kdo by chtěl být minimalista, když může být maximalista. Kdo by se spokojil s málem? Vždycky existuje víc. Víc úchylné například.

Kalhoty. Ten kulturní přežitek, který nás omezuje v pohybu, který kroutí, svírá a popotahuje. Jako pouta Mojžíšova lidu, jako okovy sběračů cukrové třtiny. Musíte mít vždy po ruce silnou nit, které vám zašije díry na zadku, v rozkroku a na kolenou. Bůh ví proč zrovna na těch místech, když někdy od dětství se na kolenou prostě neplazíte. Minimálně já ne. Pokud zrovna něco opravdu nechci.

Kalhoty. Doma je nenosím, hlavně v zimě. V zimě mám totiž léto. Říká se tomu topení. Otočíte knoflíkem a spustí to kouzlo. A navíc, já nic na doma nemám. Ani pantofle. Ani bačkůrky. Jen si občas někdy obuju hadr. A proč je nemám? Protože bych si je musel koupit a to je hrozná otrava. To je jak mezizubní kartáček. Každý vám vydrží jeden týden, ale ten poslední nejde pod dva měsíce. Nebo žiletky. Ty první ztupíte hned. S tou poslední to bastíte aspoň půl roku. Vždycky ráno totiž vyjde slunce a já zjistím úžasnou věc. Zvládl jsem to. I bez kalhot. Spím bez kalhot.

Kalhoty. K čemu jsou? Kdo je vymyslel? Využijí je tak maximálně dámy, které mají v létě tupou žiletku. Možná zahřejou, ale pamatujte: poctivého nepálí => nepoctivého nestudí => a kdo je dneska poctivý? Nepoctivost je zkouška dospělosti. Jen někteří v ní šeredně selžou.

Kalhoty. Ty dlouhé nohavice… Ty hluboké kapsy, do kterých se dá schovat i svíčková… Ty kilometry nití, kterými se je pokouším zpravit… Aspoň doma můžu otočit kolečkem a zahodit je do kouta. Venku bych si to nelajskl. Někteří ano.


Komentáře
  1. Jana Medunicka

    Jana Medunicka: Ahoj,
    Na tvůj web jsem narazila čistě náhodou a nedalo mi to,musela jsem si ho pročíst.
    Podle článků jsi jeden z mála inteligentních lidí,které se buď chtějí proslavit,či jenom se nudí.Ať je to jakokýkoliv důvod,tak se mi článek líbí.Dost mě pobavil článek O těch kalhotech.Máš zajímavý smysl pro hůmor.No nebudu si tu hrát na psychologa,když tě neznám.Máš pěkný web a hodně štěstí. 🙂

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Ahoj,
      velice děkuji za ryze pozitivní, psychologický profil. Pravda je taková, že pokud bych se proslavil, asi bych se nezlobil, ale na druhou stranu myšlenka „neproslavení se“ mě ve snech nepronásleduje. A i když se teď nenudím, tak pokud bych žádné články nepsal, asi bych se brzy nudit začal…

      Jen se musím přiznat, že nakonec jsem si kalhoty koupil. Moc se jim ke mně ale nechtělo, protože moje objednávka se v eshopu ztratila a vyřídili ji až za měsíc.

      A já ti přeji mnoho vtipných zážitků 🙂

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Z posledních sil #3 – Oslněn v pražském půlmaratonu

Z posledních sil #3 – Oslněn v pražském půlmaratonu

Půlka je ta vzdálenost, která tě nezabije (většinou), ale dá ti docela zabrat. A mně teda dala zabrat. Jsem si však jistý, že i kdybych všechny okolo prosil, ať mi aspoň půjčí kolo, nikdo by mi ho nedal. Všichni tam jenom řvou: „To dáš.“ A tak jsem to teda dal. I bez kola.

Zobrazit →

Muž pánem domácnosti #10 – Na vlastních nohách

Muž pánem domácnosti #10 – Na vlastních nohách

Už jsem opravdovým pánem domácnosti. Je tři čtvrtě roku, co se veškeré povinnosti (a pár výhod) přesunulo na moji hlavu. Nevyhořel jsem, nevytopili mě, nevykradli mě. Jestli ještě přežiju léto, možná se stanu svéprávným jedincem.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články