Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Padesát odstínů šedi – E. L. James

Padesát odstínů šedi – E. L. James

Co můžu říct? Je to za mnou.

V životě se snažím držet jednoduché zásady: nekritizuj, dokud neokusíš. Tož, zkusil jsem něco nového. Díky absenci pudu sebezáchovy se tím novým stalo Padesát odstínu šedi. Uždíbl jsem, přežvykoval, nasadil kyselý výraz a plival a zoufalými, přidušenými skřeky sliboval autorce věčné plameny pekelné. Pak jsem si uvědomil, že grupáč červených, rohatých ďáblu ji tak maximálně rozrajcuje.

Ale zpět na začátek, proč jsem vůbec začal číst Padesát odstínu šedi? Literatura má mnoho žánrů, mnoho stylů a mnoho tajů. Poslední dobou se snažím nejíst jednu provařenou mňamku, ale ochutnávat z mnoha. Jako jednohubky. Rovněž mě zajímalo, jak může vypadat úspěšná kniha a utvrdil jsem se, že podobnou cestou rozhodně jít nechci.

Ty bláho!

Jsem si jistý, že všichni alespoň okrajově tušíte „vo čem to vlastně je“, ale co bych to byl za blogera, kdybych se vykašlal na nevědoucí čtenáře. Hlavní postavou je Anastasie Steeleová, sexuálně neukojená studentka, která je protypem slaboduché naivky. A abych nezapomněl, hrozně ráda zvolává: „Ty bláho.“

Christian Gray, její zářný milenec, je naopak člověk z úplně jiného soudku. Jinak by ostatně nebylo moc o čem psát. Působí navenek sebevědomě, elegantně a bohatě, ale po bližším pohledu zjistíme, že jde o duševně nemocného člověka, který si léčí své komplexy na snadno ovladatelných ženách. Především jsem ho obdivoval za jeho super-schopnost, způsobovat ženám orgasmy taháním za cecky. Domnívám se, že jeden se způsobů, jak by mohl vymýtit hladomory, by bylo zaměstnat ho v kravíně.

Christian je ale především superman. Všechno umí, všechno zná a všude byl nejméně desetkrát. Slovo bůh se v knize vyskytuje tak často, že by se ji člověk mohl splést z Biblí nebo nějakým náboženským traktátem.

Nuda, šeď, šeď

Na začátku mi to všechno přišlo alespoň vtipné. Opravdu se tomu dá zasmát. Problém je, že jak všichni víme, tak opakovaný vtip už není vtipem. Motivy se neustále vrací a od začátku do konce to je na jedno brdo. Anastasie je z Christiana prostě na větvi a její mentální rozpoložení se ustálilo v bodě „nevím, co se děje“. Neustále tak zjišťujeme, že má v hlavě bordel.

K postavám jsem si nevybudoval žádné city. Ono to jde ostatně jen těžko, když jejich vztah mentálně zamrzl někde na úrovni dětí prvního stupně základní školy a je stejně uvěřitelný jako pohádka o Mařence a Jeníčkovi.

Nemám nic proti oddechovému čtení. Vlastně oddechové čtení mám opravdu velmi rád, ale Padesát odstínů šedi do této kategorie rozhodně nespadá. Ke každé stránce jsem se musel doslovat nutit a bylo to stokrát větší utrpení než nějaké sadomaso hrátky, kterých je tam dostatek.

Kniha má i svoje světlé stránky. Stránku. Větu. Gag, který rozesmál: „Ty bláho! Já jsem na googlu.

Příště si radši přečtu něco, kde vystupují lidské postavy.


Komentáře
  1. MarkétR.

    MarkétR.: Mám podobný názor. Když Anastasie vypustila z úst větu: „Ty bláho, Christian má na sobě tepláky“ (či jak to bylo), byla to poslední kapka. Spoustu ženských tuhle knížku ale zbožňuje a já pořád nedokážu pochopit proč. 😉

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Jako pro mě to je jasná zpráva, holky budu balit na tepláky.

      1. Theresia

        Theresia: Myslíte, že by to zabralo? 😀 😀 😀

        1. Michal Ozogán

          Michal Ozogán: Těžko říct … kdo se má vyznat v ženské duši. Každá je na něco jiného. Jedna ráda tepláky, jiná džíny a jiná si prostě potrpí na kiltu 😀

      2. re:Barbora

        re:Barbora: Pokud toužíš po slaboduché naivce, která miluje knihy jako padesát odstínů šedi, tak to dává smysl. Jinak bych se tepláků vyvarovala 😉

        1. Michal Ozogán

          Michal Ozogán: Ono to stejně určitě nebylo reálný … jen teplákový produkt placement.

  2. Jitka

    Jitka: Jisté umění se to v tom ale přeci jen nalézt dát – v tom jak najít mezeru na knižním trhu a šikovně to pomocí marketingu zpropagovat. Pro mě to představuje něco jako Twiligt, ale 18+.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: No kdybych chtěl z něčeho jen těžit peníze, tak bych to asi psal pod pseudonymem. Jako autorka určitě nebude hloupá, ona si podle mě nemyslí, že to tak funguje, ale neskutečně mě vytáčí, kolik lidí to baští.

  3. Anna Štičková

    Anna Štičková: Ahoj Michale,
    naprosto chápu tvůj postoj k Padesáti odstínům. Rozhodně se s ním ztotožňuji z uměleckého hlediska. Je to kýč všech kýčů.
    Nesouhlasím ale s tvrzením, že SM hrátek je tam dostatek. 😀 Je jich tam po čertech málo a rozhodně mě překvapilo, jak zoufale málo, když všechny kolem mě tvrdily, jak je to strašný a jak u toho měly jedno óčko za druhým. Těch erotických scén je tam na tolika stránkách tak zanedbatelný množství, oproti například Lady Fuckingham. Z toho jsem třeba já byla zklamaná.
    A teď k tomu, proč to třeba je ta knížka pro ženy přínosná, a tudíž i oblíbená. Zaprvé kdekterá (čti v podstatě každá) chce bejt aspoň jednou v životě sub, jsou ty, který se k tomu otevřeně hlásí (a pro ty je tahle knížka bezcenná a pro smích) a jsou ty, který to potlačujou/nepřiznaj/neřeknou partnerovi. A pro ty je tahle knížka bezesporu přínosem. Sice je Anastazie naivní a Greyi dokonale nereálný, ale nastavování hranic vystihla autorka reálně a mnohým ženám poskytla návod, jak na to, čím lze začít a tenhle „návod“ po přefiltrování funguje i v reálu (jako fakt). Systém únikových slov je skvělej, protože konečně dává možnost se otevřít a věřit tomu druhýmu, protože stačí jedno předem domluvený slovo a můžu to kdykoli zastavit. V pravým slova smyslu, se v tom případě nejedná o absolutní dominanci a bezpodmínečnou submisivitu, ale o to ty ženy většinou ani nestojí. Chtějí se cítit podřízeně v rámci nějakých mezí a spíš okořenit vztah a sex, než být opravdová sub se vším všudy, tzn. podřízená komplet i v životě.
    Dalším přínosem rozhodně je, že ženy začaly o své sexualitě mluvit. Opravdu. Nejdřív mezi sebou, a pak i se svými partnery. To je bezesporu úspěch.
    Opravdu mi nesedí ten styl, považuju to vlastně za brak a nechci rozhodně obhajovat kvalitu toho díla, ale vidím tam rozhodně přínos pro ženy a potažmo i pro ty partnery. To se té sáze upřít nedá. Takže tak.
    Měj se zatím pěkně. 🙂
    A

    1. Jitka

      Jitka: Myslím, že rozumní lidé si to dokáží říct i bez nějaké knihy. Navíc na Vašem místě, Anno, bych nepodceňovala Michala, že sám o těchto vztazích nic neví 😉

    2. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Inu, Jitka toho řekla velmi mnoho, na velmi malém prostoru. Chápu celou tu mánii okolo knihy, která ji už dávno přerostla a 50 odstínů šedi zůstává spíš jako takový nehynoucí symbol. Takový Pán Prstenů fantasy.

      Jsem si jistý že mnoho lidem mohla pomoci. Ono totiž zas tolik rozumných lidí nebude. Kdybych se považoval za úplného neználka a potenciálního zájemce, tak by mě to myslím spíš odradilo než přitáhlo. Ale kdo ví, třeba to u některých žen funguje jako pohádka. Nereálné, ale hezky se na to myslí.

      A možná je taky celý můj názor zkreslený tím, že považuji Christiana Graye za absolutního kkota.

      1. Jitka

        Jitka: To já umím… mi tady za chvíli zakážeš komentovat, co? 😀

        1. Michal Ozogán

          Michal Ozogán: Neboj, kdybych to udělal, tak jedině tak, že to vůbec nepoznáš.

          1. Jitka

            Jitka: No jako ty jsi jediný, kdo na mé komentáře nyní reaguje 😀 Že by už? 🙂

  4. Leopardí Mládě

    Leopardí Mládě: Přiznávám, že jsem knihu taky dočetla až do konce. To, co ji udělalo bestsellerem, podle mě není žádný příběh ani postavy, ale erotično. Je to všechno o očekávání, stejně jako nemůžete jít do fastfoodu a počítat s tím, že oběd tam bude kulinářským zážitkem, je třeba stejně přistupovat i k této knize… Z mého pohledu byly ke konci už i sexuální scény nudné.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Ono hlavně rozdíl oproti ostatním erotickým knihám bude i v tom, že lidi se to nebojí vytáhnout v metru. I když jsou i typy, které to buď nevytáhnout z domu nebo přebalí papírem.

      Jako ono by to nemusela být špatná kniha, někde jsem četl, že další stejného žánru jsem lepší, ale stejně se asi do toho pouštět nebudu.

  5. Míša

    Míša: Knihu jsem nedocetla, coz uz u me o mnohem vypovida…

  6. holkamodrookata

    holkamodrookata: Četla jsem, souhlasím, pobavil jsi mě, díky za to 🙂

  7. Maťa

    Maťa: Tak dobre som sa už dávno pri čítaní nejakej recenzie nenasmiala 😀 A teraz rozmýšlám, aký bol v knihe slovenský ekvivalent Ty bláho. Spomínam si len na bejby a vnútornú bohyňu, ktorá mala na olympíjske hry v gymastike 😀

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Vnitřní bohyně mi tam vždycky připomínala nějaké malé, veselé, chlupaté zvířátko. Krysu nebo tak.

  8. Michi

    Michi: Ale no tak, zase taková hrůza to nebyla. Že by se to nedalo dočíst nebo bylo čtení utrpení, to bych netvrdila. Ovšem když se odhodláte k přečtení i druhého dílu, je podstatně záživnější než ten první, protože tam se toho kromě pár ohraných sexuálních scén nic neděje.
    Není to skvěle napsané a nemá to hlubokou myšlenku. Ostatně co si budeme povídat, autorka je slušný průměr, až podprůměr, co se kvality a nápadu týče. Proč je z toho takový hit? To se musíte nejrpve zaměřit na to, kdo je cílová skupina a který vrh je nejširším fanouškem, jelikož jsou to převážně ženy v domácnosti a na mateřské plus nějaké ty puberťačky. A proč? Inu zkuste si být pár let na mateřské nebo dřepět doma, popřípadě vrátit se do let, kdy s vámi mlátily hormony i o strop a vy jste byli hotoví i z nudného porna. A ne, není to tím, že na mateřské prostě zblbnete 😀 Jednoduše zažíváte každý den ten samý stereotyp a to stále dokola a dokola a dokola… Tohle je jako pohádka pro dospělé. Ženy vědí, že je to absolutně nereálné a vědí, že exot jako Christian Grey neexistuje. Jenomže alespoň na chvíli, kdy se do toho začtou, mohou klidně věřit, že něco takového se může narodit a pohybovat po světě a okořenit tu jejich nudnou šeď každodeního života. Nehledě na to, že je neskutečně přitahuje fakt jeho na jednu stranu dokonalosti a na druhou stranu o pomoc volajícího já, čímž rozehrává hru na obě strany žen – tu mileneckou i tu mateřskou. Že jsou tam nezvyklé praktiky, to je jen bonus navíc, protože po pár letech manželství obvykle nastává stereotyp i v ložnici.

    Takže asi tak nějak 😀 A já si asi právě tímhle komentářem rovnou sepsala své hodnocení na blog, až se konečně dokopu taky sepsat recenzi 😀

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Tak jako pohádka to musí být fakt super, ale já to tak nedokázal číst. Prostě maminka na mateřské ještě dlouho nebudu 😀 Ale zas je to krásný příklad, že každý spisovatel (který chce prodávat) musí znát svoji cílovou skupinu a bude mu hej.

      1. Michi

        Michi: Co si budeme povídat, pokud jde spisovatel za výdělkem, musí si ze všeho nejdříve promyslet svou cílovou skupinu a až potom psát. Ostatně, o tom je marketing, ne? 😀 Ovšem tahle kniha opravdu mužům nijak zvlášť neposlouží, ačkoli je pár odvážných, kteří to jako četbu doporučují i jim. Jediné, co jim to ovšem může dát, je jakýsi neurčitý návod, jakým směrem se začít vzdělávat v sexuálním odvětví a čím své nebohé znuděné ženušky překvapit. Jenomže pravdou je, že tohle už dávno znají ze svých náctiletých let, kdy si pouštěli kdejaké porno a jen si celou dobu myslí, že by je ženská hnala pánvičkou, kdyby to na ní vytáhli 😀

        1. Michal Ozogán

          Michal Ozogán: No tak to asi bude nejlepší nejdříve svázat do kozelce a až potom vysvětlovat 😀

          1. Michi

            Michi: Zajímavý nápad 😀
            Nicméně jsem se dnes odvážila zajít na to do kina a byla jsem mile překvapena.
            Tak, jak jsem očekávala pěkný filmový průser a nakolik stála kniha za prd, film se docela povedl. Teda spíše pojetí postav, protože Christian není takový ocas (ale taky mu chybí značná dávka charismu) a Anastazie není otravná vymletá trubka (ve filmu je vtipná a světe div se – sympatická!). Možná by ses měl odvážit shlédnout to a porovnat s knihou, i když jde o jednu a tu samou věc, člověk má dojem, že šlo o úplně jiné světy 😀

  9. Janča

    Janča: Co se BDSM praktik týče. raději bych volila Eve Berlin, když už chci číst o BDSM. Protože, 50 se dá považovat za jakousi parodii na toto téma. Už kvůli té neuvěřitelnosti postav. Recenze mě velmi pobavila. Díky moc 😀 Hlavně nabídka práce v kravíně 😀 😀 😀 AS by mohla s přehledem dělat komentátorku gymnastiky,

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Tady se evidentně někdo vyzná 😀 Jako působí to vlastně dost parodičně. Zajímavé, že pak byla napsána i parodie parodie. Možná tu jde o literární pokus malíře malujícího obraz malujícího malíře…

      1. Janča

        Janča: 😀 😀 Po přečetní 50 jsem se cítila „podvedená“ – každá to opěvovala a tak jsem si to samozřejmě musela přečíst,když je kolem toho tolik slávy,že?! No a světe div se, mně se to nelíbilo. Jsem divná 😀 Tak mně kamarádka přemluvila, ať si přečtu Eve Berlin. Nasadila mi hned 3 její knihy. Musím říct, že ač nejsem pravidelným čtenářem takové literatury, tak se mi to líbilo víc, než nějakých 50. Pokud se tedy budeme držet těch neromantických sexuálních praktik 😀 A jeden z největších důvodů bylo – “ A teď to přijde!“ – hlavní hrdina nebyl psycho – něco a hrdinka nebyla naivní nezkušená školačka, která je ve 22 letech panna.

  10. Casion

    Casion: Konečne to niekto pekne zhrnul 😀 Nie že by som knihu čítala, nikdy som sa k tomu nedostala a ani nechcem, napriek ospevovaniu mojich spolužiačok (ktoré ako som z tohto zistila zrejme nemajú dobrý vkus na knihy). Kniha ma neláka, hoci mnoho ľudí si ju prečíta iba kvôli tým sexuálnym scénam, ale osobne si myslím, že to nech si radšej pustia porno než čítať toto 😀 Ale nejdem nikoho uráža, komu sa to páčiť, budiž, autorka slušne zarobila, je slávna, tak nech sa jej darí 🙂
    Ale dúfam, že tvorba takýchto kníh sa nezačne množiť 😀

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Co jsem se nedávno díval na Martinus na nejoblíbenější knihy, tak je to plný titulů ve stylu Božský hráč, Očarovaná, Božský cizinec nebo Manželský omyl. To člověk ani nemusí říct anotaci, aby věděl, o čem to bude.

  11. Daeris

    Daeris: Tu knížku jsem četla asi nějak před rokem a ikdyž patřim mezi tu část populace, kterou by ta knížka měla nejspíš nejvíc oslovit /naivní puberťačky/, zase tolik mě to nedostalo. Četla jsem to proto, že jako správná úchylná a sadistická bookworm vyhledávám úchylný čtivo a FSOG mi přišlo dost slibný, ale myslim, že kdybych to nečetla, udělala bych líp. Takovejch 120 dní sodomy, to je jiná káva…

    Akorát mě dosti sere, že mý vrstevníci maj většinou co se týče knih těžce blbej vkus. Teda pokud vůbec nějaký knihy čtou, že. To jsou samý slaďoučký romány a vyprávění vo upírech, z toho by se jeden potento…

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: No mě by ani nikdy nepřišlo, že zrovna takhle kniha by byla dělaná pro naivní puberťačky. Jak to to tu někdo zmiňoval, tak spíš mi to přijde na už věkem ošlehané dámy, které jsou však stále v těch dobrých letech. Ale jak člověk, který byl v pubertě špatným puberťákem, těžko mohou soudit pubertální choutky.

      A sodoma to je opravdu jen pro otrlé. Ale zas je to takové svižné čtivo.

      A k upírům … když se z toho jednou dostanou, tak proč ne 😀

  12. Em Age

    Em Age: To jsem se zase zasmála. 😀 Skvělá recenze, Fabulačníku.

  13. Vlasta

    Vlasta: Já si na knihu netroufám, mám pocit, že jsem děj a všechno okolo pochopila jen z toho množství recenzí, co jsem četla. Většina z nich nedala knize ani hvězdičku. 😀 Ale s kámoškou jsme si řekly, že bychom se coby single dívky mohly jít podívat do kina, dát si po dlouhé době ten výborný zličínský popcorn a zasmát se. 😀 Tak jsem na to zvědavá. 😀

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Taky jsem si o knize říkal, že se nasměju. Tajně jsem to četl pod lavicí na Evropské literatuře. A ono to opravdu na začátku vtipné bylo. Pak mi ale nezadržitelně začalo docházet, že to vtipné být nemá, že je to myšleno vážně a že mám před sebou ještě dloooooouhou cestu.

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Pýcha a předsudek – Jane Austenová

Pýcha a předsudek – Jane Austenová

Opět jsem jednou vyzkoušel klasiku. Ta má takovou pověst, že ji nikdo nečte, jen se o ní učí, tak jsem byl trochu nedůvěřivý. Nicméně už po první stránce jsem se dokázal utopit ve velmi čtivém a vtipném textu.

Zobrazit →

Impérium černé a zlaté – Adrian Tchaikovsky

Impérium černé a zlaté – Adrian Tchaikovsky

Impérium černé a zlaté je nevšedním zážitkem ze světa steampunku, jež nadchne ty, které už omrzeli elfové, trpaslíci a podobná verbeš nižšího původu… Budoucnost patří hmyzu!

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články