Osobní rozvoj? Ne, díky

Jsem unaven vším tím osobním rozvojem, který se snaží lidem linkovat životy. Já chci dělat věci po svém a ne, aby mi někdo říkal, jak je to správné. Přijdu na to sám, i kdyby to mělo být přes pokus&omyl. Bude to mít rozhodně větší význam, než si přečíst nějakou hromadu knih plných velkých slov.

Nevím, kdy to začalo, nevím jak to začalo, nevím dokonce ani proč to začalo, ale „osobní rozvoj“ se vloudil do našich životů. Zprvu jen lehce, v jemných náznacích, ale poté začal sílit a ovládat naše životy. Útočí na nás z internetu, z knih, z nahrávek i z přednášek a snaží se náš svět, co nejvíce zefektivnit.

Ale co ten osobní rozvoj vlastně je? Jak ho jednoduše a srozumitelně definovat? Wikipedie zarytě mlčí, jako by vůbec neexistoval a google nabízí přehršel nejednoznačných odpovědí, z nichž některé si vzájemně protiřečí. Určitě se všichni shodneme na tom, že se jedná proces změny osobnosti nebo chování. A to pokud možno v dobrém slova smyslu. Dál už si myslí každý to své.

Zefektivnění spánku? Kde jsou hranice?

Já za osobní rozvoj považuji hon za co největší efektivitou, alespoň tak na mě působí. Lidé musí vstávat brzy, psát si do diáře: „Můj milý deníčku, dnes musím to, to a to a pokud to nesplním, dostanu tam, tam a tam.“ Den se musí správně naprogramovat. Každá neužitečná minuta je prohlášena za irelevantní a násilně asimilována do procesu rozvoje. Když jsem jednou četl, jak zefektivnit spánek, bylo to na mě už trochu moc.

Lidi nejsou stroje, aby se pořád jen zvyšoval jejich výkon. Aby dělali všechno účinně jako nějaká robotická monstra. Moje neefektivita a občasná lenost ze mně dělá člověka a tím bych s dovolením rád zůstal i nadále. Chci vstávat s tím, že nevím co budu dělat. Mám rád překvapení a nechci mít den nalinkován na nějakém papíře do poslední minuty.

Za vším hledej prachy

Osobní rozvoj není nic jiného, než jedna velká zlatá žíla. Lidi to čtou i poslouchají. Firmy platí přednášky pro své zaměstnance, aby trochu nakopli jejich upadající výkony a nestojí je to zrovna malý peníz. Ale k čemu to je? Čtením nebo posloucháním ničeho nedosáhnete. Chvíli sice budete mít chuť všechno změnit, ale blahodárné nadšení brzy opadne. A nic se nezmění. Pokud člověk chce něco se sebou dělat, nemusí číst knihy a chodit na přednášky, musí udělat krok vpřed.

Díky osobnímu rozvoji tu vzniká iluze začátku. „Já si čtu tuhle knížku, já se rozvíjim jako ďábel.“ Přečte si první, druhou, třetí a už se veze v nekonečném kolotoči. Myslí si že něco dělá, ale ... ne. Proto se klidně rozvíjejte, to vám nikdo upřít nemůže, ale čiňte tak s vlastní hlavou. Kdo jiný by mohl vědět, co je pro vás nejlepší, než právě vy?

Osobní rozvoj už zavelel ústup

Podle Googlovského Ngram Vieweru má osobní rozvoj svůj největší boom už za sebou a byl v podstatě záležitostí minulého století. V tom jednadvacátém začal jeho význam v knihách postupně klesat. Lidé jím budou už přesyceni. Je otázkou, co na nás chystá budoucnost, jaké voodoo psychologie použije a jestli to pořád bude zase jen výnosná zlatá žíla.

Nechci nikomu osobní rozvoj brát, jestli vám to pomohlo, tak fajn. Ale je to důsledkem toho, co jste si přečetli nebo toho, co jste udělali? Svůj život si můžeme změnit jedině my sami a to takovým způsobem, na jaký přijdeme sami. Chcete přece žít svůj vlastní? Nebo aby vám ho někdo diktoval a říkal co je a co není správné?

26. srpna 2012