Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Osobní rozvoj? Ne, díky

Osobní rozvoj? Ne, díky

Jsem unaven vším tím osobním rozvojem, který se snaží lidem linkovat životy. Já chci dělat věci po svém a ne, aby mi někdo říkal, jak je to správné. Přijdu na to sám, i kdyby to mělo být přes pokus&omyl. Bude to mít rozhodně větší význam, než si přečíst nějakou hromadu knih plných velkých slov.

Nevím, kdy to začalo, nevím jak to začalo, nevím dokonce ani proč to začalo, ale „osobní rozvoj“ se vloudil do našich životů. Zprvu jen lehce, v jemných náznacích, ale poté začal sílit a ovládat naše životy. Útočí na nás z internetu, z knih, z nahrávek i z přednášek a snaží se náš svět, co nejvíce zefektivnit.

Ale co ten osobní rozvoj vlastně je? Jak ho jednoduše a srozumitelně definovat? Wikipedie zarytě mlčí, jako by vůbec neexistoval a google nabízí přehršel nejednoznačných odpovědí, z nichž některé si vzájemně protiřečí. Určitě se všichni shodneme na tom, že se jedná proces změny osobnosti nebo chování. A to pokud možno v dobrém slova smyslu. Dál už si myslí každý to své.

Zefektivnění spánku? Kde jsou hranice?

Já za osobní rozvoj považuji hon za co největší efektivitou, alespoň tak na mě působí. Lidé musí vstávat brzy, psát si do diáře: „Můj milý deníčku, dnes musím to, to a to a pokud to nesplním, dostanu tam, tam a tam.“ Den se musí správně naprogramovat. Každá neužitečná minuta je prohlášena za irelevantní a násilně asimilována do procesu rozvoje. Když jsem jednou četl, jak zefektivnit spánek, bylo to na mě už trochu moc.

Lidi nejsou stroje, aby se pořád jen zvyšoval jejich výkon. Aby dělali všechno účinně jako nějaká robotická monstra. Moje neefektivita a občasná lenost ze mně dělá člověka a tím bych s dovolením rád zůstal i nadále. Chci vstávat s tím, že nevím co budu dělat. Mám rád překvapení a nechci mít den nalinkován na nějakém papíře do poslední minuty.

Za vším hledej prachy

Osobní rozvoj není nic jiného, než jedna velká zlatá žíla. Lidi to čtou i poslouchají. Firmy platí přednášky pro své zaměstnance, aby trochu nakopli jejich upadající výkony a nestojí je to zrovna malý peníz. Ale k čemu to je? Čtením nebo posloucháním ničeho nedosáhnete. Chvíli sice budete mít chuť všechno změnit, ale blahodárné nadšení brzy opadne. A nic se nezmění. Pokud člověk chce něco se sebou dělat, nemusí číst knihy a chodit na přednášky, musí udělat krok vpřed.

Díky osobnímu rozvoji tu vzniká iluze začátku. „Já si čtu tuhle knížku, já se rozvíjim jako ďábel.“ Přečte si první, druhou, třetí a už se veze v nekonečném kolotoči. Myslí si že něco dělá, ale … ne. Proto se klidně rozvíjejte, to vám nikdo upřít nemůže, ale čiňte tak s vlastní hlavou. Kdo jiný by mohl vědět, co je pro vás nejlepší, než právě vy?

Osobní rozvoj už zavelel ústup

Podle Googlovského Ngram Vieweru má osobní rozvoj svůj největší boom už za sebou a byl v podstatě záležitostí minulého století. V tom jednadvacátém začal jeho význam v knihách postupně klesat. Lidé jím budou už přesyceni. Je otázkou, co na nás chystá budoucnost, jaké voodoo psychologie použije a jestli to pořád bude zase jen výnosná zlatá žíla.

Nechci nikomu osobní rozvoj brát, jestli vám to pomohlo, tak fajn. Ale je to důsledkem toho, co jste si přečetli nebo toho, co jste udělali? Svůj život si můžeme změnit jedině my sami a to takovým způsobem, na jaký přijdeme sami. Chcete přece žít svůj vlastní? Nebo aby vám ho někdo diktoval a říkal co je a co není správné?


Komentáře
  1. Roman Krása

    Roman Krása: Souhlasím. Různých prezentací a pomůcek na zefektivnění sebe sama je stále víc. Lidé na tom začínají bohatnout. A není to tak, že by bohatli ti, kteří to čtou a poslouchají, ale ti, kteří radí. Různá videa jsou placená. Či je možné je zhlédnout, ale k účasti na semináři, pakliže vás video zaujalo, musíte přesto zaplatit. Četl jsem knihy o osobním rozvoji a při hlubším zamyšlení si člověk uvědomí, že mu v podstatě nic významného nepřinášejí, protože většinu z toho již z běžného života zná. Snad si tak pouze utřídí své myšlenky. Je dobré nějaké pomůcky používat. Například podobné jako je Evernote, které mohou čas zefektivnit, jenže užitečnost tohoto SW nespočívá pouze v upomínkovém bloku, ale je daleko širší. Souhlasím s Vámi 😉

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Tak tak, na počátku to možná byla hezká myšlenka, ale postupně se to zvrhlo. Některé rady třeba nejsou špatné, ale nesmí se to přehánět.

      Třeba takový evernote občas také využiji. Ono hodně záleží, co člověk vlastně dělá. Pro někoho je zbytečný, pro jiného zase náramně užitečný.

  2. Lukáš Gregor

    Lukáš Gregor: Zdravím – pokud bych vnímal osobní rozvoj tak, jak jej vnímáte v textu vy, určitě bych se mohl pod článek podepsat – a ano, v tomto úhlu pohledu je to spíše až nezdravé, zvrácené. Protože školím problematiku efektivity, setkávám se – zejména u vedoucích firem – právě s podobným, zkresleným pohledem. Myslí si, že IN je buď time management (což je blbost, protože řídit čas nemůžeme), nebo chtějí efektivitu, ale vidí za tím to, co popisujete například v odstavci o spánku.
    Jenže je to spíše tím, že se takhle špatně na osobní rozvoj a efektivitu díváme. Mohou za to jak weby, tak určitě i řada knih, které – jak píšete – těží z lidí, co chtějí změnu, ale vlastně na to nemají dost síly a odhodlání.
    Na druhou stranu bych nebyl takový skeptický. Kvůli tomu, že to někdo vnímá špatně, přece nemusím stejně nahlížet na osobní rozvoj/efektivitu i já. Osobní rozvoj je péče o sebe – o své čtyři roviny, které (ať už chcete, nebo nechcete) každý z nás má – fyzická, mentální, duchovní a sociálně-emoční. Nejde o nějaké namlouvání si, čtení motivační literatury, honění minut zkracováním spánku. Jde třeba o to, že děláte něco pro své zdraví, že více komunikujete s lidmi (ale ne s těmi, kteří vás chtějí táhnout směrem dolů…), že třeba čtete beletrii, že se nad sebou zamyslíte, zastavíte se, odpočinete. Osobní rozvoj je prostě „péče“, není to nic umělého.
    To, že se tohle slovo špatně chápe, že jej mnozí zneužili, není důvod, abychom o sebe přestali pečovat. Já naopak sousloví osobní rozvoj používám rád, a to proto, abych mu dával význam, který se pod tou haldou zlatokopů dusí.
    S efektivitou je to podobné – pořád si myslíme, že efektivní znamená „udělat spoustu věcí za kratší čas“. Efektivita je ale o dlouhodobosti, o kvalitě. Vychází právě ze silného Já, z poctivého Já. Není to chůze se stopkami v rukou (ale ne mrhání časem)…

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Díky za obsáhlý komentář. Souhlasím s tím, že problém možná netkví v tom, co osobní rozvoj je, ale v tom, co pro lidi znamená či co si pod ním představí. A pro mnohé to je právě ta efektivita.

      Ve výsledku tedy nemám nic proti osobnímu rozvoji, ale proti tomu, co z něj vzniklo. A teď se nabízí otázka, kde hledat něco o „osobním rozvoji“ a osobním rozvoji. Věřím, že ten může být zajímavý a dá se z něj něco naučit.

  3. Lukáš Gregor

    Lukáš Gregor: K osobnímu rozvoji neslouží ani tolik literatura, která jej má někde v podtitulu, takže je to vlastně docela snadné 🙂 Například já minulý týden přečetl odbornou (ale pro laiky vhodnou) knihu „Pravidla mozku“ – která mě obohatila, nejen co do vědomostí,ale také přiměla upravit některé své zvyky, protože souvislí právě s rovinou mentální i fyzickou, ale také pak s tím, jak se učit a jak učit.
    Abych tedy odpověděl, nezaměřujte se primárně na „štítky“ osobní rozvoj, ale jděte za tím, co vás zajímá – koníčky, škola apod. – a rozšiřujte si obzory. Pokud chcete běhat, zjišťujte si vše kolem běhání – i to je osobní rozvoj.

    A pokud jde o efektivitu – kam spadá například plánování, nakládání s časem – ono svým způsobem postačí pár knih a článků, pak už jen zkoušet vlastní cesty. Rozhodně se přimlouvám za knihy od S. Coveyho, i Allen (který trošku to zlato těží) pomáhá se svojí metodou GTD, protože to je zase o organizování úkolů.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Takhle podána myšlenka osobního rozvoje se mi vyloženě líbí. Člověk by se měl zlepšovat hezky podle svých zájmu a toho, co ho baví. Pod takovou definici mohu své rozvíjení dobře zařadit. Přesně tohle by měl člověk na wikipedii najít.

  4. Markéta Růžičková

    Markéta Růžičková: Zajímavý pohled na osobní rozvoj z trochu jiné strany. Souhlasím s tím, že rýžování peněz tím, že naženu zoufalé lidi do skupiny a slíbím jim výsleky, není správné. Také jsem s Tebou zajedno v tom, že pokud člověk jen čte o osobním rozvoji a pak už doufá, že se to nějak samo udělá, ztrácí osobní rozvoj myšlenku. Na druhou stranu, stejně jako spousta jiných věcí, má osobní rozvoj taky hodně kladů. Za sebe můžu doporučit Lea Babautu, jehož články na blogu zenhabits.com si nemůžu vynachválit. Se všemi sice taky nesouhlasím, ale o tom už to je – každý si najde to své a záleží jen na něm, co s tím udělá. 😉

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Je to asi v každé profesi, že existují lidé, kteří slíbí hory, doly, neplní nic a ještě chtějí tvrdé peníze. Na druhé straně tu máme ochotné lidi,kteří nezaručí jednoduchou cestu, ale jsou vždy ochotní s ní pomoci.

      Myslím, že jsi poukázala jednu důležitou věc, na kterou je nutné si u osobního rozvoje dávat pozor – dovolit si nesouhlasit. Člověk by se měl jistě inspirovat, ale zároveň tak, aby mu to nešlo proti srsti. Nutit se zbytečné.

      Od zenhabits jsem pár věcí četl, hlavně tedy v české mutaci – http://zenhabits.cz je to přeci jen jednodušší na přelouskání.

  5. Josef Jasanský

    Josef Jasanský: Zdravím Vás, Michale,
    se zájmem jsem si přečetl Váš článek – Váš postoj vůči fenoménu osobního rozvoje.
    Co se mě týče, přikláním se ve svém pohledu na věc více na stranu Lukáše Gregora. Ne ani tak proto, že se s Lukášem osobně známe, takže jeho pohled na plánování, osobní rozvoj, vnímání času i prostředí znám v širším kontextu, ale také proto, že vnitřně jsem v otázkách osobního rozvoje, efektivity a plánování naladěn podobně jako Lukáš.
    Je to jako s většinou věcí na tomto světě – pokud myšlenku osobního rozvoje, respektive nástroje k jeho neustálému zajišťování hledá člověk jen a pouze v knihách, přednáškách, kurzech a seminářích, ba co víc, začne předpokládat, že studium knih o osobním rozvoji mu zaručí „šťastný život“, svého osobního rozvoje (svého štěstí) se jen těžko dočká, a když, vždy jen na malou chvíli …a může se mu klidně stát, že po určité době na proces sebe-vývoje jednoduše zanevře:)
    Všeho s mírou, říkávali naši předci;)

    Ještě jednou díky za impuls k zamyšlení a mějte pohodový závěr léta!
    Josef Jasanský

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Dobrý večer,

      jsem rád, že Vás článek přiměl k zamyšlení. O to mi hlavně šlo. Přišlo mi, že osobní rozvoj začal být hrozně „in“ a „cool“ a že se tak trochu zapomnělo na jeho pravou podstatu.

      Děkuji za obsáhlý a věcný komentář.

      Michal Ozogán

  6. Martin Šimek

    Martin Šimek: osobní rozvoj jsem vždycky chápal jako rozvoj svých schopností a dovedností v tom co jsem chtěl dobře dělat či dokázat. Ve sportu, v práci, v rodině a třeba ve svých koníčcích. Selský rozum mi kázal abych si našel o konkrétním problému co nejvíce informací z toho jsem si vždy vybral to (dle mého) nejdůležitější a snažil jsem se podle toho postupovat. Někdy to vyšlo a někdy NE. To ale nebylo to nejdůležitější. Pro mě důležité bylo to, že jsem to vyzkoušel a získal zkušenosti i třeba takové, že jsem dostal několikrát přes prsty a to hodně. Možná bych použil zažité heslo „Co mě nezabilo to mě posílilo“. Ve svém životě se více řídím svojí intuicí, kterou se snažím (dle svého osobního rozvoje) co nejvíce poslouchat. Na druhou stranu rád čtu motivační knihy, protože mě udržují v pozitivní náladě a je to lepší než přijímat zprávy z našich médií.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Na vlastní intuici sázím také. Někdy jí věřím až moc.

      Člověk se toho nejvíce naučí, právě když se spálí, i když někdy to může být dost drsná metoda.

      Pozitivnější než naše média je kdeco. Ono se ale stačí obloukem vyhýbat Nově (a snad i Primě) a je to mnohem lepší.

  7. Tomáš

    Tomáš: Nemůžu jinak než souhlasit. Jen na to, na co si přijdu sám, tak na to si i zvyknu a používám to. Musím si sám zjistit, jaká organizace poznámek, kalendáře a kontáktů atd. mi vyhovuje.

  8. Carl114

    Carl114: Já už toho mám poměrně taky dost, protože těch odkazů mi chodí celkem hodně. Myslím, že pravý osobní rozvoj je vhodný pro lidi, kteří mají práci doma a práce se jim cpe do života a oni potřebují nějaké rady, přednášky a podobné věci, aby pro ně bylo snazší osobní život od práce oddělit.

    Jinak dle mého nemá smysl. Občas také na svém blogu napíšu něco k zamyšlení, ale to jsou spíše postřehy z mého života a nikomu neříkám, aby je poslouchal. Jen je zkrátka napíšu a pokud se s tím někdo ztotožní či mu to pomůže tak jsem rád.

    Aplikaci na poznámky a podobné věci také používám, ale to se používalo vždycky. Jen se k tomu používal třeba diář. Takže se neberu zrovna na člověka, kterého by něco takového bralo.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Ono se to hodí spíše jako ta inspirace, kdy člověk může pochytit nové myšlenky, což je určitě dobrá věc.

      Jako diář se hodí vždycky, když si chce člověk něco poznamenat. A je jedno jestli elekronicky, diáře nebo na kus papíru.

  9. Miroslava Holoubková

    Miroslava Holoubková: Dobrý den. Dovolte, abych také trochu přispěla do této diskuse. Osobní rozvoj by měl začít dle mého názoru vždy tím, že člověk udělá něco nejprve sám se sebou a se svou povahou (v oblasti myšlení, komunikace, emocí i konkrétních způsobů jednání), tak, aby jeho postoje začaly být opravdu správné ve všech životních oblastech i situacích, jimiž v životě prochází a které v životě řeší. Aby ale byl kdokoli schopen začít měnit své postoje lepším směrem, musí o sobě začít nejprve hluboce a poctivě přemýšlet, aby pravdy o sobě vůbec odhalil. Teprve pak může začít své jednání měnit. Mnozí lidé ale nedojdou ani k tomuto prvnímu kroku. A když už pravdu o sobě někdo odhalí, nemá vůli nebo chuť se sebou něco dělat, protože práce na sobě vyžaduje velkou sebekontrolu, sebekázeň, sebeovládání, poctivost, trpělivost, důslednost atd. A myslíte si, že tyto vlastnosti v sobě lidé mají dostatečně rozvinuté? Lidé jsou důslední možná při budování kariéry nebo při snaze měnit druhé. Aby ale měnili sami sebe, do toho se jim chce ze všeho nejméně. Jenže to je jediná možnost, kterou mají, chtějí-li v životě skutečně uspět v jakékoli oblasti života. Mně osobně nikdy nikdo neučil ani nevedl ani jsem nenavštěvovala žádné kurzy zabývající se osobním rozvojem. Stačilo mi mé kvalitní myšlení, pracovitost a poctivá a důsledná snaha, a díky těmto vlastnostem jsem došla za 24 let práce na sobě tam, kde dnes jsem. Jinak dnes je mi již 50 let. Více mých názorů naleznete na http://www.miroslavaholoubkova.cz. Přeji Vám hodně štěstí a ať se Vám všem osobní rozvoj skutečně úspěšně daří.

  10. Hedi

    Hedi: Ahoj, nemohu s tebou souhlasit, avšak respektuji tvůj názor. Každý ho máme jiný, kdybychom ho všichni měli stejný, byla by to nuda :o)
    Dnes již každý mamlas může napsat knihu o osobním rozvoji a zpoplatnit ji, opravdu, těch knih je fúúra, ale málokterá je dobrá. Nejspíš jsi četl jenom ty špatné :o)
    Já se osobnímu rozvoji věnuji, protože jsem trpěla hroznou depresí a tyto knihy, články o rozvoji mě nakopli. Měním si svůj život, protože jsem pochopila, jak co funguje. A to je dobré vědět, ne? Neviděla bych všechno tak černě, jak opisuješ. Nemám ráda přehnané fanatické esoteriky. Já mám přečtené jenom tři knihy o os.rozvoji za 3 roky, většina jsem pochopila sama. Ale je fajn si počíst :o) Hezký den!

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Ahoj, pokud to někomu určitě pomáhá tak to určitě fajn 🙂 Jen se nic nesmí přehánět, což je universální pravidlo na všechny a všechno. Asi jsem co se osobního rozvoje týče samostatný a rozvíjím se čistě podle svého. Ale i já občas šáhnu k nějaké inspiraci.

  11. Jirka

    Jirka: Ahoj, souhlasím s tím, že je na propagaci osobního rozvoje založen celkem slušný byznys a že ne vždy se jedná o kvalitní produkt, ale na čem dnes byznys založen není a v jakém odvětví se nesnaží kdejaký „chytrák“ vydělat? Je spousta kvalitních materiálů, které člověku otevřou oči a posunou ho dál, záleží co člověk čeká od života. Někdo je spokojen v okruhu blízkých přátel, milující rodiny, práce která ho živí, koníčků…Pro někoho je život dobrodružstvím, chce zkusit to a to, podívat se tam a tam poznat ty a ty lidi…někdo hledá sám sebe, zkouší najít svojí cestu, hledá to svoje štěstí, každý je však ve svém životě s něčím nespokojen a to by asi měl být směr osobního rozvoje. Někdo má problém s komunikací/seznamováním, někdo s nadváhou, někdo zapomíná, někdo je nespokojen s platem 100 tisís měsíčně. I když je každý člověk originál, určité vzorce ke zdokonalení jsou stejné…čím víc se budu snažit komunikovat tím větší jistotu získám, potřebuji zhubnout tak stačí pohyb a pravidelná strava, zapomínání zlepší opakování, více píle-více peněz a právě spousta těchto vzorců je obsaženo v knihách, myšlenkách úspěšných lidí.
    Každý ať chce, nebo ne se podle někoho řídí, někdo ho řídí, nikdo není jen šéf, takže chtě nechtě celý život někoho posloucháme, učíme se od někoho, jde jen o to koho si kdo vybere.

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Všichni žijeme v jiném světě

Všichni žijeme v jiném světě

Je tak jednoduché škatulkovat. Je jednoduché odsoudit ty, kterým nerozumíme, a kteří nehrají podle našich pravidel. Je jednoduché se dívat se jen svými zorničkami. Je jednoduché říct těm, které nechápeme, že žijí v jiném světě. Je to jednoduché a pravdivé.

Zobrazit →

Výkřik do temnot #PrayForParis

Výkřik do temnot #PrayForParis

Nechtěl jsem o tom psát. Nepíšu takové články. Takové články nic nezmění, nic nedokážou, jen zmůžou proti sobě poštvat lidi. A stejně jsem ho napsal. Proč? Asi abych už nic takového nemusel psát znovu.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články