Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Not

Not

Někdo je yes-man, já jsem no-man. Moje obliba vrtění hlavou je nesmírně silná a spojuje se nepochopením všech těch, kteří kývání považují za svůj osobní sport. Tentokrát říkám důrazné ne svému blogu. A nevýrazné ano sovětským plakátům.

Novoroční předsevzetí v takové té normální lidské podobě jednoduše nevedu. Vlastně ani úplně nevím, co to je nebo o nich mám pomýlené představy. Zrovna nedávno jsem viděl video, kde lidé se povětšinou ani nezaobírali tím, co by chtěli v novém roce změnit, ale co by chtěli, aby se v novém roce změnilo. Doufat, že další rok se nějakým zázračným způsobem stane lepším než ten předchozí, je stejně cílevědomé, jako si vsadit ve sportce a až do slosování sedět před televizí. Když už předsevzetí, tak měla být dosažitelná bez zásahů boží prozřetelnosti.

Jedním z nejčastějších předsevzetí na blozích je vydávat více článků, potažmo vydávat je pravidelněji, potažmo vydávat ty lepší. To se málokomu podaří, protože ačkoliv je rok nesmírně krátký, tak je zároveň i nesmírně dlouhý. Já se rozhodl vyrazit poněkud opačným směrem a jako novoroční předsevzetí bych si dal nenapsat příští rok článek žádný.

První příspěvek tu je na blogu z října 2010, ale myslím, že jsem jen fejkoval historii. V praxi jsem první článek musel napsat někdy v prosinci. To dává krásnou šestiletou historii, kdy se mnohokrát měnil design, mnohokrát přišlo období ticha (nikdy ne delší než pár měsíců), změnil se i způsob, jakým píšu články a jaká si volím témata.

Pauzu potřebuju a bez povinnosti cokoliv psát nasaju trochu té životní inspirace z ulice. A ještě budu mít celý rok na přemýšlení, co s tímhle blogem dál a zda je k něčemu dobrý či spíše kam ho dále posunout.


Komentáře
  1. ani

    ani: slzička. příjemné nasávání!

  2. Maruška

    Maruška: Panebože! Kdy nastala ta chvíle, kdy jsem tě přestala sledovat? Proč ta chvíle vůbec nastala? Docela se stydím, že jsem zjistila až po půl roce, že už nepíšeš žádné články. Divný, divný, divný.

    Na druhou stranu… Gratulace! Půlku roku už máš za sebou! Úspěšně! 😀 Těším se na leden, až se tu zase něco objeví. 🙂 A doufám, že jo. 🙂 (A pak si dám to předsevzetí, že tě nesmím přestat sledovat.)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Takový už je život … kdo nepíše příliš statusů a článků, sejde z mysli 😀 Zatím se mi daří lépe, než by bylo zdrávo.

  3. Markii Reed

    Markii Reed: Už na Twitteru jsem ti psal, že tento blog sleduji velmi rád. Musím se přiznat, že jsem si vypěstoval závislost na tento blog. Vždy, když mám špatnou náladu, přečtu si jeden z tvých článků a hned je mi líp. Největší oblibu mám v čtení článku, kdy si krotil divokou mačku. 😀
    Velkou část této pauzy už máš za sebou a já se opravdu těším na ten okamžik, kdy sem jednoho dne v lednu zavítám a přečtu si další článek od Fabulátora. Snad se tak stane…

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Ale nejsem upír, přísahám!

Ale nejsem upír, přísahám!

Ačkoliv se sluníčku vyhýbám jak bezdomovec klasice, opravdu nejsem upír a ani s nimi nejsem pokrevně spřízněný. Upřímně doufám, že se moje tělo dokáže správně adaptovat a vitamin D produkovat ze záře monitoru. Jen abych se od něj nespálil!

Zobrazit →

Kam se zatoulala národní hrdost?

Kam se zatoulala národní hrdost?

Možná je to tím, že jsem nenapravitelný optimista, ale na svou zemi jednoduše nedám dopustit. S názory, že Čech je jen pivní buran, rozhodně nesouhlasím. Že to u nás stojí za starou bačkoru a lepší se odstěhovat? Kecy! Jsem rád, že jsem se tu narodil a že tu žiju.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články