Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Not

Not

Někdo je yes-man, já jsem no-man. Moje obliba vrtění hlavou je nesmírně silná a spojuje se nepochopením všech těch, kteří kývání považují za svůj osobní sport. Tentokrát říkám důrazné ne svému blogu. A nevýrazné ano sovětským plakátům.

Novoroční předsevzetí v takové té normální lidské podobě jednoduše nevedu. Vlastně ani úplně nevím, co to je nebo o nich mám pomýlené představy. Zrovna nedávno jsem viděl video, kde lidé se povětšinou ani nezaobírali tím, co by chtěli v novém roce změnit, ale co by chtěli, aby se v novém roce změnilo. Doufat, že další rok se nějakým zázračným způsobem stane lepším než ten předchozí, je stejně cílevědomé, jako si vsadit ve sportce a až do slosování sedět před televizí. Když už předsevzetí, tak měla být dosažitelná bez zásahů boží prozřetelnosti.

Jedním z nejčastějších předsevzetí na blozích je vydávat více článků, potažmo vydávat je pravidelněji, potažmo vydávat ty lepší. To se málokomu podaří, protože ačkoliv je rok nesmírně krátký, tak je zároveň i nesmírně dlouhý. Já se rozhodl vyrazit poněkud opačným směrem a jako novoroční předsevzetí bych si dal nenapsat příští rok článek žádný.

První příspěvek tu je na blogu z října 2010, ale myslím, že jsem jen fejkoval historii. V praxi jsem první článek musel napsat někdy v prosinci. To dává krásnou šestiletou historii, kdy se mnohokrát měnil design, mnohokrát přišlo období ticha (nikdy ne delší než pár měsíců), změnil se i způsob, jakým píšu články a jaká si volím témata.

Pauzu potřebuju a bez povinnosti cokoliv psát nasaju trochu té životní inspirace z ulice. A ještě budu mít celý rok na přemýšlení, co s tímhle blogem dál a zda je k něčemu dobrý či spíše kam ho dále posunout.


Komentáře
  1. ani

    ani: slzička. příjemné nasávání!

  2. Maruška

    Maruška: Panebože! Kdy nastala ta chvíle, kdy jsem tě přestala sledovat? Proč ta chvíle vůbec nastala? Docela se stydím, že jsem zjistila až po půl roce, že už nepíšeš žádné články. Divný, divný, divný.

    Na druhou stranu… Gratulace! Půlku roku už máš za sebou! Úspěšně! 😀 Těším se na leden, až se tu zase něco objeví. 🙂 A doufám, že jo. 🙂 (A pak si dám to předsevzetí, že tě nesmím přestat sledovat.)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Takový už je život … kdo nepíše příliš statusů a článků, sejde z mysli 😀 Zatím se mi daří lépe, než by bylo zdrávo.

  3. Markii Reed

    Markii Reed: Už na Twitteru jsem ti psal, že tento blog sleduji velmi rád. Musím se přiznat, že jsem si vypěstoval závislost na tento blog. Vždy, když mám špatnou náladu, přečtu si jeden z tvých článků a hned je mi líp. Největší oblibu mám v čtení článku, kdy si krotil divokou mačku. 😀
    Velkou část této pauzy už máš za sebou a já se opravdu těším na ten okamžik, kdy sem jednoho dne v lednu zavítám a přečtu si další článek od Fabulátora. Snad se tak stane…

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Můj boj proti informačnímu zahlcení

Můj boj proti informačnímu zahlcení

Minimalismus není jen o tom, že se zbavíte materiálních věcí. Je to i duševní záležitost a vyčistit si hlavu je stejně tak podstatné. Každou chvíli se na nás valí nové a nové informace, které ani nejsme schopni všechny zpracovat. Jedním okem tam a druhým ven. Je třeba si dobře vybírat, které zdroje sledovat. A hlavně si je nezahlcovat zástupy obrázek kočiček, ať už to je jakkoliv lákavé.

Zobrazit →

Vysoká, semestr druhý

Vysoká, semestr druhý

Mé postřehy, které jsem získal při studiu Manažerské informatiky na Technické Univerzitě v Liberci. Jako o krizovém sice mluví pouze o prvním semestru, ale já začínám mít pocit, že mě to bude čekat každý půlrok. Pokud si chcete přečíst, jak jsem studium vyzval na souboj, čtěte dále.

Zobrazit →