Not

Někdo je yes-man, já jsem no-man. Moje obliba vrtění hlavou je nesmírně silná a spojuje se nepochopením všech těch, kteří kývání považují za svůj osobní sport. Tentokrát říkám důrazné ne svému blogu. A nevýrazné ano sovětským plakátům.

Novoroční předsevzetí v takové té normální lidské podobě jednoduše nevedu. Vlastně ani úplně nevím, co to je nebo o nich mám pomýlené představy. Zrovna nedávno jsem viděl video, kde lidé se povětšinou ani nezaobírali tím, co by chtěli v novém roce změnit, ale co by chtěli, aby se v novém roce změnilo. Doufat, že další rok se nějakým zázračným způsobem stane lepším než ten předchozí, je stejně cílevědomé, jako si vsadit ve sportce a až do slosování sedět před televizí. Když už předsevzetí, tak měla být dosažitelná bez zásahů boží prozřetelnosti.

Jedním z nejčastějších předsevzetí na blozích je vydávat více článků, potažmo vydávat je pravidelněji, potažmo vydávat ty lepší. To se málokomu podaří, protože ačkoliv je rok nesmírně krátký, tak je zároveň i nesmírně dlouhý. Já se rozhodl vyrazit poněkud opačným směrem a jako novoroční předsevzetí bych si dal nenapsat příští rok článek žádný.

První příspěvek tu je na blogu z října 2010, ale myslím, že jsem jen fejkoval historii. V praxi jsem první článek musel napsat někdy v prosinci. To dává krásnou šestiletou historii, kdy se mnohokrát měnil design, mnohokrát přišlo období ticha (nikdy ne delší než pár měsíců), změnil se i způsob, jakým píšu články a jaká si volím témata.

Pauzu potřebuju a bez povinnosti cokoliv psát nasaju trochu té životní inspirace z ulice. A ještě budu mít celý rok na přemýšlení, co s tímhle blogem dál a zda je k něčemu dobrý či spíše kam ho dále posunout.

31. prosince 2016