Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Nikdy neslibuj nikdy

Nikdy neslibuj nikdy

Nejsem člověk velký slov, velkých činů ani velkých slibů. Přece jsem si minulý rok dovolil udělat předsevzetí – nic nenapsat. Dá se říct, že jsem uspěl. Jenže co teď, když se musím vrátit zpět do židle a vzít klávesnici za ten správný konec?

Tak nakonec se rok s rokem přeci jen sešel. Nebyl to žádný dlouhý románek. Jen se  při odpočtu velmi krátce spářily, a zatímco 2017 zamířil pod drn, 2018 tu už zapouští tlusté kořeny. Letošek bude jistě plný milníků, z nichž ten největší přijde hned první den. Mimino dva tisíce totiž právě dosáhlo dospělosti. Připijme si na to.

Cheers

Přemýšlím, co mám psát. A psát, že přemýšlím, co mám psát, je strašné klišé a vůbec, takové věci by se na blog vůbec psát neměly. Jen zbytečně zaplňují bajty.

Loni jsem dal (nezávazný) slib, že v roce 2017 to tu bude bez článku. Ke konci lhůty se mi už cukaly nervy, ale vydržel jsem to. Žádný článek se tu neobjevil.

To je výhoda slibů s omezeným časovým obdobím. Nikdy své přítelkyni neříkejte, už tě nikdy nepodvedu. Nikdy je strašně dlouhé. Zkuste třeba: alespoň rok tě nepodvedu. Bude to krásně utíkat.

Blogerská epopej

Moje základní, loňské stanovisko bylo jasné:

Ale abych na sebe mohl navázat, musel jsem si svůj odmítací článek znovu pročíst. Jaký jsem vůbec měl důvod s blogováním přestat? Nedostatek času. No … to máme všichni. Pravdou je, že jeden příspěvek týdně není vždy jednoduchý, zvlášť když je moje studnice nápadů vyschlá jako mumie z 18. dynastie. A to se pokouším psát více blogů současně.

Napsat článek je zdlouhavý proces. Nejdříve vytáhnout nápad a trochu ho přežvýkat. Pak napsat nástřel formou blití textu. Několikrát ho po sobě přečíst, abych tam nakonec stejně nechal x chyb, co mi někdo dá sežrat. Celé to naformátovat, přidat nadpisy a vytáhnout nějaké obrázky. No a ke konci to ještě všechno nasdílet přes všechny sociální sítě, aby si to někdo přečetl. Tím bych zabil sobotní odpoledne a ještě večer.

„A ještě budu mít celý rok na přemýšlení, co s tímhle blogem dál a zda je k něčemu dobrý či spíše kam ho dále posunout.“ – to jsou moje autentická slova. Rok jsem sice měl, ale velmi zle jsem s ním naložil. Ale tak posouvat se dá i po kouscích. Třeba bych se mohl naučit gramatický rozdíl mezi postupně se rozvíjejícím a několikanásobným přívlastkem. Nebo se začnu spoléhat na to, že už mám Word a ten mi všechno opraví.

Můj rok

Co jsem celý rok dělal? Asi bude dost smutné, když to shrnu do pár odstavců, ale budiž. Od začátku roku jsem trénoval na závod 1000 Miles Adventure. Cirka 162 hodin čistého času v sedle. Snědl jsem spoustu špaget. Když totiž ujedete přes 100 kilometrů, jsou špagety to nejlepší jídlo. Ještě jsem se stihl přesunout z hipsterské Krymské na poněkud méně hipsterské Jižní město. Mám teď v bytě gauč i samostatnou místnost pro kuchyň.

Londýn 2017, Big Ben

Velmi originální obrázek. Bylo nás tam asi 20, co nás to fotilo. A to jsem ještě netrefil špičku Big Benu

Na jaře jsem stihl navštívit Londýn a neumřít u toho. Jen jsem měl smrtelný strach, že nestihnu letadlo domů. V červenci jsem vyrazil na závod a 14 dní strávil v lese s divou zvěří. Přítelkyně se mi vrátila z irského zajetí, takže mohu odpískat toho muže pánem domácnosti. Jo a dostal jsem brýle. Opravdové, dioptrické. Svět má najednou ostré lokte.

Asi jsem se měl zeptat už dříve a asi jsem se bál, že mi nikdo neodpoví, ale co tu vlastně chcete vídat? Jaká magická síla vás donutila číst až sem? Nebo jste sem rovnou přeskočili? Všechny odpovědi jsou povolené.


Komentáře
  1. Markii Reed

    Markii Reed: Jsem tuze rád, že ses vrátil. Přečíst celý tento článek mě nedonutila žádná magie, nýbrž touha! Michale, ty jsi originální bloger se smyslem pro humor. Obdivuji tě za to, a proto jsem ti posílal tajné vzkazy o tom, jestli se vrátíš nebo ne. Popravdě to byl jen jeden vzkaz, ale co. Takhle to zní mnohem líp. 😀

    Co bych chtěl na tomto blogu vídat? To je těžká otázka, a jakožto v roli čtenáře se na ni dost obtížně odpovídá. Toto je tvůj blog, ty si tu šéf. Já bych nejradši články z tvého života. Jako to bylo kdysi… Možná jsem trochu vášnivější stalker a jak jsem ti v jednom psaníčku psal, znám tvůj názor na ně, ale jak jsem řekl, ty všechno bereš vtipně a ironicky, a právě z toho důvodu se odlišuješ od ostatních, které sleduji a taky z toho důvodu čtu tvé články nejradši.

    Něco mi říká, že po tvé roční odmlce jsem tu jako jediný poslední čtenář tohoto blogu. Psát články pro jednoho jedince by bylo zbytečný. Jak jsem psal, ty si tu šéf, ty rozhoduj. 😀

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Je pravda, že každé „stalkerství“ beru s nadhledem, takže dokud se nebudu bát otočit na ulici, tak mi to vůbec nevadí. Osobnější články jsou v plánu. Resp. pro ten příští a další jsou tak trochu ve hvězdách.

      Zas jediný čtenář nejsi 😀 Jen čtenáři nejsou až tak aktivní v komentování 🙂 Vím o pár lidech, co čtou a tají. Rozhodně každý potěší.

      1. Markii Reed

        Markii Reed: To jsem rád, že nejsem jediný, a že máš něco v plánu. Jak sám dobře víš, ono je trochu těžké něco psát, když nevíš o čem. 😀
        A chápu to, že se tvoji čtenáři stydí něco napsat. 😀

  2. Barbora Fait

    Barbora Fait: Vítej zpět, tvoje psaní mi chybělo 🙂
    Ze starších věcí mě nejvíc bavily články o psaní, ale v podstatě si ráda přečtu i jiné věci.
    Doufám, že tě budeme vídat častěji.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Za každého věrného čtenáře sním rituálně jednu bramboru! Díky za reakci. O psaní myslíš blogování? O psaní jako takovém jsem toho myslím moc nenapsal.

      1. Barbora Fait

        Barbora Fait: Jo, blbě jsem to napsala, myslela jsem blogování samozřejmě 🙂
        Bramboru schvaluju, ale kup si radši nějaký menší, ať ti pak není zle 😉

  3. Maruška

    Maruška: Nazdár! 🙂 Takže velký comeback, jo? Gratuluji a přeji úspěšný rok 2018! Já úplně nevím, jak odpovědět na otázku, co tady chci vídat. Mně se líbily všechny články, obzvláště super byly ty, kde jsi psal, jak zkoušíš přežívat v bytě. Jo, Muž pánem domácnosti, našla jsem si to. 🙂

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Jak jsem na začátku zmínil, nejsem člověk velkých činů, slibů ani slov a dokonce ani comebaků 😀 Takže budiž to jen malý comeback s jen malou oslavou, kde se bude pít mléko s medem.

      Přežívám pořád jen je otázka v čem. Tak uvidíme, co z toho bude.

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte V HIMYM je více moudrosti, než si myslíte

V HIMYM je více moudrosti, než si myslíte

Takový lehké zamyšlení nad seriálem How I Met Your Mother. Zjistil jsem, že se v něm nachází více moudrosti, než by se přes jeho tlustou a vtipnou skořápku mohlo na první pohled zdát.

Zobrazit →

Vysoká ještě jednou, semestr druhý

Vysoká ještě jednou, semestr druhý

Tak jsem nějak pronikl i do druhého semestru Literární akademie. Ačkoliv byl plný nebezpečných zkoušek, tak jsem prošel bez úhony. Žádné jizvy ani šrámy na duši. A teď už k obligátnímu seznamu předmětů.

Zobrazit →