Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Nesnáším ten proaktivní typ obchodníků

Nesnáším ten proaktivní typ obchodníků

Věřím tomu, že pracovat v obchodě není snadné. A co teprve když máte kvóty a musíte zákazníkům prodat ten balík šátků, co nikdo nechce, protože je nesmírně odporný. Ale já jako zákazník musím ukázat přísný pohled a jako z mého oblíbeného sovětského plakátu říct jasné ne.

Určitě to všichni znáte, přijdete si pokojně do obchodu a jakmile se váš sandál ocitne celou šířkou v tom revíru, hned k vám přisupí nějaká paní prodavačka. Mile pozdraví a odzbrojí vás otázkou: „Co si přejete?“. Někdy mám chuť říct „Vyhrát v lotynce“ nebo „Světový mír“, ale pravda je taková, že v realitě nejsem vtipný. Spíš tam stojím jako opařený.

Takže jsem tam, supí se na mě nějaký prodejce a teď co?

  • Říct mu po pravdě, co chci a během pěti minut odejít s polovinou obchodu na zádech.
  • Zahlaholit něco ve smyslu „Jenom se dívám“ a hledat to, pro co jsem přišel. V takovém případě se musím tvářit uvědoměle, aby mi nepoložil doplňující otázku: „Opravdu nechcete poradit?“
  • Podívat se upřeně na něj, pootočit hlavu o 45 stupňů a odejít

Schovám se za regálem

Postupem času se učím, které obchody jsou bezpečné, které jsou potenciálně rizikové, a kterým se musím vyhýbat obloukem. Nejnebezpečnější jsou to především malé obchůdky, které ani nemají regály a není kam se schovat.

giphy (7)

Taková Alza má velmi zajímavý koncept. Zaměstnává sličnou uvaděčku, který vám po vstupu řekne „Dobrý den“, zatváří se nápomocně a tím její proaktivní role končí. Mezi elektronikou musím postupovat opatrně. Některé zóny mají přidělené supy a tam se není radno zdržovat příliš dlouho. Brzy by přišly nebezpečné otázky.

Domnívám, že jsem v minulém životě musel být velice špatný člověk. Moje karma je taková, že když naopak pomoc potřebuji a tvářím se maximálně bezradně, nemohu sehnat nikoho, kdo by mi pomohl. A když kohosi přece jen vyhmátnu, řekne mi, že to má na starosti kolega. Tuhle větu musím v práci taky více využívat.

Pozor na víkendy

Víkendové nakupování rozhodně není bez rizika. V sobotu a v neděli jsou na strategických místech rozmístěny ochutnávky a jakmile s vámi sličné postávačky navážou oční kontakt, okamžitě si vás zavolají a dají vám najíst. Nejlepší obranou je zvolit jinou uličku.

A pak je tu ještě ten druh, co každé ráno snídá vtipnou kaši. Zasmát se s ním je povinnost. Takže jestli zrovna nemáte náladu, jděte radši někam jinam. Existuje i opačný extrém, kdy se na vás prodavačka ani nepodívá, nepromluví a stejně vás dokáže odbavit. Viva minimalismus.

https://twitter.com/fabulatorcz/status/636477359269511168


Jaké prodejce máte v nelásce vy? Necháte si rádi poradit nebo do toho jdete stylem „Já za sebe a nikdo za mě“? Reagovat



Komentáře
  1. aves passeri

    aves passeri: Prodejci jsou mi fuk 🙂 Když se zeptají, co si přeju, tak řeknu, že se dívám. I když se nedívám a hledám přesně danou věc 🙂 Obvykle nelžu, ale tohle přece není lhaní… dívám se a pokud najdu, uvidím :-))
    Když pospíchám, i řeknu, co hledám 🙂
    Když se chtějí bavit a já ne, tak odpovím tak, že nic nerozvádím.
    Když se bavit chci, tak se usměju a přidám se.
    Někdy mi v obchodě zvednou náladu. A já někdy jim.
    Obchod je super místo :-)))
    No, ale abych řekla pravdu… jeden druh obchodu se mi nelíbí. To když hledám víno, nechci se ptát a většinu druhů vín mají za prodavačkou a já nemám, kde hledat. To naštve :-))

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Velmi zdravý přístup. Ještě mě napadlo, že mi někdy dělá problém říct, co chci, protože nevím co chci. A to bývá dosti těžké vysvětlování.

  2. Tereza Kráčmarová

    Tereza Kráčmarová: Ono nejhorší je, když se tam jdu vyloženě jen podívat a nic tam nepotřebuji, na otázku, co si přeji, odpovím, že se podívám. Pak na mě prodavačka celou dobu s milým úsměvem kouká, dělám tedy, že jsem právě zažraná do popisu výrobku, který mě vůbec nezajímá, jen aby viděla, že vážně vím, co dělám. Končí to tak, že v okamžiku, kdy přichází nový zákazník, se nenápadně vypařím a rychle obchod opouštím.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Skoro bych se bál, že na tebe zavolají ochranu, když si jen přihlížíš a pak se vypařuješ nenápadně 😀 Když mě jednou v obchodě zastavovala ochranka, tak jsem se zapřísahal, že tam už nikdy nevstoupím. Nebudu přece nakupovat někde, kde si o mně myslí, že jsem vagabund s čorkovskými choutkami.

  3. annapos

    annapos: Že jsem již hlava stará, prázdná, vždycky vím přesně co chci a jdu koupit, proto, že to mám napsané. Nejvíce mě odzbrojí, popudí a donutí odejít obchodník, který vlastně neví co prodává, nemá o svém zboží ani ánung a navíc je i líný posloužit a poradit. Asi se to netýká běžných, každodenních nákupů, ty mě iritují vždy, to až doma, kdy mám čas se podívat, co za humus budu opět konzumovat.Vracím se jen tam, kde jsem byla spokojena.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Jako úplně nejhorší jsou asi ti, co ví, co prodávají, jsou ochotní posloužit, ale jejich jedinou touhou je prodat nejdražší produkt, ač ho zákazník nepotřebuje. Jako jasný … maximalizace zisku … ale jsme přece lidi.

Přidejte svůj komentář