Možná už tušíš, že mám občas doma hlad. A občas i v práci. A občas i jen tak někde cestou po městě nebo když jedu na kole. Prostě hlad je se mnou poměrně často. Pozor, interesantní fakt! Slyšel jsem, že lidi většinou cítí hlad v žaludku. Já ho cítím v krku. Takže možná ani tak nemám hlad, ale nějaký chrobák mě šimrá na mandlích.

Osahat, očichat, nakoupit

S hladem je nakupování základních potravin těžká věc. Jak praví stará řecká moudrost, je třeba nalézt umírněnost. Ono když tam člověk jde a je tuze nenažraný, tak nakoupí jako pro rodinu, která neslyšela nic o antikoncepci a když je naopak najedený, přijde domů a zjistí, že tam není nic k jídlu. Asi bude nejlepší chodit do obchodu hladový a přikusovat u toho rohlík.

Už nějakou dobu jsem přemýšlel, že bych mohl nakupovat potraviny online. Těch služeb už je jako máku, ale co se týče skupování jídla, tak to u mě asi funguje na slinné bázi. Musím si to jídlo osahat, oslintat, abych si ho vůbec mohl koupit nebo vrátit do kastlíku. Prostě mi to nejde si ho jen tak naklikat.

Příliš děsivá džungle

via Vaše genetické inženýrství

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Ale mezi regály to taky není žádná sranda. Vyhýbat se nákupním vozíkům je jak jezdit mezi pražákama. A lokální zácpa není nic výjimečného. Občas je třeba se vyhnout vylité krabici čůča nebo rozsypanému hroznovému vínu. A víkendech tam okupují některé zóny slečny ochutnávačky. Alespoň padesát procent ochutnávek proběhne stejnak jen proto, že je chce někdo sbalit.

Dlouho jsem přemýšlel, že bych zkusil jít po miniobchůdcích. Mít vlastního řezníka, dojiče, rybáře, … prostě všechny ty alternativní způsoby nakupování, které jsou teď tak strašně in. Ale to bych si asi musel udělat plán. Jídelní plán, ve kterém není hladu ani strádání. Je to jako sen…

Super-alternativní-zapadlé-cool obchůdky

A tak zkusím otázku do pléna – jaké jsou tvoje super-alternativní-zapadlé-cool obchůdky??? Asi v Praze, protože nikam jinam se nevydám…