Nebudu vám lhát. Když mi bylo jen pár let, tehdy jsem si ještě myslel jak je sto korun hodně peněz, tak už brzy ráno jsem žhavil tu kouzelnou bedýnku. Vlastně ani moc nezáleželo na tom, co na ní dávají. Jako pohádky, to ano, ale už bylo jedno, jestli to byl digimon nebo pokemon Ty světelné paprsky mě dokázaly dokonale paralyzovat. Ale tyhle doby už jsou dávno pryč a dneska na slovo televize reaguji jen jediným udiveným – WOW, to ještě někdo používá?

Léčba

Když jsem se přestěhoval do Prahy, tak televize byla jedním z prvních kusů nábytku, které jsem neměl. Nicméně jako technicky vyspělý člověk jsem vlastnil TV tuner na USBčku. Anténka to byla malá a spíše než jako vybavení moderního muže vypadala jako dětská hračka, nicméně po hodinovém úsilí se mi ji podařilo naštelovat do takové polohy, že jsem chytal obraz. Pokud nepršelo. Nebo nesněžilo. Nebo nesvítilo moc sluníčko. Nebo jsem o ten blbej kabel nezapokopl a skoro si nezabil počítač…

A tak jsem večer co večer musel sledovat Kdo přežije, Simpsonovi a pak občas ještě něco dalšího, což už stereotypy nasáknutý mozek ani moc nepobíral. Jel jsem tu rutinu dokola, dokola a dokola a dokolečka. Pak jsem si přeinstaloval počítač a najednou mi tuner nefungoval. A já zjistil, že jsem příliš líný na to, abych se díval na televizi. To sice zní krutopřísně líně, ale ve výsledku to bylo jen dobře.

Muž pánem zábavy

A najednou jsem se stal pánem své vlastní zábavy. Já rozhodoval, na co se budu dívat a jestli budu přeskakovat ty nudné části, kde jen mluví a nezabíjí nebo nesouloží. Ona je totiž televize děsivý diktátor. Něco jako když supermarkety za pomoci decentní slevy rozhodují, co se bude v českých domácnostech vařit. Sice jsem jedl podle diktátu, ale díval jsem se svobodně. Byl jsem volný.

Mě už to médium televize prostě nějak nebere. Pravda, že když mi někdo řekne, že byl v televizi, tak to pořád s sebou nese určitý respekt a prestiž. Prostě WOW efekt. Ale jinak mi ta bedýnka přijde jako věc, která je dopředu odsouzená k záhubě.

Všechno už mám na internetu a na Youtube je tolik živého materiálu, že bych to nestihl shlédnout za několik životů. Místo reality show existuje Twitter, kde se pořád něco děje a kde jsou větší exhibicionisti než Vladko. Zpravodajství už je taky trochu pasé, leda že by mi bylo špatně a potřeboval bych blít (NOVA je universální léčitel!) a pokud mě zaujme nějaký pořad, tak se na něj kouknu v archivu na netu.

Viva moderní svět!


A co váš skromný domov? Máte v něm televizi? Protože jestli ano, tak se budu hrozně divit…