Co je větším důkazem dospělosti, než zařídit si vlastní Vánoce se vším všudy. Stromeček, ozdoby, dárky, cukroví a tak. Obdarovat zvládne s trochou vůle každý a kdybyste náhodou nevěděli, zkuste následující tip:

Nějaké obsáhlejší rady, komu co dát, tady opravdu nečekejte. Ale pamatujte, že nejlepší dárky jsou takové, které dotyčný chce, ale sám by si je nikdy nekoupil.

Vánoční panenství

Vánoce jsem prvně zařizoval před dvěma lety. Měl jsem pronajatý pokoj na Střížkově a jelikož jsem měl tolik volného místa, dotáhl jsem tam stromeček. Možná si říkáte – co je na tom složitého? To přece zvládne každý. Jenže to nejdříve musíte mít něco, čemu já neodborně říkám „nolič“ neboli životní zkušenost. Jako neschopný student Literární akademie jsem netušil, kde se takové věci vůbec prodávají a hlavně, jestli se mi ta věc vleze do metra. Naštěstí jsem nemusel testovat, co všechno mi tam projde. Ze zkušenosti ale vím, že jsem do autobusu vlezl s dvoumetrovou dřevěnou desku a jediným problémem bylo, že jsem se jemně potil na spáncích.

Přidal k těm zoufalcům na Googlu a vyhledal si, kde se dá koupit vánoční stromeček. Nakonec jsem zjistil, že si ho mohu šplašit kousek od nás v OBI. Hrdinně jsem tam vlezl a jeden kus mrtvý zeleně si koupil. Ocenil jsem, že mi ho zabalili do takového bílého, síťového kondomu. Domů jsem si ho odnesl jako dřevorubec, na rameni.

Odzob ho, jestli to dokážeš

Zdobení stromu byla další, ošemetná fáze. Ozdoby přinesla má přítelkyně, dokonce i špičku, kterou považovala za velké rodinné dědictví a já ji nesměl rozbít pod trestem smrti. Nebo alespoň rozchodu.

97801085e884c14a49ef7a1f51504a5e

Vzhledem k tomu, že jsem všechny dárky od ní po dvou měsících vyhodil do kontejneru, nemusel jsem se příliš snažit.

V mé kompetenci bylo osvětlení. Koupil jsem světla. Jedny. A to jen dokazuje, jak málo jsem měl s Vánoci zkušeností. Ona totiž ta světla stačila jen na dolní polovinu stromku a horní část se topila ve tmě. Když jsem se vrátil do obchodu pro další kus, už je neměli. A stromek nám nakonec svítil dvěma různými, bílými barvami.

Už ani nevím, jak dlouho mi v tom koutě vydržel. Když mu ale po nejjemnějším dotyku začalo odpadávat jehličí, bylo jasné, že musí pryč. Jenže jak? Bez kondomu bych ho asi dveřmi neprocpal. Nakonec mi někdo poradil, vyhodit ho z okna. Nejprve jsem o tomto výroku pochyboval. Přece jen, okno jsem měl asi 2x menší než dveře… Nakonec ale nastal jeden z těch momentů, kdy pokrčíte rameny a bez ohledu na následky prostě uděláte to, co vám někdo řekl. Tak jsem ten strom vzal a vyhodil z okna. K mému překvapení opravdu opustil můj pokoj, ale pod oknem mi zůstalo veškeré jehličí. Pokusil jsem se ho uklidit, ale něco mi říká, že ho tam postupně nachází i můj nájemní následovník.

Tentok rok jsem volil stromkovou skromnost a doufám, že mi pěkných pár let vydrží tento:

1-img_20161120_152724-001

Připravit žranici všech žranic

To s cukrovím to zvládám lépe. Chybí mi jediná věc – domácí zázemí. Jen velmi těžko se srovnávám s tím, že chci něco urobit a nemám:

  • vál
  • ta věc, co se s ní válí
  • šlehač
  • formičky jakéhokoliv druhu
  • mlýnek

To se velmi rychle začne výběr pečitelného cukroví zužovat. Nakonec jsem dělal alternativní kousky jako kopečky z lisu na česnek. PS – po česneku nechutnalo. Tenhle rok jsem se rozhodl do kuchyně investovat a nakupovat. Mám velký plán a to péct cukroví ve stylu první republiky. Zatím mám Masarykovo. Nutí mě to trochu přemýšlení, jestli se za Masaryka jmenovalo Masarykovo… A navíc si u nás velmi rychle získalo přezdívku cukroví salámové.

Česnekové cukroví

Ta česneková věc

Na pečící frontě neklid

Bojuju ovšem proti nepříteli ve vlastních řadách – svojí vlastní troubě. Její získání bylo obtížné jako úkol Heráklův. Ve své nové kuchyni jsem vestavěnou troubu neměl, tak jsem chtěl něco, co by v sobě skloubilo horké vlny a mikrovlny. Koupil jsem si tu nejlehčí a nejmenší – vážila 16 kil a šel jsem si ji vyzvednout na nejbližší poštu. Pohoda, říkal jsem si, z IKEI už jsem dotáhl těžší věci. Jenže … v polovině cesty domů jsem myslel, že ji zahrabu v parku, odpočinu si a vrátím se pro ni druhý týden.

Největší zradu mi ale trouba provedla, když mi zničila moje skořicové rohlíčky. Dlouho jsem nemohl přijít na to, jak je možné, že se během 8 minut ze surové hmoty stala černá kamenina. Došlo mi, že jsem do nich asi drsným způsobem pouštěl mikrovlny. Nicméně – poučen a nyní ke světlým zítřkům.

S frajerskou jsme se akorát rozhodli trochu upravit složení štědrovečerní večeře:

  • Polévka bude halušková (jednou musím publikovat recept)
  • Jako hlavní jídlo průsvitné věci (závitky) a sushi
  • A jako zákusek Haagen Dazs (asi umyju tu originální lžíci, co aktuálně používám na dávkování pracího prášku)

:christmas_tree: