Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Muž pánem domácnosti #10 – Na vlastních nohách

Muž pánem domácnosti #10 – Na vlastních nohách

Už jsem opravdovým pánem domácnosti. Je tři čtvrtě roku, co se veškeré povinnosti (a pár výhod) přesunulo na moji hlavu. Nevyhořel jsem, nevytopili mě, nevykradli mě. Jestli ještě přežiju léto, možná se stanu svéprávným jedincem.

Snažím se použít svůj přirozený věštecký talent… hmm… zítra najdu kotlík zlata. #sky #prague #praha #sunset #colors

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Když jsem si balil svoje saky paky a stěhoval se ze systému sdíleného bydlení do systému všechno moje, ještě jsem nevěděl, co všechno mě čeká. První den byly hromady haraburdí rovnoměrně rozprostřeny po podlaze a já mohl chodit jen úzkými pěšinkami, které jako jediné dokázaly odolat nesourodému chaosu odrážejícího moje rozpoložení. Nějakou dobu jsem přemýšlel, že bych se snad mohl vydat cestou minimalismu a většinu věcí vyházet. Jak bych se však mohl zbavit:

  • kůže blíže nespecifikovaného zvířete
  • kalkulačky, se kterou jsem udělal maturitu
  • VGA kabelu
  • tisíce jeřábů
  • startovních čísel ze závodů
  • a všeho dalšího

Brzy jsem zjistil, že lepší než vyhazovat, je nosit do sklepa. Navíc já nejsem duchovní, ale velmi materiální člověk.

Základní potřeby

Brand new library

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Jelikož jsem měl už zavedou wifi i elektřinu, základní potřeby byly uspokojeny. Na karimatce jsem ale spát nehodlal. Jsem přece civilizovaný člověk! A tak se matrace stala mým prvním nábytkem. Při vybavování nového bytu jsem se řídil jednoduchým systémem. Vždycky jsem koupil to, co mě sralo nejvíc. A jelikož já se jen tak nenaseru, šlo to pomalu.

Další problém byl, že jsem odmítal jíst na zemi. Koupil jsem si stůl. A prakticky hned vzápětí se ozvala moje potřeba mít ke stolu i židli. Do té doby jsem mohl sedět jen na té imaginární. A pak jsem nechtěl mít všude poházené oblečení, koupil jsem si komodu a věšák. Pak jsem nechtěl jíst a pracovat u jednoho stolu, koupil jsem další. A ještě jednu židli. A jelikož jsem měl mít návštěvu, koupil jsem ještě jednu. A pak byl všude pořád bordel, tak jsem koupil poličku. A když jsem po 3 měsících bydlení konečně koupil troubu, už mi nic nechybělo. Byl jsem zabydlený, systémově a všechno jsem měl. A navíc se mi tu ani nic jiného už nevešlo.

Teď už ladit jen drobnosti. Že třeba nemám tu věc na halušky a na terase mi chybí slunečník.

Stesk po spolubydlících

Přestože být opravdovým pánem domácnosti je fajn, jsou tam i nevýhody

  • nikdo za vás neumyje kuchyň
  • nikdo za vás nevynese koš
  • nemáte od koho na nenápadku ukrást kečup
  • nikdo vám neotevře, když si zabouchnete klíče
  • když se něco posere, je to jenom váš problém

I proto jsem si radši vytvořil nehynoucí rituál, že pokaždé, když zavírám dveře, podívám se na klíče a třikrát se sám sebe zeptám, mám v ruce klíče? Pokud je odpověď 3x ano, bez starostí zabouchnu. Kdybych jen jednou vynechal …

Což mi připomíná tu děsivou událost z ledna, kdy jsem se nemohl dostat do domu. Zasekl se totiž zámek. Zkusil jsem zazvonit na pár sousedů, ale ti byli neteční. Ostatně, já bych se taky na každýho vykašlal, kdyby na mě zvonil takhle po ránu. A tak mi nezbývalo nic jiného než čekat… v zimě … v mrazu. Na těch 30 minut jsem byl bezdomovcem.

Sousedské soužití

Po mém excesu s požárním alarmem mě sousedi nemají rádi. Respektive nemají rádi toho, kdo bydlí na mém místě a jen velmi úzký okruh lidí ví, kdo to je. Kamufláž je pro mě nezbytná. Už jsem se také chtě nechtě seznámil se sousedkou naproti. Respektive s jejím zadkem, když polonahá věšela prádlo. Kdyby jen tak rozdíl mezi námi nebyl 2 generace…

Kromě dvoutýdenní nájezdů mravenců tu máme poslední dobou ideální vztahy. Já nevím o nich a oni neví o mně. Je občas z okénka záchodu se ozývají zvuky, které jsou na dorozumívacím žebříčku níže, než skřeky neandrtálců.

Chaos

Roste mi mangovník :seedling:. A jestli neumře, za pět let si pochutnám na jednom mangu. #mango #seed #garden #growing #farmer

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Pořád to je ale jeden velký chaos. Uklízení jistým způsobem řád má:

  • uklízí se, když má někdo přijet
  • uklízí se, když potřebuju něco dělat
  • uklízí se, když si řeknu, že už to je fakt špatný

Definice posledně jmenovaného bodu se malými, leč pravidelnými krůčky rozšiřuje. Naopak některé věci, které by na prvním pohled mohli působit chaoticky, se svým způsobem stali natolik zažité, že jejich nekonvenční existence už není zpochybňována. Například hromádka hlíny na terase. Zkusil jsem do ní zasadit 3 avokáda. Věděli jste, že lidi už nevím, co s nimi dělat?

Obecně moje zahradnické práce jsou chaotické jako moje žitě. Jsem sice rád, když mi něco úspěšně vyroste, ale téměř nikdy nemám představu, jaké semeno to vlastně vyklíčilo.

Jsou otázky, které ještě čekají na své vyřešení. Třeba kam si dávat zrovna nošené džíny. Obvykle totiž zaujímají tzv. volné postavení a není vždy jednoduché je objevit. Stejně tak záhadná zůstává otázka, kde se bere binec a kde se bere prach. Mám takové nepříjemné tušení, že tu někde mám bílou díru, která má svůj druhý konec v komíně ostravské fabriky.


Jak dlouho a s jakými peripetiemi jste se zabydlovali vy? Jste natěšení na nové stěhování nebo je to noční můra? Žijete v chaosu? Reagovat


V sérii „Pán domácnosti“

Komentáře
  1. Lamič

    Lamič: Když si tenhle článek čtu, tak se fakt děsím toho, až jednoho krásného dne vyletím z hnízda. To bude taky porod, bordel kam se podíváš a chaos :))

    Nemáš takhle sám občas problém se samotou? Mě máti doma občas pěkně štve, ale uznávám, že jak jsem doma třeba tejden sám, tak je to takový hrozně ponurý.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Hele dá se to. Děláš si všechno po svém. A když uděláš něco fakt blbě, nikdo o tom neví 😀

      Já jsem v pohodě, jsem neustále zaměstnaný, takže mi ten čas hrozně rychle utíká. A ani tam vždycky sám nejsem. Ponuré mi to nikdy nepřišlo.

  2. Maruška

    Maruška: Proto se chystám do společného bytu. Nebo budu mít služku. Třeba. Třeba taky ne, a to pak bude pekelný průser.
    A bordel snad ne, i když u nás taky platí ten bod, že se uklízí jenom, když má přijet návštěva. Proto ty neohlášené nepouštíme dovnitř. Stejně tak masopustní průvod. Protože ten bordel vytváří.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Zkus si najmout nějakýho Inda, mají jich prý dost..

      Ty neohlášené návštěvy jsou zlo vesmíru 😀 Asi zavedu systém, že kdokoliv bude chtít přijít, bude si muset zabookovat termín 3 dny dopředu.

  3. Barbora Soul

    Barbora Soul: Musím říct, že články z rubriky Muž pánem domácnosti mě fakt baví 😀 Už se těším na rozhřešení některých otázek v příštích článcích, třeba kde se pořád bere ten blbej prach, protože to by mě taky zajímalo. Jinak bydlet ve „svým“ a nemuset na nikoho brát ohledy má spoustu skvělých výhod, takže všem ostatním jenom doporučuju 🙂

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Trochu se obávám, že některé záhady se nikdy nevysvětlí. On se u mě nezjevuje jenom prach, ale i drobečky. Občas si říkám, že jednou ze skříně vytáhnu Jeníčka s Mařenkou a seřežu je 😀

  4. Myanmar

    Myanmar: Bydlím ve spolubydlení, a už teď si občas kladu otázku, co já bez těch lidí budu dělat. Původní plán – najít si praktického muže – lehce pokulhává, neboť zkušenost ukázala, že muži se často jako praktičtí jen tváří. Nejspíš pářící strategie, pro ty mám pochopení, ale znesnadňuje mi přežití!

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Já myslím, že muži jsou praktičtí, jen mají jiný pohled co to praktické je. Spokojí se doma s málem … A ono to při páření tak je, první měsíc je člověk ve střehu a tváří se co možná nejvznešeněji a pak se nenápadně snižuje laťka…

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Závod 1000 Miles Adventure, den #6 – Jak jsem hodil kolo do škarpy

Závod 1000 Miles Adventure, den #6 – Jak jsem hodil kolo do škarpy

Šestý den jsem plánoval jízdu na pohodu. Nechci přece, aby mě v prvním checkpointu fotili příliš ztrhaného. Cesta se ale ukázala být o poznání komplikovanější než jsem očekával… ostatně jako vždy.

Zobrazit →

Lehkosti sousedského soužití

Lehkosti sousedského soužití

Jelikož tu nejsme v Grónku, kde hustota zalidnění o chlup překračuje dvě setiny člověka na kilometr čtvereční, máme sousedy. A to může být kámen úrazu. Jsou dvě základní cesty úspěchu – zkámošit se a nezkámošit se. Vypadá to, že obě metody se používají fifty fifty. Každá je ovšem jako dvousečná zbraň a může se vám setsakra vymstít.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články