(pozn. fotka je pouze ilustrační a lezoucí břicho není mé)

Spánek je asi jediná činnost, které se dokážu soustavně věnovat mnoho hodin a nesnižovat se během ní k prokrastinační činnosti (strašně mi to připomíná kontrarevoluční činnost). Nemějte mě ale za nějakého cílevědomého spáče, který by dokázal v posteli strávit polovinu soboty. Dokáže mě probudit tak nenápadná věc, jako je koule plazmy nad obzorem. Přesto bych si dovolil podotknout, že si užívám více spánku než jako děcko.

Když je totiž člověk nedovyvinuté dítě, má to těžké. Na spánek totiž není čas. Přes týden se musí vstávat brzy, protože chodí do školy a vyučování na vesnicích rozhodně nezačíná v devět hodin, jak by se slušelo v Praze, ale už v osm. Někdy v sedm. A když je minus první hodina tak v šest. A v posteli mrtví pozdě, protože musí objevovat svět. Internet a tak … předtím jsme tomu říkali televize. A ani o víkendu si dítě svoje score moc nezlepší, protože musí vstávat na pohádky.

Za klíčové body ve vykonávaní spánku považuji bod začátku a bod konce. Je třeba usnout přesně v okamžiku, kdy se moje hlava dotkne polštáře a vzbudit se krásně svěží a odpočatý. Stalo se mi to jednou v životě. Dokonalý spánek. Pamatuji si to, jako by to bylo dneska. Šlo přesně o ten typ noci: „Ještě jednou se vyspinkám a …“ a zvládl jsem ho na jedničku. Ani jsem si nevšiml, že bych spal. Prostě jsem zavřel oči, otevřel a bylo ráno. Pure happiness.

Úvod

Nepoužívám žádné driáky, které by mi pomohli do země snů. Občas jsem zkoušel nějakou tu bylinu, ale přílišné pití pak vede k močákové noci a močákovému ránu a to nikdo nechce. To nejdůležitější je otevřít okno, hlavně v zimě, protože v létě to nemá prakticky žádný účinek. Ten pocit, že okolo mě je zima jak z hry o trůny (slzy mi zamrzají na tváři) a já spím pod teplou peřinou je k nezaplacení.

Pak okolo sebe pohodit všechny 4 polštáře, vybrat favorita pro dnešní noc a zaujmout nějakou vhodnou spací polohu. Těch mám v zásobě tolik, že bych mohl napsat novou Kamasutru.

sleeping kamasutra

K dokonalému spánku potřebuju jednu ingredienci – ticho. Když jsem ujel 500 mil na kole a podruhé během osmi nocí jsem chtěl spát pod střechou, nemohl jsem. Zvolil jsem si totiž karimatku mezi dvěma cyklisty, z nichž jednoho jsem interně pojmenoval „Motorová pila“ a druhého „Špatně namazaný Zetor“. Oni sami byly se sebou nejspíše velmi spokojení. Já musel jít ven. Do zimy. Do deště. A spát tam. A že jsem se vyspal fakt dobře…

Ale jsou chvíle, kdy jsem nemohl spát ani při tichu. Třeba když jsem si myslel, že mě spolkne medvěd nebo mi moje kočka z útulku sežere obličej. To je pak snaha usnout taková křečovitá. Spát jsem chtěl fakt hodně, ale svůj obličej mám taky rád.

Stať

Velmi těžko se mi popisuje, co v noci dělám, protože jsem nikdy toho nebyl svědkem. Nicméně jsem slyšel nějaké zvěsti že prý bývám náměsíčný či co. Rozhodně dokážu vypnout budík aniž bych se reálně vzbudil.

A sny … ty sny. Možná se mi nějaké zdají, ale obvykle jsem po ránu tak vygumovaný, že si nepamatuji absolutně nic Maximálně že dobrý nebo že špatný. Jeden čas jsem se dokonce pokoušel vést si něco jako snář, ale jelikož jsem tam měl jeden záznam do měsíce, přišlo mi to jako zbytečnost. Ale nějak mě to netrápí … sny jsou jenom sny.

A protože jsem zamilovaný do dat, každý svůj spánek samozřejmě měřím. Obecně se dá říct, že ve většině případů v plnění svého spánkového cíle selžu. Díky Fitbitu ale oficiálně vím, že jsem na tom tragicky.

Screenshot_2016-05-28-17-22-18

Závěr

Moje probuzení jsou krušná, většinou. Mám však jeden hack, který z nepochopitelného důvodu funguje dokonale – spát málo. Nevím proč tomu tak je, ale když si nařídím budík na čtvrtou ráno, cítím se svěžejší než kdybych prospal 12 hodin. Ve dne jsem sice unavený, ale to ráno je ráj.

Nejvíce je pospánková únava znát odpoledne. Proto přes den nespím. Musí mě něco chytnou, zneutralizovat a zanechat v posteli, aby se tak stalo. A když se pak vzbudím, cítím se, jako by mi někdo nenápadně do úst vstříkl sedativa pro koně.

Dřív jsem měl takovou taktiku, že jsem si užíval vstávání. On je totiž hlavní problém spánku fakt, že si ho člověk neužije, protože když spí, tak o tom neví. Já to vyřešil tak, že jsem si natáhl budík o půlhodiny dřív, než jsem musel reálně vstávat. Když pak ráno zazvonil, užil jsem si ten moment, že ještě můžu spát a odložil ho o 10 minut. Postup opakujte do nekonečna nebo do té doby, než vám zaměstnavatel napíše SMS, že už chodit nemusíte.