Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Konec kladných hrdinů

Konec kladných hrdinů

Hrdinové už nejsou, co bývali. Každý z nich musel prožít nevyrovnané dětství, během kterého získali pestrou škálou charakterových vad, jež dodává příběhu pořádnou šťávů. Klaďasové zmizeli z povrchu zemského.

Kam zmizeli ti udatní rytíři v nablýskané zbroji, kteří se na svých bílých ořích proháněli po bojišti a kosili nekončící zástupy nepřátel? Kam se poděla neposkvrněná čest, udatnost a hrdost bojovníků, jež nemohlo nic zastavit při jejich cestě k zachráně své vyvolené, světa a veškerenstva? Kde se teď nachází všechny spanilé princezny čekající na pohledné zachránce? Hynou snad ve svých nedobytných věžích, či berou věci do vlastních rukou? Kam se zatoulalo všechno dobro fiktivních světů? Proč jen musel nastat konec kladných hrdinů?

Jako by pro ně snad už nebylo místa. Stali se jen zaprášenými figurínami v temných sklepích muzeí. Bylo jim odepřeno vidět paprsky Slunce. Možná někde na krajích velkých měst, okolo skládky plné zrezivělých plátů, se povaluje skupinka bezdomovců. Poslední mohykáni držící se svých míst na Zemi zuby, nehty. Nenašli práci a ztratili svůj domov. Jejich imaginární světy se rozpadli v prach. Ať už přišli kamkoliv slyšeli jen: „Ne, děkujeme, kladné hrdiny už nebereme.“ Jeden po druhém to vzdávají a mrznou ve dnech vánočních. Tak končí kladní hrdinové.

Stali se slabými, neudrželi krok s dobou, jejich příběhy zestárli a stali se jen povídačkami senilních staříků. Museli uvolnit místo nové generaci hrdinů, která je nahrazovala s krvelačnou cílevědomostí. Nastává nová epocha, kde dobro má nádech do černa. Přichází nová generace záporných dobráků.

A jak takový novogenerační mišmaš namixovat? Je to v celku jednoduché. Základní ingrediencí je kladný hrdina. Ne ale ten přestárlý, poskvrněný dobrem, nýbrž velmi mladičký. V době, kdy jejich duše je ještě tvárná a dá se nějakým zvláště podařeným kanadským žertíkem naprosto zdevastovat. Můžete svého hrdinu nechat prožít pár dětských let krásného života, aby měl ve svých slabých chvilkách na co vzpomínat a zaplňovat tak odstavce. Když je dostatečně šťastný, pusťme na něj dobře naplánovanou událost, jež otočí jeho život vzhůru nohama.

Nejlépe asi uděláte, když zabijete celou jeho rodinu, na nejbližší přátele nezapomínaje. Důležité je, aby zůstal úplně sám. Bez ničeho, jen se svou vlastní narušenou hlavou. Klidně ho posílejte z jednoho dětského domova do druhého, kde by mohl potkat svého úhlavního nepřítele. Když v něm necháte vyklíčit nepřeberné množství duševních chorob, mohu vás jen chválihodně poplácat po zádech – je to správná cesta. Co by to bylo za hrdinu, kdyby neměl o kolečko více?

Váš kladno-záporný hrdina poté začne své problémy utápět v alkoholu, cigaretách, drogách, násilí, prostě ve všech těch cool činnostech, jež nažhaví vaše věrné čtenáře. Naučí se nevybíravým způsobům a bude se chovat jako naprostý pitomec. Vaše publikum si ho ale přeci jen zamiluje, on je přeci ten „dobrý“.

A tak vznikl nový kladný hrdina. Je prolezlý špatnostmi a přeci stojí na straně dobra. Ne utlačovaných, ne chudých ani pomalu myslících. Jen na straně dobra. Ať už to znamená cokoliv.


Komentáře
  1. Hohotorumini

    Hohotorumini: Jo, trefa do černého. Na druhou stranu, v reálném světě neexistují čistě dobří hrdinové. Každý z nás je mix.

    1. Fabulátor

      Fabulátor: Ano, ano, realita už je taková.

      Často si říkám proč psát o reálných věcech, těch má přeci každý dost…

  2. Wolffram

    Wolffram: Já si zase myslím, že to bereš moc do extrému. Ano, přestává se věřit v ideály a ryze kladní hrdinové mizí. Mimochodem také proto, že dnešní člověk má možnost toho přečíst opravdu hodně a po tolika příbězích už ho prostě takoví hrdinové omrzí. Jenže neznamená to, že je kompletně nahradili antihrdinové. Jaké knihy máš na mysli, když říkáš, že „nový“ hrdina je špatný, ale stojí na straně dobra jen proto, že se kniha odehrává právě z jeho pohledu? Zobecnění na celou „generaci“ je přeci jen dost odvážné…
    Můj názor je, že se obecně začali hrdinové dělat uvěřitelnějšími. Zaujmout dnešního čtenáře není nic lehkého a jedna z možností je vytvořit takovou postavu, která by se dala najít i v reálném světě, s klady i zápory, takovou, se kterou se člověk může ztotožnit. A to holt přináší i ty temné stránky osobnosti…

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Je to fejeton, takže se to musí brát trochu s rezervou, jelikož v něm pracuju hodně s nadsázkou. Samozřejmě, že to neplatí pokaždé. Je to spíš narážka na to, že poslední dobou se realističnost tolik propaguje, až se mi občas po těch neuvěřitelných posteskne. Občas má člověk chuť na jedno a podruhé na ono, a nelze říct, že jedno je horší a druhé lepší.

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Všichni lidé jsou neomylní!

Všichni lidé jsou neomylní!

Tak trochu o kráse, tak trochu o lidech, tak trochu o umění. Ale pozor! I troška může být relativní.

Zobrazit →

Buduj svůj sloh

Buduj svůj sloh

Fejeton na téma nenáviděných školních prací. Při jejich tvorbě musíte být na pozoru. Dávat si pozor na všechna úskalí a klacky pod nohama, které se zjevují z ničeho nic.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články