Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Je dobré psát blog pod vlastním jménem?

Je dobré psát blog pod vlastním jménem?

Při zakládání blogu si vždy musíte odpovědět na několik základních otázek. Jednou z nich je i pod jakým jménem budete svůj blog psát a zda jej budete tajit. Nedá se říct, že by nějaká z možností byla špatná, ale rozhodně by měla ovlivnit obsah textů, které publikujete.

Otázku, pod jakým jménem psát svůj blog, si musíte položit už před jeho založením. Rozhodně není dobré, abyste se proměnili ve schizofrenní mnohačetnou osobnost, která se bude každý den prezentovat jinak, podle toho jakou vstane nohou. Základní otázkou zůstává zda psát pod svým občanským jménem či si zvolit nějaký vysoce umělecký pseudonym.

Budete se k blogu hrdě hlásit :raising_hand:

Otázka pod jakým jménem blog psát úzce koresponduje s rozhodnutím, zda se k výtvoru své kreativní mysli budete hlásit. Zda jste ochotni, aby si vás kdokoliv mohl zadat do Googlu a zjistit, jaké jsou vaše myšlenky a názory, či cokoliv co sdílíte. Není to jen tak, takže si to dobře rozmyslete. Vlastní jméno se stoprocentně hodí do všech blogů, které nejsou osobní, protože vám pomohou budovat si jméno. A dobře vybudované jméno, to je přece základ úspěchu.

giphy (1)

Problémy možná budou mít lidé, jejichž jméno není zrovna unikát. Mezi tou lavinou Janů Nováku se Jan Novák špatně prosadí a navíc si je každý splete. Tam už by stálo za to uvažovat, jestli si nezvolit nějakou unikátnější přezdívku. Jméno ovšem působí profesionálněji, takže pokud má blog spojitost s vaším podnikáním, dejte tam to, co máte na občance. Obecně i vaše fotka může trochu zmenšit bariéru mezi vámi a čtenáři, když uvidí, že za těmi tety fakt stojí nějaký reální člověk a ne jen velmi dobrá umělá inteligence.

Pokud se rozhodnete psát osobní blog pod svým jménem, dejte si velmi dobrý pozor, co píšete. Když budete o někom šířit veřejně klepy, rozhodně vám nepoděkuje, ba co víc si na vás někde počíhá. A nemyslete si, že si zveřejnění nějakého článku po publikaci rozmyslíte. Jakmile něco vypustíte do internetu, už to nejde smazat. Kdokoliv si to mohl uložit a některé služby dokonce prolézají celý internet a archivují ho. Je možné, že za 5, 10 let to na vás někdo vytáhne jako špínu. Blog není Snapchat. A navíc i na Snapchatu existují možnosti, které dokážou obsah spolehlivě ukládat.

S přezdívkou, ale veřejně

I když se rozhodnete psát pod přezdívkou, nemusí to být hned anonymní blog. Díky přezdívce si vás nikdo nebude moct najít jen tak z fleku a že to jste vy, budou vědět hlavně lidé, kterým o tom sami řeknete. Pro osobní blogy je asi ideální řešení.

Nicméně částečná anonymita vám může dát pocit, že si vás nikdo nedokáže najít a začnete být možná až přehnaně upřímní. Věřte však, že v oceánech internetu žijí mnozí neúnavní stalkeři, kteří obětují svůj veškerý volný čas, aby si vás dobře pročísli.

Stalkeři jsou za každým internetovým keřem.

Stalkeři jsou za každým internetovým keřem.

S přezdívkou a na tajňačku :see_no_evil:

Pokud si nechcete zatěžovat hlavu myšlenkami, že si vaše texty přečte někdo, kdo nechcete, budete muset vyzkoušet jaké jsou vaše schopnosti zametat stopy. Ono to totiž vůbec není jednoduché oprostit se od své skutečné identity. Vím o jednom blogerovi, který tajil město, ze kterého je, ale na jednom diskuzním fóru se zobrazila jeho IP adresa a podle ní bylo možné jeho bydliště nalézt. A teď vypadám jako stalker já :speak_no_evil:.

Google má zase skvělou funkcionalitu, že do něj vložíte fotku a on vám najde všechny její výskyty. Takhle se dají nacházet různé účty se stejnou profilovou fotkou. A takových vychytávek je neskutečné množství. Proto, pokud se rozhodnete psát anonymně, dělejte to opatrně. Žádná reálná jména vašich přátel, žádné příliš specifické události.


A jak se pod své texty podepisujete vy?



Komentáře
  1. Tomáš Rak

    Tomáš Rak: Já se pod všechny své články podepisuji pod občanským jménem. Chtěl jsem i doménu http://www.tomasrak.cz, ale už byla zabraná. Musel jsem tedy přistoupit na to, že budu mít doménu v obráceném pořadí. Nejdřív příjmení a pak jméno – http://www.raktomas.cz.

    Možná se doména, kterou jsem chtěl, jednou uvolní a já si tam blog převedu. Nikdy jsem ani nepřemýšlel nad tím, že bych měl vystupovat pod pseudonymem. Musím ale uznat, že třeba u dnešních youtuberů se mi použití pseudonymů líbí. Například Teri Blitzen… To zní opravdu lépe, než kdyby si youtuberka říkala svým pravým jménem. No uvidíme… jestli se doména s mým jménem dlouho neuvolní, třeba si také nějaký pseudonym vymyslím. 🙂

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Já chtěl zase někdy doménu ozogan.com ale má ji nějaký doménový spekulant a nechce ji pustit.

      Vím že ti youtubeři používají přezdívky poměrně často. Tím, že ty kanály jsou většinou takové „free“ se to myslím k nim i hodí.

  2. Carmen Faoltiarna

    Carmen Faoltiarna: Píšu pod přezdívkou, ale vzhledem k tomu, ze sdílím obsah do skupiny na facebooku, kde jsou i někteří mi známi, tak je to automaticky upozorní. Vadí mi, ze v tonto ohledu nelze facebook nastavit, aby určitým lidem obsah neukazoval. Řešením by byl falešný facebook účet, ale to už mi přišlo zbytečné, osobni informace nesdílím a nepíšu nic, za co bych se styděla.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Ono to obecně na Facebooku jde, ale bohužel Skupiny jsou jedna z mála výjimek kde ne. Když ale nesdílíš nic extra osobního, tak to asi tolik nevadí. Já třeba sdílím některé vybrané články i na osobní profilu. Jen ať se lidi pokochaj.

  3. Lamič

    Lamič: Pěkný článek.

    Osobně bloguji pod pseudonymem. A to z důvodu, že si při tvorbě připadám volnější, než kdybych si musel dávat pozor na to, co píši. Už jen to, že přispívám jinam pod vlastním jménem mě fakt nutí si sakra dávat majzla, co píši.

    Moc dobře vím, že šikovní lidi si tě dohledají vždy. A docela snadno. Idea absolutní anonymity je v těchto dobách totálně slepá.

    Popravdě jsem teď v situaci, kdy kvůli svým veřejným online aktivitám hodně zvažuji, jestli přejít na blog, kde bych vystupoval pod vlastním jménem. Podle mého názoru je to výbornej prostředek, jak si utvářet osobní brand. Na druhou stranu – už tam prostě nemůžeš psát vše, co chceš. Už se nemůžeš vyjadřovat stoprocentně tak, jak chceš. A to mě kurevsky svazuje. 🙂

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: To znám. Psaní pod vlastním jménem ti možná dodá trochu takové té odvahy podepsat se za názor, který třeba není populární. A čím víc toho napíšeš, tím to bude jednodušší. Dřív jsem každý blog strašně tajil. A pak jsem si řekl – ale co …

  4. Podpatky v hlíně

    Podpatky v hlíně: To je dobrá otázka 🙂 Já jsem chtěla psát blog zcela anonymně, založila jsem si nové fb stránky, ale do některých skupin se s tímto novým profilem nedostanu, pořád mi to hází můj osobní fb. Tím pádem je veškerá anonymita pryč… Ale možná jsem to s fb udělala úplně špatně a nějak by to šlo…nevím, tohle je pro mě španělská vesnice 🙁

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: O podobném problému psala výše Carmen Faoltiarna. A jestli chceš psát do skupin, musela by sis založit nový Facebook profil s anonymním jménem a bez přátel.

      1. Podpatky v hlíně

        Podpatky v hlíně: no už to nechám jak to je 🙂 Úplně vše na net psát nejde. Za svými názory si také stojím. Jen mi jde spíš o rodinné příslušníky…

  5. Trinity Estridge

    Trinity Estridge: Já sice bloguji pod pseudonymem, na druhou stranu pro moje přátele není problém si můj blog najít – už jen proto, že třeba můj blogový profil na Goodreads je propojený s mým osobním FB. Takže kdo hledá, najde, ale z mých spolužáků o blogu ví jen dva lidi, kteří se mě ale přímo zeptali. Takže pokud mě čte i někdo jiný, nevím o tom a docela mi to vyhovuje. (^○^)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Z mojí zkušenosti to je často tak, že lidi čtou, ale neřeknou 😀

  6. Ester Šebestová

    Ester Šebestová: Já zásadně bloguju pod vlastním jménem. A v diskuzích jsem pod přezdívkou, pod kterou mě všichni znají už několit let.
    S anonymitou jsem jednu dobu taky koketovala, zejména na tumblr, kde sdílím věci, které jsou někdy nsfw. Musím ale uznat, že za posledních let jsem se natolik srovnala sama se sebou, že už si stojím na naprosto každou věcí, kterou napíšu na internet. Ne vždycky je to korektní, ne vždycky je to něco, co by moji přátelé očekávali, ale jsem to vždycky já a to je hlavní.
    Na druhou stranu svůj blog propaguju pouze na určitých platformách. Třeba facebook používám hlavně jako spojení s lidmi z gymnázia a univerzity a ačkoli tam vyjadřuju své názory, nemám potřebu tam na blog vždy odkazovat tak, jak to dělám třeba na twiteru. Záleží na situaci.
    V důsledku mi nevadí, že se ti, kteří mě znají, čtou mé názory na blogu. Ale protože vím, že spousta mých známých je schopna situace zbytečně vyhrocovat a chytat za slovo, nemám potřebu svoje psaní sdílet zrovna s nimi…

  7. aves passeri

    aves passeri: Já začala blogovat anonymně. Pořád ještě bloguju anonymně. Ale za ty téměř 3 roky jsem si už také zvykla sdílet svoje názory, takže občas „vystrčím růžky“ 🙂 Dnes už je celkem lehké mě dohledat, protože můj blog je provázaný z jinými stránkami, kde vystupuju pod svým jménem. I na FB občas odkážu na svůj blogový článek i mezi přáteli na mém osobním profili, z nichž ne všichni o mém blogu věděli. Ale už to neřeším, taky si stojím za tím, co píšu 🙂 Ale trvalo to, než jsem zahodila ten ostych 🙂

  8. Vlasta

    Vlasta: To jsou dobré rady. 🙂 Když jsem začínala jako malá blogovat, používala jsem spoustu přezdívek, které se vlastně docela chytly. Ale mé křestní jméno čtenáři z článků také mohli pochytit. Teď vystupuji pod svým jménem, na blogu mám i své příjmení a jsem dost dobře dohledatelná. Stejně při psaní recenzí zveřejňují nakladatelé mé jméno a odkaz na blog, takže je to jedno. Nestydím se za to, co píšu. Ale občas používám i přezdívku Vysvobozená, což mám i v názvu blogu. 🙂

  9. Monsealla Amarry

    Monsealla Amarry: Jsou to zajímavé myšlenky. Častokrát jsem váhala, jestli zvolit přezdívku nebo reálné jméno, ale přezdívka vyhrála. Už proto, že žádná jiná na světě neexistuje. Dobře, výjimku tvoří příjmení mojí přezdívky, kterou vlastní Rusové, ale to je opravdu výjimka.

  10. michaelaarte

    michaelaarte: Ahoj, já bych se chtěla zeptat, jak si oddělím svůj osobní profil od blogu. Nejde mi o anonymitu, ale o to, že si mne stále chtějí přidávat neznámí lidé na osobním profilu a to nechci..

    Děkuji =)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Ahoj, úplně si nejsem jistý, co tím myslíš. Osobní profil na Facebooku? Tam si stačí založit Facebook Page a blog propagovat tam.

Přidejte svůj komentář