Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Jak s blogem neusnout na vavřínech

Jak s blogem neusnout na vavřínech

Začít psát blog je velice jednoduché. Dneska to zvládne opravdu každý. Jenže umění není v tom začít, ale vydržet blogovat dál a dál (do nekonečna a ještě dál). Není to snadné, ale se tomu trochu pomoci…

Starat se o blog je občas těžké. Napsat článek, dva, tři, to je v silách většiny, ale věnovat se tomu s nekonečnou, neutuchající pravidelností se dá poměřovat s Gilgamešovým dvou třetinovým božstvím. Ne vždy kreativita funguje na počkání a ne vždy je na ni čas a nálada. Existuje ale pár triků, které mohou píchnout.

Hořte, ale neshořte

Už jste slyšeli o syndromu vyhoření? Něco se vám může lehce stát i při psaní článků. Na začátku zpravidla existuje obrovská motivace. Proč? Protože jupí, začal jsem něco nového, strašně mě to baví, dokázal bych to dělat od rána do večera … bla bla bla. Jenže tenhle pocit postupně slábne nebo dokonce mizí. To je ten důvod, proč většina blogů zanikne po několika prvních článcích.

Nakopávačkou motivace je zpětná vazba. Můžete zkusit popíchnout čtenáře, aby víc komentovali a nebo tu motivaci hledat někde v sobě.

I když třeba máte sílu psát jeden článek denně, je dost pravděpodobné, že vám to nevydrží věčně. Základem úspěchu je nepublikovat článek hned pro dopsání, ale dát si ho jen do šuplíku a nechat ho vyzrát. Jako hermelín. Přinese vám to dvě podstatné výhody:

  1. Můžete si stanovit časy publikace. Že například články vydáte vždy v pondělí v 18 hodin (já třeba nedávám ven články v pátek v sobotu, protože si myslím, že všichni jsou pod parou a nikoho to nebude zajímat). Většina blogovacích systému umí i plánování publikování, takže se v daný čas zveřejní sám. Stačí napsat čtyři články a na měsíc dopředu máte obsah. Takže pokud jeden měsíc nebudete schopní nic vyplodit, blog bude pořád aktualizovaný.
  2. Další výhodou je, že si každý článek budete moci s odstupem času projít. Nejednou se mi stalo, že jsem týden po napsání našel nějakou šílenou větnou konstrukci a nemohl přijít na to, jak se mi ji podařilo vyplodit. A to píšu za střízliva. Většinou.

Ne vždy lze samozřejmě publikování článků s odstupem času uplatnit. Pokud píšete o aktuálním dění, rozhodně nemá smysl čekat s publikováním měsíc. Jakmile máte horké zboží, musí ven nebo vychladne. Ale vždy se snažte mít v záloze zásobu univerzálních článků.

Remindujte (já dobrá Čecha)

Jedna z (ne)radostí života je, že na co zapomenout chcete, nezapomenete a na co zapomenout nechcete, zapomenete prakticky instantně. A přece stačí nějaká jednoduchá připomínací aplikace, co pošle jednoduchý email ve stylu:

Ahoj, já jsem tvůj blog, možná si na mě ještě pamatuješ. Vím, že poslední dobou vztah mezi námi hodně ochladl. Hlavně z tvojí strany. Já tu na tebe pořád čekám s nedopsaným příspěvkem. Dej o sobě prosím vědět co nejdříve. Víš, kde mě hledat.

A doporučuji spíše ten email. Notifikace na mobilu u mě moc dobře nefungují. Většinou to jde ráz na ráz stylem: něco mi vyskočí, já: „jasný“, swipnu a do deseti vteřin o tom nevím. Ale email, ten mi prostě pořád svítí. Po dnu, po týdnu, po měsíci. Jednou mi email svítil dva měsíce, ale odpověděl jsem na něj! Skvělý je na to například Wunderlist.

Recyklujte, když je nejhůř

Pokud vám dojde munice v archivu, ještě pořád není nic ztraceno. Každý blog už teď stejně z půlky žije na sociálních sítích, takže můžete vykazovat aktivitu aspoň tam. Hoďte tam odkaz na rok, dva starý článek, který měl úspěch. Opakování je matka moudrosti. Půlka lidi si už stejně nebude pamatovat, co jste psali. Je to sice smutné, ale na druhou stranu se to dá alespoň zneužít. Ostatně o možnostech jak použít starší články jsem už napsal.

A zelení z vás budou mít radost.

Poznámkujte

Ale stejně se snažte vyschnutí studny vyhnout. Pro psaní blogu je třeba mít nějaký materiál. Čím více materiálu, tím více možnosti psaní článků. Kdykoliv vás přepadne nápad na článek, zapište si ho. Jenže jak?

  1. Třeba do chytrého fouňi (klidně i do hloupého, ale psát přes čísla? To já nikdy neměl rád) Nejlépe něco se sychronizací do PCčka, ať můžete psát i tam a nemusíte to přetahovat. Já mám například aplikace na Google Docs a na ploše telefonu mám zkratku, která mi otevře dokument s mými nápady. Jenže …
  2. Ono to není úplně rychlé. Ať už máte seberychlejšího fouňu, tak než ho odemknete, než tu aplikaci spustíte, než to na té pitomé virtuální aplikaci napíšete … papír je prostě papír. Vytáhnu, napíšu, schovám, neřeším. Jenže kdo u sebe neustále nosí tužku a papír…

Návod na správné poznámkování je sice trochu záhadou, ale jednou je jasné – pokud dostanete nápad a nenapíšete si ho, je to jako byste ho nikdy neměli a jedině co zůstane, je výrok: „Měl jsem TEN nápad. TEN TAMTEN.“

Každopádně je to i trochu stav mysli. Je to umění se na NĚCO podívat a nevidět tam TO, ale ČLÁNEK.


Komentáře
  1. Téja Vaňková

    Téja Vaňková: Parádní článek, obzvlášt pro někoho jako já, co pomalu nechtěně sfoukává plamínek svého blogu, se dost hodí…:D

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Mám tenhle blog (v různých podobách) od roku 2010 a za tu dobu mi ten plamínek taky párkrát zhasnul. Ale tenhle rok každý měsíc minimálně jeden článek. Asi to chce cvik. Byly tam slabší měsíce, ale kdo by chtěl být otrokem vlastního blogu, že?

  2. Lamič

    Lamič: Hezký článek. Tvoje články, týkající se tématicky blogování, mají něco do sebe.

    Já mám výhodu, že většinou tvořím články s dlouhodobým obsahem. Takže je občas aktualizuji a když prostě nevychází nic dvakrát do týdne (můj limit), tak aktualizuji podle mých nových poznatků a pošlu znovu. A to přesně z důvodu, který jsi zmiňoval – časem ten článek sejde z mysli.

    Osobně třeba moc rozdíly v jednotlivých dnech nepociťuji. U mě hodně rozhoduje, jestli vyberu vhodnej nadpis a obrázek. Hodně ale dělá hodina. Postovat něco třeba v sedm hodin ráno se mi nikdy moc nevyplatilo.

    U poznámek to řeším tak, že mám vždy po ruce malý bloček s tužkou a když mě chytne inspirace, zapíši to a pak to mám uchováno. Trik, který jsem se naučil od majitele Virginu Richarda Bransona 🙂

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Já jsem původně měl také ten limit dva za týden, ale zjistil jsem, že z dlouhodobého hlediska to nedávám. Někdy se mi stane, že prostě v průběhu týdne ten čas nemám, ale o víkendu si vždycky nějaký udělám.

      Bloček mám takovej malej, červenej, ale bohužel si ho občas někam založím … jako třeba teď 😀 ale ten pocit, že jen otevřu knížkečku a v ní jsou všechny ty nápady, je úžasnej

  3. Josef Šeps (Sepa)

    Josef Šeps (Sepa): K poznámkám musím říct, že to je naprostá pravda. Jak se nápad nezapíše, tak zkrátka není. Stalo se mi to několikrát. Proto jednoduše do telefonu do poznámek zaznamenám, třeba i jednoslovně, nápad.
    Když jsem u počítače a mám nápad na článek, tak otvírám web a v případě WordPressu můžu použít na nástěnce rychlý příspěvek. Zadám nadpis a pár slov k nápadu a uloží se jako koncept. Pak mám alespoň nápad přímo v článcích.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Jednou jsem měl takový systém, že jsem napsal kus článku, někdy jen nástřel a nastavil si datum publikace. A řekl jsem si, musíš to do toho data dopsat, nebo všichni uvidí že jsi línej a publikuješ nehotové články.

      Jednoslovné nápady se občas mohou vymstít. Je to rychlé, ale párkrát se mi stalo: „hmm? co jsem tím myslel…?“

      1. Josef Šeps (Sepa)

        Josef Šeps (Sepa): Jednoslovné nápady si zaznamenávám většinou narychlo, když mám málo času se věnovat poznámce jako takové. Třeba při řízení. Najezdím hodně a tak se při tom honí hlavou mnoho myšlenek a když mě napadne něco zajímavého, tak narychlo zaznamenám a pak se při první příležitosti k tomu vrátím a myšlenku doplním. Ale pravda je, že někdy taky musím zpětně zapátrat v paměti, abych přišel na to co to jako bylo za záblesk.

  4. Catherine Ribbon

    Catherine Ribbon: Super článek. Já jsem sledovala 30 blogů a po 3 měsících jich 14 skončilo. -_- Já mám taky slabší měsíce, kdy nevydávám moc článků, ale vždycky se to období „no inspiration“ nějak přežene. 🙂

  5. Dede

    Dede: Taky už pomalu docházej nápady. Nebo takhle, nápady ne, ale napíšu jednu, dvě věty a dál nevim. Prostě vokno, jakoby.
    Díky za tohle :-).

  6. Petr

    Petr: Někdy je to opravdu těžký. Snaha a píle se ale vyplatí. Když člověk píše pravidelně, tak se čtenáři vracejí a přibývají noví, tak že návštěvnost roste. Nejvíc s návštěvností potěší i aktivita uživatelů 🙂 .
    Osobně nemám ani problém s tématy, ale s časem abych dané témata zpracoval. Psát totiž poloviční článek a nebo jen krátký odstavec, je podle mě dost na nic.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: S délkou článku záleží taky trochu na typu blogu. Na jednom mám limit maximálně 3 odstavce. Snáz se tam dá udržet čtenářská pozornost, ale není to na „pořádné psaní“. Když chce člověk s něčím do hloubky, 3 odstavce prostě nestačí.

      A máš pravdu, že některá témata je těžké zpracovat. Nejde třeba tak ani o rozsah samotného článku, ale je k tomu potřeba něco načíst, vyzkoušet apod. Psát všechno z hlavy je k času velmi šetrné.

      1. Petr

        Petr: Přesně o tom mluvím. Nejvíce mi zabere ta příprava na samotný článek. Když píši postup, napřed se jej snažím sám vyzkoušet, nafotit tento postup a případně udělat ukázku.
        Někdy je i těžké daný postup nějak stručně shrnout a popsat,s tím je tedy také nutné se poprat.

  7. Petr Vaníček

    Petr Vaníček: Já jsem vydržel psát celkem aktivně a relativně pravidelně 3,5 roku. Pak to nějak ustrnulo, občas nějaké nápady přišly, ale po jejich uležení jsem je považoval za blbost nebo jsem rozepsal několik článků, které byly takřka hotové nebo i úplně hotové a po nějakém čase jsem zase došel z názoru, že je nevypustím a smazal jsem je.

    Takže blog je nyní víc než rok bez nového článku (poslední článek s info o mém pracovním vycestování moc nepočítám).

    Za poslední 2 roky jsem si hodně zvykl celkově psát na Google+, kde mě celkem dost lidí sleduje, takže to je jistá náhrada blogu.

    Ale jelikož jsem v poslední době do blogu dost investoval (přechod na Digital Ocean droplet, čas nad nastavením a zabezpečením serveru a Pro verze Cloudflare), tak snad i vzhledem k vycestování najdu časem o čem se rozepsat i na blogu.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Sociální sítě mají výhodu velice rychlé zpětné vazby. Napsat status je obyčejně mnohem jednodušší než blogový článek. A navíc tam lidi klikají na like a komentují mnohem ochotněji. A co teprve rychlost zpětné vazby u knihy. Její psaní se může táhnout roky a udržet tak dlouho motivaci může být těžké.

      Se znovuoživením blogu ti budu fandit.

      1. Petr

        Petr: S tím psaní té knížky moc nesouhlasím. Přeci jen, pokud člověk má nápad a zkušenosti z daným tématem, tak napsat knihu není až tak těžké. Hlavní je ale za začátku si ujasnit styčné body a těch se držet. Já spíše vždy měl problém držet se tématu a popsat ho co nejstručněji, ale jasně. Tak že se mi většinou vše protáhne až je to někdy na škodu.

        1. Michal Ozogán

          Michal Ozogán: Tohle myslím platí hlavně pro literaturu faktu, já jsem svým mentálním nastavení spíš na fikci. A znám jednoho člověka, co asi rok nebo dva takovou knihu psal a dostal nápad jak ji napsat lépe. Hodně záleží na tématu. Jsou tady i tzv. nanowrimo kdy tisíce lidí píší román do 30 dnů http://nanowrimo.org/

          1. Petr

            Petr: Já zase myslel spíše ebooky, které teď velmi rádi lidé píši. Kde se většinou píše o zkušenostních, výhrách a prohrách. I vydání je snadnější. Klasickou knížku je jistě těžší napsat např. Eragon, ale když si autor dá záležet vyplatí se to 🙂 .
            Osnova je ale vždy dobrá.

    2. Petr

      Petr: S tím, že se mi někdy některé články nelíbí a nechci je vypustit mám taky problém. Řeším to tak, že ten článek je můj osobní názor a nemohu se tedy zavděčit všem. Většinou jej tedy stejně publikuji, aspoň dostanu zpětnou vazbu od lidí. Je ale dobré, článek trochu učesat 🙂

      Pozn.: Upřímně, kolik článků by kdo pustil na svět, kdyby měly být dokonalé?

      1. Michal Ozogán

        Michal Ozogán: Já se u většiny svých článků vždy trochu bojím, že je to hrozná slátanina a kdo by to vůbec chtěl číst? Myslím, že ale nenapsal článek, který bych pak nechtěl publikovat, protože by mi bylo líto času, který jsem nad tím strávil. Jakmile napíšu alespoň 2 odstavce, musí to ven!

        Nebo když se dívám na starší články, tak bych opravoval, ale to už je takový proces učení. A jak píšeš, kdyby se vydávaly jen dokonalé články, internet by byl dost pusté místo.

        1. Petr

          Petr: Tak já jsem také některý článek nepublikoval, ale měli většinou jen jeden odstavec. Myslel jsem si, že napřed budu mít o čem psát, ale pak jsem to měl nějak moc stručný a nechtělo se mi to natahovat :D.

  8. Vladies

    Vladies: Skvelý článok. Blogovanie je drina, ale chce to disciplínu ;). Musí to človeka baviť a vždy hľadať niečo, čo môže na blogu zlepšiť a čím bude blog posúvať o level vyššie a vyššie :). Syndrómom vyhorenia si podľa mňa musí prejsť každý, je to skúška, či človek pri svojej činnosti vydrží, či ho to baví, napĺňa alebo nie :). Držím prsty s blogom ;).

    Vladies

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Občas sklouznu do toho, že mě víc baví blog vylepšovat, než do něj reálně něco psát.

  9. Lyra

    Lyra: Skvělé tipy, které člověk určitě využije. Osobně se mi ještě osvědčilo založit pravidelnou rubriku, blogový projekt, který se pravidelně aktualizuje (jednou za měsíc ideálně). Takto má člověk jistotu, že i kdyby ho nic jiného nenapadlo, tak aspoň ten jeden článek za měsíc na svém blogu mít bude. Navíc čtenáři si časem na pravidelnou rubriku zvyknou a tak se vrací už kvůli ní.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Užitečný tip. Série článků na velmi úzké téma, o kterém jsem pravidelně psal, se mi taky osvědčila.

  10. lady Lianna Ellusive

    lady Lianna Ellusive: Já jsem několikrát měnila způsob a formu publikace článků. Chce to prozkoušet, co nejlíp sedne, a nebát se do toho hrábnout 🙂 . Na nápady na články s sebou v kabelce nosím propisku a sešit. Jsem papírový typ 🙂 .

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Experiment je skvělý. Skoro mám chuť říct nečíst si nějaké pochybné návody na internetu a prostě to zkoušet dle svého 🙂

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte 6 důvodů, proč váš blog nikdo nečte

6 důvodů, proč váš blog nikdo nečte

Existuje velké množství možných důvodů proč váš blog nikdo nečte (kromě vás samotných). Podívejte se na 6 základních chyb, kterých se blogeři dopouštějí.

Zobrazit →

6 kladiv na bloggerský blok

6 kladiv na bloggerský blok

S autorskou krizí se čas od času musíme potýkat všichni. Naštěstí máme svoje podivuhodné způsoby, jak ji překonat. Vždy se ale hodí mít nějakou tu metodu navíc, a proto vám dnes ukážu šest kladiv, kterými lze onen blok zbořit.

Zobrazit →