Snad žádná moje story pro dlouhé jarní večery se nevyrovná epickému vyprávění o tom, jak jsem pekl dort. Pejsek s kočičkou by vedle mě byli kuchaři s michelinskými hvězdičkami a Frodo by byl jen cápek, co šel někam s prstenem na řetízku. Jsem ale rád, že mám tuto zkušenost za sebou, protože po mnohahodinovém snažení mohu s čistou duší prohlásit, že pečení dortů se má nechat těm, co to umí.

Proč jen jsem se neobrátil na svého cukráře?

Základem každého dortu je těsto (korpus pro profíky). A jelikož jsem znal mňamkózní těsto na bábovku, rozhodl jsem se použít osvědčený recept. Všechno šlo lehce jak namazané lubrikantem. Těsto bylo už ve formě a já už jen udělal finální ochutnávku, abych neměl moc velký kalorický deficit. Bylo to velmi … slané. Slané? SLANÉ??!!! A to jsem si myslel, že splést si cukr se solí je možné jen jednou v životě. Ne, jde to 2x. Bože, ať je to jen 2x.

Ale byl jsem optimista. Ještě že jsem to ochutnal a nezjistil tento neduh po odevzdání produktu. Nezbývalo mi nic jiného, než těsto vylít a zajít do obchodu, protože jsem spotřeboval potřebné suroviny. Začal jsem tedy na novo a tentokrát jsem opravdu použil cukr. Radši jsem ochutnával každých pět minut.

Když selže metoda ďobkání

Sladké(!) těsto jsem strčil do trouby a zkušeným ďobkáním špejlí zjišťoval, zda už je hotovo. Úspěšný, suchý test mi potvrdil, že mohu vytáhnout a rozkrojit. Jal jsem se nože. Brzy jsem si uvědomil, že zatímco při bábovce se do středu píchat nemůže, u dortové formy to je záhodné. Po rozkrojení jsem měl střed tekutý. Ale takové věci mě přece nemohou rozhodit! Takže jsem tu tekutou hmotu vydlabal s tím, že ji nahradím náplní.

Výroba náplně proběhla překvapivě bez peripetií. Ale pak ten marcipán … ono totiž vyrábět si vlastní marcipán je velice zlý nápad. Podařilo se mi tu hmotu zdrcnout do takové velké gule, ale strašně se to lepilo a já nevěděl, co s tím. Nechal jsem to teda chvíli v lednici. Když jsem to vytáhl, byla hmota jako kámen a já bych potřeboval sbíjecí kladivo, abych ji dokázal nějak zpracovat. Ale zkušený kuchař si cestu vždy najde – obří, kamennou, marcipánovou guli jsem dal na topení. Potom se s ní sice stále nepracovalo příliš dobře, ale byl jsem schopný vytvarovat větší množství malých gulí, které se dali napíchat na dort.

Uff … a mohlo se oslavovat.