Starověké Řecko bylo vždy mým oblíbeným historickým i bájologickým období. Obdivoval jsem jak moudrost Athén, tak disciplínu Sparťanů a především boj celého Řecka proti mocné Persii. Rovněž jejich báje a hašteřiví bohové mně vždycky lákali. A ačkoliv tato vášeň po letech neudržování už dávno opadla, těšil jsem se na film, jako každý starořekoholik. Do kina jsem vstupoval neposkvrněn. Neviděl jsem jediný snímek traileru nebo větu popisku či nedejbože recenze. Až později jsem se dozvěděl, že byl i nějaký předchozí díl, či co. Rozhodně se to dalo zvládnout i bez něj.

Opravdoví milovníci Starověkého Řecka si ve filmu jistě naleznou své – kyklopy, pegase, minotaury, známé hrdiny i (ne)mocné bohy. A co by byl Hvěv titánů bez titána (i když jen jednoho). Všechno je krásně zpracováno a působí tak realisticky, jak jen nerealistická stvoření mohou. Kouká se na to opravdu dobře. Celý film jsem navíc shlédl ve 3D. Musím říct, že vůči tomuto zobrazení jsem velmi skeptický a můj negativní pohled se nezměnil. Několik scén to jistě okoření, ale až takový rozdíl oproti 2D zážitku to není. A nyní konečně k očekávanému „ale“.

Považuji se vcelku za pozitivního člověka, který se na věcech snaží vidět to dobré a tak se mé recenze nesou v duchu pochval. Hněv titánů není špatný film (ano, opakuji to často), ale nemá příběh. Celých těch 99 minut se kecá, bojuje či utíká, ale nepříběhuje. Něco jsem tam postrádal, nenazýval bych to hlubší myšlenkou či smyslem, prostě jen nějaký promyšlenější děj. Nemůžu si pomoci, ale zabíjení hlavního záporáka mi přišlo hrozně jednoduché, zvláště pak, když jinak se jednalo o hodně epický film.

Velmi zajímavě si autoři poradili i s milostnou zápletkou, podařilo se jim ji totiž smrsknout do poslední, maximálně dvou posledních minut. Ta pusa za závěr rating určitě nezvýšila, ale o to se tvůrci myslím nepokoušeli.

A jak tu recenzi shrnout do několika slov? Zážitek působivý, příběh za moc nestál. Pokud se chcete podívat na efekty, což každý určitě občas chce, je tento film pro vás.