Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Fancity 2012, beseda s porotou

Fancity 2012, beseda s porotou

Spisovatelé Františka Vrbenská, Jiří W. Procházka a Josef Pecinovský radili všem začínajícím autorům „jak ne“ a „jak ano“. Všichni, kteří píší, by si měli jejich rady projít a držet se jich. Stojí za to.

V den vyhlášení Fantastické povídky se konala beseda s porotci. Nakonec všichni nedorazili a svůj pohled „na věc“ poskytli Františka Vrbenská, Jiří W. Procházka a Josef Pecinovský. Plus ještě šéfredaktor Fanzin.cz Marek Hofman, který se prodíral plevelem, aby z něj vybral 35 nejlepších prací, za což si zaslouží obdiv.

Hlavní slovo měl Jiří W. Procházka, ani ne tak proto, že by byl nějakým předsedou, ale jednoduše tím, že pořád mluvil a mluvil a ještě kousek mluvil. Většina rad tak pochází právě od něj. Krátce shrnuté povídání porotců naleznete už v „reportu“ z vyhlašování, teď si je ale projdeme podrobněji.

(pozn. nadpisy odpovídají poznámkám, které jsem si v průběhu besedy udělal)

Sny jsou naprd

Obecně platí, že byste ze svého příběhu neměli na konci udělat sen. Ať už se odehraje cokoliv, tak to prostě nemůžete vzít jen tak zpět – že se to vlastně vůbec nestalo. Stůjte si za tím, co jste vymysleli a nedegradujte svůj příběh. A neplatí to jen pro sny, ale i časové návraty, které zruší prožité události a vytvoří novou dějovou linii.

Ve vaší povídce se samozřejmě mohou sny objevit, ale musíte vědět, co děláte.

Čtenář musí být chytrý, nevysvětlovat

Nedělejte ze čtenáře blbce a nesnažte se mu vysvětlit očividné věci. A v žádném případě se nevymlouvejte na to, že by to nepochopili. Prostě si najděte nějaké chytřejší čtenáře, kteří pro pochopení děje nepotřebují chůvu.

A víte jak nejlépe něco vysvětlit? Ukázat to.

Poznejte reálie

Pokud píšete o nějakém určitém místě, měli byste o něm něco vědět. V dnešní době všudypřítomného internetu by neměl být takový problém, se s ním alespoň částečně seznámit. Nikdo neříká, že musíte být hned odborník, ale mít informace o tom, co píšete, se rozhodně vyplatí. Hlavně když se tím vyhnete nějaké do očí bijící faktické chybě.

Chce to konflikt

Do své povídky dostaňte konflikt a to za každou cenu. Bez něj to je nuda, šeď a šeď.

Maximum postav: 3

Tato rada platí speciálně pro krátké povídky, které se do soutěže posílají. Jedná se krátký text, tak se ho snažte nepřekombinovat velkým množstvím charakterů. Lidí se tam může samozřejmě objevit i více, ale hlavními účastníky děje by měli být maximálně tři.

Můžeme říct, že rovněž existuje i minimální počet postav a to dvě. Bez dialogu to přeci jen není ono.

Jména

Často omílaná rada, která asi ještě nedorazila ke všem pisatelům fantastiky. Vykašlete se na nějaká složitá jména ve stylu Argh’urgt. Nikdo to nepřečte. Lidi si ho dokážou maximálně vizuálně zapamatovat.

Já osobně jsem to třeba dovedl do extrému a jako jména svých postav používám jen ta, která najdu v obyčejném kalendáři.

Dialog krátí znaky

Rozhovor vám můžete ušetřit celé odstavce textu. To lze chápat hned jako dvě výhody – zrychluje to děj, takže nehrozí, že se u čtenáře dostaví nuda a u pokud máte problém se vejít do rozsahu, ušetří vám znaky. Dialog je prostě super věc, tak ji využívejte.

Nesouhlas, nespisovnost

Dialog v prvé řadě není přitakávání. Je to nesouhlas, výměna názorů. Bez toho by dialog ztrácel smysl a stalo se z něj jen hloupé přikyvování. Také si dejte pozor, aby postavy mluvily přirozeně – tedy nespisovně.

V ideálním případě psát dialogy tak, aby podle způsobu mluvy šlo poznat postavu.

Vykašlat se na uvozovací věty

Snažte se vyhnout všem řekl, promluvil, pronesl, vyzval atd. Uvozovací věty používejte jen v okamžiku, kdy jsou opravdu třeba. Při dialogu dvou postav mohou být rušivé. Zas na druhou stranu pokud mluví dlouho, tak je dobré občas hovor uvozovacími větami proložit, aby se čtenář neztratil.

Beseda byla rovněž popsána na fanzin.cz jako „6 rad pro psaní povídek: Pozor na počet postav, absenci dialogu a další“.

V sérii „FanCity 2012“

Komentáře
  1. Markéta Růžičková

    Markéta Růžičková: Muselo to být zajímavé popovídat si právě s těmito lidmi. 😉 Jinak gratuluju k 5.místu, je to super úspěch.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Díky za gratulaci. Mám velkou radost, že se mi to podařilo.

      Přiznávám, že spisovatele české fantastiky znám opravdu mizerně, takže už vím alespoň o třech. Jejich pohled byl každopádně zajímavý a rady čemu se vyvarovat jsou k nezaplacení.

  2. Forest

    Forest: I když fantastiku nepíšu, občas si nějakou povídku přečtu. Myslím si, že tyto rady se dají brát jako všeobecné. To sis dělal poznámky, nebo zapamatoval? 🙂

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Že tys to vůbec nečetl – viz článek (pozn. nadpisy odpovídají poznámkám, které jsem si v průběhu besedy udělal)

      Určitě se zmíněné rady dají použít na všechny žánry.

  3. myší královna

    myší královna: Tleskanecek. Zase jsem o neco chytrejsi.

  4. Teron Gorefiend

    Teron Gorefiend: Vezmu to postupně:
    Sny jsou naprd – souhlas, hrozný klišé a berlička
    Nevysvětlovat – Když jsem s Luckou Lukačovičovou probíral několik povídek, zdůraznila mi jednu věc – pokud píše člověk povídky z nějakýho univerza, který má vlastní pravidla, musej fungovat jak v souboru, tak samostatně. Takže ideálně při vlastních zákonitostech je nepitvat, ale ve zkratce popsat.
    Reálie a Konflikt – určitě
    Maximum postav 3 – osobně bych řekl, tolik, kolik je potřeba, ale ne víc, každá musí mít svou funkci. Opačným extrémem je Dobrák od Kulhánka, kterej stál za prd, protože je to sólovka jednoho osamělýho střelce.
    Jména – tady nesouhlasim, ale spíš ohledně přízvisek či titulů. Dávat hrdinům jména z kalendáře mi osobně přijde ujetý, ale budiž. Ale třeba takový tituly ze Zaklínače si taky nikdo nepamatuje nazpaměť, ale každý ví, že existuje nějaký Emhyr var Emreis. Stejně tak když ve Fénixově řádu vchází do soudní síně Albus Percival Wulfric Brian Brumbál, okamžitě víte, že vchází NĚKDO.
    Dialog – ano, bezpochyby.
    Nespisovnost – tohle podepíšu švabachem a tematickou a jazykovou korektnost považuju za jeden z trendů české fantastiky, který rozhodně strhává její možnosti – když se autoři snaží za každou cenu vyhýbat tomu, aby neřekli hovno a prdel, ale výsledkem je akorát dialog, který by nikdo nevyslovil.
    Uvozovací věty – nevyhnete se jim v případě rozhovoru více postav stejně jako v momentě, kdy chcete odlišit konverzační odstíny – poznamenal, nadhodil, podotkl apod. Ale dávat tam pořád „řekl“ a „řekla“, to je fakt na facku:-)

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Díky za obsáhlý komentář 🙂 Všem se bude určitě hodit další pohled pohled.

Přidejte svůj komentář

 


Nepřehlédněte Templářské fópá

Templářské fópá

Martin a Lucka se vydávají k neprozkoumaným jeskyním. Na počátku to vypadá, že vše běží podle plánu jako hodinky, ale brzy se ručička zadrhne… Jaké obyvatele černočerná tma skrývá?

Zobrazit →

David Smetana a Šprtovo prokletí II.

David Smetana a Šprtovo prokletí II.

Druhá část dobrodružství Davida Smetany. Ten musí nejen získat zpět svého kamaráda Ludvíka, ale také zjistit více o tom, kdo mu napsal jeho úkol. Při pátrání po této záhadě zjistí hrůznou pravdu o školníkově minulosti.

Zobrazit →


Sledujte mě

Odebírejte nové články

Sledujte mě
Nenechte si ujít nové články