V den vyhlášení Fantastické povídky se konala beseda s porotci. Nakonec všichni nedorazili a svůj pohled „na věc“ poskytli Františka Vrbenská, Jiří W. Procházka a Josef Pecinovský. Plus ještě šéfredaktor Fanzin.cz Marek Hofman, který se prodíral plevelem, aby z něj vybral 35 nejlepších prací, za což si zaslouží obdiv.

Hlavní slovo měl Jiří W. Procházka, ani ne tak proto, že by byl nějakým předsedou, ale jednoduše tím, že pořád mluvil a mluvil a ještě kousek mluvil. Většina rad tak pochází právě od něj. Krátce shrnuté povídání porotců naleznete už v „reportu“ z vyhlašování, teď si je ale projdeme podrobněji.

(pozn. nadpisy odpovídají poznámkám, které jsem si v průběhu besedy udělal)

Sny jsou naprd

Obecně platí, že byste ze svého příběhu neměli na konci udělat sen. Ať už se odehraje cokoliv, tak to prostě nemůžete vzít jen tak zpět – že se to vlastně vůbec nestalo. Stůjte si za tím, co jste vymysleli a nedegradujte svůj příběh. A neplatí to jen pro sny, ale i časové návraty, které zruší prožité události a vytvoří novou dějovou linii.

Ve vaší povídce se samozřejmě mohou sny objevit, ale musíte vědět, co děláte.

Čtenář musí být chytrý, nevysvětlovat

Nedělejte ze čtenáře blbce a nesnažte se mu vysvětlit očividné věci. A v žádném případě se nevymlouvejte na to, že by to nepochopili. Prostě si najděte nějaké chytřejší čtenáře, kteří pro pochopení děje nepotřebují chůvu.

A víte jak nejlépe něco vysvětlit? Ukázat to.

Poznejte reálie

Pokud píšete o nějakém určitém místě, měli byste o něm něco vědět. V dnešní době všudypřítomného internetu by neměl být takový problém, se s ním alespoň částečně seznámit. Nikdo neříká, že musíte být hned odborník, ale mít informace o tom, co píšete, se rozhodně vyplatí. Hlavně když se tím vyhnete nějaké do očí bijící faktické chybě.

Chce to konflikt

Do své povídky dostaňte konflikt a to za každou cenu. Bez něj to je nuda, šeď a šeď.

Maximum postav: 3

Tato rada platí speciálně pro krátké povídky, které se do soutěže posílají. Jedná se krátký text, tak se ho snažte nepřekombinovat velkým množstvím charakterů. Lidí se tam může samozřejmě objevit i více, ale hlavními účastníky děje by měli být maximálně tři.

Můžeme říct, že rovněž existuje i minimální počet postav a to dvě. Bez dialogu to přeci jen není ono.

Jména

Často omílaná rada, která asi ještě nedorazila ke všem pisatelům fantastiky. Vykašlete se na nějaká složitá jména ve stylu Argh’urgt. Nikdo to nepřečte. Lidi si ho dokážou maximálně vizuálně zapamatovat.

Já osobně jsem to třeba dovedl do extrému a jako jména svých postav používám jen ta, která najdu v obyčejném kalendáři.

Dialog krátí znaky

Rozhovor vám můžete ušetřit celé odstavce textu. To lze chápat hned jako dvě výhody – zrychluje to děj, takže nehrozí, že se u čtenáře dostaví nuda a u pokud máte problém se vejít do rozsahu, ušetří vám znaky. Dialog je prostě super věc, tak ji využívejte.

Nesouhlas, nespisovnost

Dialog v prvé řadě není přitakávání. Je to nesouhlas, výměna názorů. Bez toho by dialog ztrácel smysl a stalo se z něj jen hloupé přikyvování. Také si dejte pozor, aby postavy mluvily přirozeně – tedy nespisovně.

V ideálním případě psát dialogy tak, aby podle způsobu mluvy šlo poznat postavu.

Vykašlat se na uvozovací věty

Snažte se vyhnout všem řekl, promluvil, pronesl, vyzval atd. Uvozovací věty používejte jen v okamžiku, kdy jsou opravdu třeba. Při dialogu dvou postav mohou být rušivé. Zas na druhou stranu pokud mluví dlouho, tak je dobré občas hovor uvozovacími větami proložit, aby se čtenář neztratil.

Beseda byla rovněž popsána na fanzin.cz jako „6 rad pro psaní povídek: Pozor na počet postav, absenci dialogu a další“.