Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Dospěl jsem, když se mi dostal do ruky klíč

Dospěl jsem, když se mi dostal do ruky klíč

Dokážu si představit, že zkouška dospělosti byla ve starověku o kejhák. Hodili vás na lov divoké zvěře nebo rovnou do bitevní vřavy, kde jste buď získali ostruhy, nebo jste zůstali ležet v bahně s vnitřními orgány opodál. Ještě že máme tu moderní dobu, kde se za zkoušku dospělosti považuje písemka. To je ale blud! Já se stal mužem, když jsem si koupil v OBI obrovský klíč.

Zní to sice jako malichernost, ale správný chlap nemůže bez klíče existovat. To o sázení stromů jsou jen bibliografické kecy.

Celé to začalo nevinně. Potřeboval na kole vyměnit střed. Abych vyměnil střed, potřeboval jsem ořech. Abych použil ořech, potřeboval jsem klíč. Tenhle jednoduchý algoritmus mě zavedl do OBI, kde prodávají všechny ty srandičky pro kutily. Já kutil nejsem, proto jsem se tam cítil jako v pralese.

Sekci klíčů jsem objevil brzy.

Vzal jsem do ruky ten nejobrovštější a zkusmo ho v ruce potěžkal. V ten okamžik se můj život změnil. Probudil se ve mně ohnivý duch maďarských kočovníků i mých nigerijských předků. Pocítil jsem mužnost, kterou mi může dát jen 36 centimetrů leštěné slitiny oceli.

Zaplatil jsem a šel ven. Nástroj jsem držel stále v ruce a byl připraven se jím bránit, pokud bych někým napaden. Nůž na veřejnosti nosit nemůžete ale klíč … A kdyby se někdo ptal, prostě bych řekl, že jsem instalatér.

Klíč je, jak jsem zjistil, neocenitelný nástroj. Mohu s ním spravit kolo! Mohu ho použít místo závory. Mohu vypadat výhružně. Můžu s ním něco velmi silně praštit. Když ho moje prsty pevně sevřely, cítil jsem se jako husita ozbrojený jitřenkou. Pocítil jsem chuť něco rozbít. Nějakého křižáka kupříkladu.

Jednou se třeba naučím i použít vrtačku, ale aktuálně je v mé výbavě pouze ten jeden obrovský klíč. Takže pamatujte, pokud někdy budete potřebovat vyměnit střed kola nebo utáhnout či povolit nějakou matku, jsem váš člověk!


    Přidejte svůj komentář

     


    Nepřehlédněte Jak jsem pekl dort

    Jak jsem pekl dort

    Kdybych tehdá věděl, co mě čeká, asi bych udělal spíš moučník z cukru – cukr. V zápalu kreativity bych třeba vystavěl cukrovou pyramidu, ale ne, já prostě musel upéct dort. A řeknu vám, skončilo to úplně stejně, jako když jsem se pokoušel vyrobit si sušené maso.

    Zobrazit →

    Život mezi betonovými panely

    Život mezi betonovými panely

    Šedivý těsto euforie! Menší i větší panel to tu přežije. Panelák není místo, kde by chtěl někdo bydlet. Jsou to jen němí svědci minulé éry, lidské králíkárny, nevýrazné kolosy, co tu stojí jeden vedle druhého a mračí se na sebe. Ale jsou tady, už se jich nezbavíme a někdo tam bydlet musí. Třeba já.

    Zobrazit →


    Sledujte mě

    Odebírejte nové články

    Sledujte mě
    Nenechte si ujít nové články