Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

Do urny a s úsměvem

Do urny a s úsměvem

Volby, volby, volby. Jsou prostě všude. Každý nás chce na svou stranu a zároveň nás poštvat proti ostatním. Když si odmyslím všechnu tu předvolebním kampaň, jsou volby vlastně fajn. A já hlasuji nadmíru rád.

Ne, toto opravdu není žádný zvrhlá propagace pohřební služby, ale slastný pocit, který následuje po vhození hlasovacího lístku. Minimálně pro mě. Většina lidí na to jednoduše kašle. Válí si šunky na gauči a volební lístky už dávno leží někde na dně modrého kontejneru či hnijí v komunálním odpadu. Nevím, co si o nich mám myslet. Zda je prostě nezajímá vlastní budoucnost nebo neví, jak ji změnit. Případně zda mají nějaký jiný, pro mne nepochopitelný, jistě však inteligentní důvod.

Už od svých prvních voleb, kterých jsem se účastnil před 3 lety se vždycky těším. Snad jen kromě komunálních, kde u nás kandidovala jedna strana. Alespoň jsem si vyzkoušel, jaké to bylo za komunistů. I když to bych musel volit navíc povinně.

Vždy si projedu volební strany a u některých (jako Bobošíkové, Cibulky či u Dělníků) se usměji a nevěřícně zakroutím hlavou. Vyčlením z tohoto odpadu vhodnou politickou stranu, zakroužkuji vybrané kandidáty a hlasovací lístek je připraven.

Odeberu se do hasičárny, kde se u nás volí, a vyžádám si obálku. Za plentou se ještě jednou ujistím, že nevolím komunisty či podobnou havěť a vhodím svůj hlas do urny. Má občanská výsada (ne povinnost) byla využita. A já se cítím skvěle.

Je to smutný. Na mnohých místech by lidé udělali cokoliv, aby mohli volit, a u nás to využije kousek nad 50% lidí. Při dobrém počasí. Skoro jako by demokracie byla něco, co se některých netýká. A že se nic nezmění? Ale no tak! Kdybych tomuhle měl jen na okamžik uvěřit, tak sbalím svých pět švestek a mizím pryč. To bych si mohl klidně hodit provaz, protože smrt stejně neukecám.

Koho volím neříkám a využívám anonymitu. Můžu vám říct, že za ty tři volby, kterých jsem se účastnil jsem volil vždy jinou stranu. Ne snad proto, že by mne nějaká zklamala a že bych jí už nevěřil. Uvědomuji si totiž, že ne všechno jsou volby do sněmovny a každá instituce si zaslouží někoho jiného.

A co je na volbách ještě skvělá věc? No přeci až se dovolí, je to hrozně napínavé. Kam se hrabe fotbal.


    Přidejte svůj komentář

     


    Nepřehlédněte Výkřik do temnot #PrayForParis

    Výkřik do temnot #PrayForParis

    Nechtěl jsem o tom psát. Nepíšu takové články. Takové články nic nezmění, nic nedokážou, jen zmůžou proti sobě poštvat lidi. A stejně jsem ho napsal. Proč? Asi abych už nic takového nemusel psát znovu.

    Zobrazit →

    Sociální sítě budují závislost na uznání druhých

    Sociální sítě budují závislost na uznání druhých

    Závislostí je tolik druhů, až z toho mrazí. Ranní dávka kofeinu je téměř společenskou povinností. Lidé se hrdě bijí do prsou, že na svou potřebu jsou náležitě hrdí a uznávají, že bez ní nemohou existovat. O to horší jsou závislosti jen v rovině psychické, které na první pohled nelze tak jednoduše prokouknout.

    Zobrazit →


    Sledujte mě

    Odebírejte nové články

    Sledujte mě
    Nenechte si ujít nové články