Je tomu měsíc, co pro mne všichni zubaři byli neprozkoumaným a tajemným druhem. Poctiví lidé je vidí jen jednou za půl roku a nechají si jimi prošátrat pusu, ti druhý je navštíví jednou za pár let a odnáší si domů hrst nažloutlých kamínku a zcela nový úsměv. Vždycky jsem měl pocit, že stojíme na jiné straně barikády – zubaři, kteří zuby berou a lidé, kteří se o ně bojí.

Zatímco pro vás je trhání utrpení, pro zubaře to je zážitek, na který se těší. Když ze strachu zavíráte oči a bojíte se nejhoršího, zkuste je na chvíli otevřít a spatřit to neposkvrněné nadšení. A v momentě, když vás váš bílý přítel opouští, myslete na to, že přinášíte štěstí a radost. Příště vezměte i své ratolesti, protože dětská trhačka, to je teprve blaho.

Pro vás můžou být zuby jako zuby, prostě ty bílé věci, co máte v puse nebo se skleničce. Pamatujte však – zubař je expert. Ten vidí jedničky, dvojky, trojky a další čísla. Každý má své oblíbené. A proto, při nejmenším podezřením, vám hned s šibalským úsměvem řekne: „Tenhle musí ven.“

Zubařina je náročné řemeslo, které není pro každého, tak jim těch pár radostných okamžiků přejme. Ba co víc, snažme se. Máme tu akorát střet zájmů, kdy zubaři doporučují čištění, ale radši by trhání. Teď už naštěstí víte, jak je to správně.

Ale pozor, nové zuby, to je pěkně drahá sranda a můžete se kvůli nim i zadlužit. Není větší vzrůšo, než je mít na splátky. A hádejte po čem půjde exekutor nejdříve… jakmile za ním uvidíte někoho v bílém plášti snězte lepidlo, aby je z vás nedostal. V horším případě se neobejdete bez hypotéky. To pak uvidíte, jak vám kolegové pod mostem budou závidět bílý chrup. Ti zoufalejší jenom chrup.

I další zubařské serepetičky nejsou nejlevnější, proto pamatujte, ať se děje cokoliv, nic nepolykejte. V opačném případě tu serepetičku budete muset lovit na místech, o kterých se vám v životě nesnilo. A o kterých se vám poté bude zdát denně.

A hlavně, když vám něco vytrhnou, buďte na ně hodní a dejte jim něco pěkného. Zaslouží si to.