Kapitola II.
Tajemství pana školníka

Roční období se pomalu přesunovalo do polohy zima a David svůj lov stále odkládal. Vždy, když se do toho chtěl pustit, dostal nějaký obzvlášť těžký úkol, jež ho ožebračil o veškerý volný čas. S Ludvíkem se stále nebavil. Oba se rozsadili, aby se na sebe vůbec nemuseli dívat. Vzájemné vztahy byly na bodu absolutní nuly. Smutný konec jejich přátelství. Ludvíkovi problémy s výukou se vůbec nelepšili. Ve čtvrtletí propadal ze tři předmětů, což by klidně mohlo v pololetí znamenat bleskový vyhazov.

Na začátku prosince se David konečně odhodlal k akci. Potřeboval ve škole najít nějaký kvalitní zdroj informací. Podobného člověka můžete najít v každé uzavřené komunitě, ať už ve škole, vězení nebo v nějakém podniku. Ví o všem, co se kde šustne a často také kšeftuje s nejrůznějšími komoditami či službami. Nepatří k žádné frakci a zachovává bezpodmínečnou neutralitu. To mu umožňuje být prostředníkem při urovnávání špatných vztahů. Velké peníze se kolem něj točí hlavně díky nejrůznějším sázkám. Přesně takového člověk gymnázium mělo. Jmenoval se Matěj Majer a David od něj nutně potřeboval informace.

Dostat se k němu nebylo vůbec jednoduché. Za takovým bosem nemůžete jen tak přijít a zeptat se ho na něco. Museli jste najít člověka, který má kontakty na dalšího člověka a tak dále. David měl to štěstí, že, jak nedávno zjistil, má na podobné věci přirozený talent. Tu vypracoval nějaký domácí úkol, tu zas přenechal někomu svou svačinu. Postupně se propracovával a dostával k Matějovi blíž a blíž. Po týdnu se mu podařilo dojednat schůzku. Pěkně v ústraní, aby je nikdo nerušil nebo nedej bože, aby na ně nenarazil školník.

Už po několika dnech David pochopil varování, které mu bylo prvního září ve škole dáno. Viděl, jak školník Pepa žene jednoho prváka přes celou školu se slovy „Ty jeden malej kreténe“ za to, že se nepřezul. Získat rozbitý ret či monokl bylo opravdu jednoduché. Stačilo jemně namíchnout školníka, a BUM. David si dával na něj sakramentský pozor. Pokud to šlo, chodil okolo něj obloukem a uhýbal pohledem.

Školník se mu do cesty nepřipletl a tak mohlo setkání začít bez problému. Matěj už čekal u ping-pongového stolu. Byl vysoký, chodil už do posledního ročníku, a David si vedle něj připadal jako liliput.

„Tak co to bude, mladej?“ zeptal se Matěj. „Chceš snad něco na povzbuzení?“

„Potřebuju nějaký informace.“

„A máš čim platit?“ ozval se Matějův smích. „Nevypadáš zrovna, hmm, řekněme majetně.“

David zašmátral v kapsách a podařilo se mu vytáhnout jednu ušmudlanou padesátikorunu. Trochu smutně se na Matěje podíval: „To je šecko co tu teď mám.“

„No uvidíme co se dá dělat,“ řekl a vytrhl Davidovi peníze z ruky.

„Otázka zní: jak je možné, že se mi sám od sebe vyplnil domácí úkol?“

„Záchody? Třetí patro?“

Davidovi oči se rozzářily: „Takže ty o tom něco víš?“

„To je hodně cenná informace, mladej,“ dumal Matěj, „budeš si ji muset odpracovat.“

„Ale já ti už dal pajdu,“ bránil se David.

„To byla cena za to, že jsi mi mohl položit otázku. Nyní musíš zaplatit odpověď.“

„Dobře, udělám co chceš.“

„Tak se mi to líbí, mladej. Budeš u mě makat dokud si neodpracuješ svůj dluh.“

David akorát netrpělivě přikývl. Dluhy se nějak vyřeší, ale on chce slyšet vysvětlení oné záhady teď hned.

„Tenhle příběh je starej skoro jako tahle škola,“ započal Matěj své vyprávění. „Tehdá na škole vládly čtyři gangy. Byly tu Ačka, Bčka, Cčka a Dčka. Každej měl svýho vůdce a snažil se ovládnout celou školu. Největší boje se odehrávaly mezi prvníma dvěma. Ty další se jen přidávaly na tu či onu stranu. Byly to slaboši a jako supy hodovali na poraženejch.

Na samotnym začátku byla síla prvních dvou gangů vyrovnaná, ale postupem času se do čela Bčka dostal Šprt. Každýmu dával najevo, že je šprt s velkym eš. Možná, že neměl ani svaly, a ženský se na něj nelepily, ale byl fakt chytrej. Dokázal ze svýho gangu udělat perfektně fungující hodinovej strojek. Navíc mohl využívat svojí protekce u profesorů.

Mohl svoje gorily vysekat z jakýhokoliv průseru. Ačka na tom tehdá byla fakt zle a proto se spojily s ostatními gangy. Na místo důvtipu a chytrosti pak použily hrubou sílu a kvantitu. Přepadly šprta na záchodech ve třetím patře. Měl sice kolem sebe nějaký bodygárdy, ale jeho skupinka byla rychla přečíslena a rozprášena. Nikdo přesně neví co se tehdá stalo, ale ředitel pak Šprta našel mrtvýho s hlavou v míse.“

„C-c-cože?“ vykrhl David. „Tady se stala vražda?“

„Šak to říkám. Byl tuhej. Ředitele to pěkně vzalo a dokonce uvažoval, že školu zavře. Nikdo se nikdy nedozvěděl, kdo šprta tehdá zabil, ani co se přesně stalo. Vyšetřovali to fízlové, ale na nic nepřišli. Nikdo nebyl za tu vraždu odsouzen. Šprtův duch tam bloudí dodnes a dožaduje se spravedlnosti.“

„Tak takhle to tedy je,“ vzdechl David.

„Ještě sem nedomluvil, mladej. Že neuhodneš, kdo tam tehdá byl? Náš školník! Hodně lidí si myslí, že to je on, kdo toho kluka zabil. Nikdo mu to ale nikdy nedokázal. Panuje dokonce teorie, že se nemůže ze školy vzdálit, protože je k tomu místu furt přitahovanej. Oba jsou tady zakletý a čekaj tu na vysvobození jako nějaká princezna s ropušim ksichtem.

Už se několikrát stalo, že Šprt svým oblíbencům vyplňoval úkoly. Stačí, když necháš sešit v kabince a on ho za tebe udělá. Což bude taky tvůj úkol.“

„Jak úkol?“

„No ta informace, jak už sem zmiňoval, není zadarmo. Já ti budu dávat sešity a ty je necháš vyplnit Šprtem.“

„Dobře. A jak dlouho,“ povzdechl odevzdaně David.

„Tak půl roku.“

„Cože?“ vykřikl David. „To snad nemyslíš vážně.“

„Nekřič nebo na nás přijde školník. Tvůj problém, že jsi odsouhlasil bjanko podmínku. A pamatuj, odemně žádný informace nemáš,“ řekl Matěj a zmizel na chodbě.

Ten den měl David ještě před sebou Angličtinu. Musel před ní vyplnit domácí úkol a tak se rozhodl využít své nové vědomosti. Zašel si do třetího a chvíli poslouchal u dveří. Neslyšel žádné hlasy, takže usoudil, že partička, která ho minule obrala o svačinu, tu zrovna není.

Vstoupil do jedné z kabinek a položil na záchod svůj sešit. Zavřel dvířka a zase je otevřel. Ačkoliv to trochu očekával, byl přesto překvapen, že úkol je doopravdy vyplněný. Sen každého studenta byl v jeho rukou. Mezi ním a výborným prospěchem od teď nic nestojí.

 

***

 

Před Davidem však stál další těžký úkol. Musel přesvědčit Ludvíka o tom, že jeho duch opravdu existuje a není žádný výplod fantasie či drogového poblouznění. Jako problém se to ale jen zdálo. Za těch několik týdnů, kdy spolu nemluvili kleslo Ludvíkovo sebevědomí ještě o kousek níže. Možná už dokonce bylo na záporné stupnici. Když za tím David přišel, skoro prosil o odpuštění. To přátelství bylo pro něj opravdu důležité. Neměl od koho opisovat.

Společně vyrazili do třetího. Ludvík víc než nadšení pociťoval strach a ve vzduchu cítil zradu. Alespoň to mu David vyčetl z tváře. Ani se mu nedivil, protože kdyby jemu někdo takovou šílenost vyprávěl, rozhodně by neuvěřil. Když vstoupili na záchody tak se Ludvík pořád otáčel jako by čekal bubáka za rohem. Společně hodili do jedné kabinky sešity s češtinou. Stačilo zavřít dveře, chvíli počkat a byly jim vráceny vyplněné. Ludvík div neskákal radostí a pěl slávu na Šprta. Zázraky se začaly dít organizovaně.

Během několika dní začaly jejich studentské výsledky rapidně zlepšovat. Možná, že písemky stále ještě nebyly jejich parketou, ale úkoly a všechny povinnosti zvládali naprosto bravurně. Pochvalami učitelé nešetřili a spolužáci jen záviděli. Nikomu jinému samozřejmě o svém malém pomocníkovi neřekli.

David musel začít splácet svůj dluh, takže na záchody často chodil naložen kopou sešitů. Bál se, že by to někomu mohlo začít připadat podezřelé. Matěj s ním musel pěkně kšeftovat a dostávat peníze za vyplněné úkoly. Davida ošklivě využíval. Ten dlužnou částku jistě již několikrát zaplatil, ale Matějovi kapsy byly nenasytné a vešlo se do nich prakticky neomezené množství chechtáků. David však nic nenamítal, poslušně nosil sešity a odškrtával si dny do konce své služby.

Na jaře se celý ten perfektně fungující systém začal zadrhávat. David šel s Ludvíkem na záchod, aby získali nějaké ty obšírné matematické výpočty. Všechno proběhlo jako vždy. Úkoly byly vyplněny a oni se mohli vrátit do třídy. Když si ovšem profesor Lahoda prohlížel jejich práci, zhrozil se: „No co to je? Máte to úplně špatně. Do příště předělat.“

David a Ludvík na sebe jen udiveně zíraly. Až doposud byly úkoly vypracované duchem bez nejmenší chybičky. Teď Šprt Lahodu pěkně namíchnul.

„Myslíš, že se spletl?“ šeptal Ludvík.

„Obávám se, že ne,“ řekl tlumeným hlasem David. „On se přece nikdy nemýlí. Je to celý nějaký podezřelý.“

Ze sešitu najednou vypadl starý papírek. Bylo na něm něco napsáno. Oba si ho četli a nevěřili vlastním očím.

Jsem duch, který vám pomáhal s vašimi primitivními domácími úlohami. Pracoval jsem tvrdě a svědomitě pro váš prospěch a teď chci něco na oplátku. Budete mýma rukama, které vyženou tu zrůdu školníka ze školy a zničí celý jeho prokletý život. Pokud tak neučiníte, zjistíte, že nejsem tak bezmocný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Okamžitě mě ho zbavte sic budete litovat!