Cyklotermoska Elite Deboyo

Když jsem poprvé slyšel o „cyklotermosce“, ohrnoval jsem obočí a tvářil se škaredě. Když jsem ale v průběhu čtyřhodinové vyjížďky popíjel vodu i s kusy ledu, rozhodl jsem se k té podivné ideje vrátit. Už v průběhu chladného podzimu jsem si vyzkoušel, že když do sebe kopnu horký čaj, povzbudí mě to fyzicky i psychicky.

Když jsem vyjížděl na kole v -6 °C, tušil jsem, že s vodou bude trochu problém. Nesnažil jsem se tomu ale předejít, prostě jsem se nechal překvapit, co se stane. Trochu jako televize Nova, když zkoušela, co se s vodou stane, když ji dáte do mrazu.

Náustek lahve mi zmrzl prakticky okamžitě. Nezbývalo mi nic jiného, než se pro každé napití zastavit a láhev odšroubovat. Po třech hodinách mi v nápoji plavaly větší kusy ledu. Krásné to bonbóny.

Existují v zásadě dvě metody, jak v zimě nelemtat led.

• Mít vodu někde v teple. Zahřívat ji svými zády. Lidské teplo je takový příjemný odpad výkonu svalů a bylo by hřích jím plýtvat. Pokud nechcete pro každé napití lozit to batohu, chce to vodní vak. A nenechávat vodu v hadičce. To byste se už nenapili.

• Mít vodu v termosce. Z té se hůře pije, je těžší, ale zároveň v ní můžete vozit nápoj krásně horký. Lít vařící čaj do plastu bych se bál.

Termosky na kolo

Před nákupem jsem provedl malý průzkum trhu. Hodně termolahví, jak se oficiálně jmenují, řeší trochu opačný problém – udrží nápoj studený i v létě. Nevydrží 100 °C a teplo rychle ztrácí. Slibují jen okolo dvou hodin.

Některé plastové termosky vydrží až 70 °C. Jenže kvůli pochybné termoizolaci jsem je ani nezkoušel.

Elite Deboyo

Deboyo je termoska ve všech směrech. Celá kovová, z nerezu a váží lehce nad 300 gramů, takže to rozhodně není peříčko. Vozím ji v držáku na rámu, nápisy má už trochu obroušené, ale nemám důvod pochybovat o zpracování těla. Jen mi trochu chrčí, když poskakuje na kamenité cestě. Chvilku jsem se bál, že se mi rozpadá kolo.

Čeho jsem se u termosky bál bylo pití za jízdy. Z obrázků na e-shopu jsem toho mnoho nezjistil. Z praxe: je to sice možné, ale určitě to není tak pohodlné jako u běžné flašky. Je to daň za to, že nápoj je kvalitně izolovaný. Musí se otevřít celá horní část. Náustek je schován v kusu gumy, do které se pak zacvakává.

Chvíli mi trvalo, než jsem chytl správný grif, ale už mi to docela jde. Vzít, zuby odvíčkovat, ukazováčkem podržet víčko, napít se, zacvaknout a vrátit. Paradoxně nejtěžší mi přijde láhev zavřít. Chce to cvik.

Trápí mě, že otevírací mechanismus stojí a padá na úzkém kusu plastu. Tady se o odolnost opravdu bojím. Až se odlomí, už nepůjde pít pouze jednou rukou.

Test za studena

O víkendu jsem vyrazil na kolo, abych otestoval, jak dlouho vydrží můj čaj hezky teplý. Naléval jsem 100 °C. Počasí mi bohužel příliš nepřálo a teplota se pohybovala kousek nad nulou. Pro pořádný test by to chtělo opravdový mráz.

Na začátku jsem nenašel odvahu zkoušet horkost čaje přes náustek. Po první hodině jsem otestoval tak, že jsem odšrouboval víko. Dal jsem si dva hlty a lehce si popálil jazyk. Po dvou hodinách už jsem malými doušky upíjel bez vedlejší účinků. Po třech hodinách byl pořád nad hranicí vlažnosti, takže se dal bez problémů popíjet.

Moje cesta trvala čtyři a půl hodiny, a i na konci byl čas teplý. Výrobce slibuje 12 hodin, což ale závisí na okolní teplotě, jestli termosku správně zavíráte a co pro vás znamená teplý nápoj.

Po prvních zkušenostech ale mohu doporučit. Je to příjemný pocit dát si po dlouhé cestě něco teplého. Kromě cyklistického náustku je v balení klasické termoskového víčka, takže není problém využívat i v běžném životě.

7. února 2019