Ačkoliv jsem se tomuto tématu věnoval již na svém Facebookovské stránce, tak bych ho rád obšírněji rozvedl v tomto článku. Vědět, jak poznat dobrou literaturu, je důležité jak pro čtenáře tak i pro spisovatele. Jedni to potřebují, aby věděli, co číst a druzí jak psát tak, aby někdo mohl zavřít poslední stranu jejich knihy s pocitem: „Dobrý, ještě.“

Právo soudit

A kdo může posuzovat kvalitu knihy? Je to čtenář. Na první pohled jasná věc, ale je velmi důležité si ji definovat. Názory na knihy vytváří i další lidé. Jsou jimi zaneprázdnění recenzenti (hanba jim) nebo studenti, kteří dostali nálož povinné četby a bojují proti ní pasivní rezistencí. Hodnota jejich informací nám je stejně užitečná jako znalost počtu listů v amazonském pralese.

Čtenář se vyskytuje ve dvou základních formách – laický a odborný. Odborný čtenář se literatuře věnuje dlouhodobě a nahlíží na ní kritickým pohledem. Patří k nim zkušení recenzenti, sami spisovatelé a další vystudovaní odborníci. Jejich zevrubný rozbor dokáže odhalit mnohé chyby, či naopak mnohé krásy, které běžnému čtenáři uniknou. Oni víceméně rozhodují o tom, jaká literatura překoná věky, a o kterých knihách se budoucí studenti budou učit jako o význačných dílech své doby.

Své názory ventilují v recenzích či jako výsledky literárních ocenění a soutěží.

Čtenářská masa

A na druhé straně barikády stojí čtenář laický, obyčejný. Jeho názory nezískáváme ani tak z hodnocení a recenzí jako spíše z prodejnosti jednotlivých titulů. Seřadit si je můžeme velmi jednoduše.

Opravdu dobrá kniha by měla být úspěšná v obou těchto táborech. Pokud uspěje jen v jednom, něco jí chybí. Pokud v žádném, chybí jí toho dost.

A abych se vrátil k původní otázce, jak se pozná dobrá kniha? Záleží především na čtenáři a na tom, co se mu líbí. Tím jsem v podstatě řekl, že dobrá kniha může být cokoliv, pokud věříte v tvrzení, že každá zábava má svého konzumenta. Pojďme si to vzít trochu více objektivněji.

Knižní „kvest“

Existuje mnoho druhů literatury a každá má za úkol něco jiného. Kvalita knihy spočívá především v plnění tohoto cíle: učebnice mají naučit, humorné knihy pobavit a červená knihovna dojmout, potažmo rozplakat své čtenářky. Knihy vysílají své emoce a čtenáři je vstřebávají do sebe. Čím silnější je pouto mezi nimi, tím lepší je kniha. A je už na spisovateli, jak si svého čtenáře k sobě dokáže připoutat.

Na každé knize obdivuji něco jiného, každá kvalita je originál. Kedrigerna mám rád pro jeho laskavý svět, Zeměplochu pro její humor, Atlas mraků pro jeho propletenec stylů, Trpaslíky pro jejich čtivé a pohlcující vyprávění, Hvězdy nám nepřály, protože jsem nevěděl, jestli mám chtít brečet nebo se smát a nebo Válku s mloky za krásnou ukázku možné budoucnosti. Všechno to  z nich dělá dobré knihy.

Pokud se čtenář nedokáže od titulu odtrhnout, autor vyhrál. Pokud si ji přečte znova, vyhrál znovu. Pokud se změní jeho celý jeho pohled na svět, má spisovatel jackpot. Ne nadarmo se říká, že dobrá kniha se pozná tak, že člověk, který ji začal číst, je někdo jiný než ten, který ji dočetl.

Dobrá kniha má jedno pravidlo

Jak dobrou knihu napsat? Dejte jí cíl a naplňte ho.

Jaké knihy vítězí u vás?