Prvně, čím bloger není – ctrlcévéčkař. Pokud tuto zkratku nezná, je možná mírně řečeno zaostalý, ale zase dobře pro něj. Veškeré opisování je pro něj výzva a rychle si rozmyslí, něco takového dělat. Papouškování zpráv prostě do blogů nepatří. Je třeba tam přidat něco vlastního – názor. To je přesně ta věc, kterou se odlišuje od novin, a kterou si na rozdíl od nich může dovolit. Neříkáte co se stalo, ale co si o tom myslíte.

Avšak pozor, není důležité mít jen názor. Je bezpodmínečně nutné, aby to byl vlastní názor. Můžete plamenně zastávat nějaký postoj, myšlenku či produkt, rozjíždět flamewar na každé diskuzi, ale nesmí to být jen kvůli tomu, že se to líbí někomu jinému. Neimitujte nikoho, buďte sví. Samozřejmě neplatí, že jakmile jednou pochválíte Windows, stane se z vás Hulánista a naopak pokud se zmíníte o androidu, je se z vás rázem Čížkysta. Jednoduše není možné, aby každý na planetě měl jiný názor, jde jen o to, abyste si ho vytvořili sami a nevezli se jen na populární vlně s ostatními.

Jakmile totiž nasadíte zombácký výraz, zařadíte se do fronty a stane se z vás jen jeden ze stovek a tisíců. Budete nezajímaví, obyčejní, průměrní, nudní. Musíte najít vlastní směr. Nehrajte si na někoho jen proto, abyste přitáhli čtenáře, protože by vás to stejně brzo přestalo bavit a váš blog by se vám brzy odcizil.

A pokud si budete stát za svým, pokud budete mít vlastní, neobyčejný názor a odvahu říct ho světu, pak se z vás konečně stane bloger v pravém slova smyslu. A jak poznáte, že se to stalo? Nijak. Ve skutečnosti je každý jen to, za co sám sebe považuje.

A kdo podle vás může sám sebe nazývat blogerem?