Když jsem se toho rána probudil, uvědomil jsem si, že se mi zdál podivný sen. Prvních pár minut jsem neměl ani to nejmenší tušení jaký, ale stačilo se jen na chvíli zamyslel a vše se mi začalo po kouskách vracet. Šel jsem v lese. Poznával jsem ho, protože je od našeho domu co by kamenem dohodil a občas se do něj jdu projít. Rozhlížel jsem se kolem sebe jako bych něco hledal, ale nevěděl jsem co. Přesněji řečeno mé spící já to nevědělo, ale mé snové já, cítilo, že je velmi blízko nějakému objevu.

Po několika stovkách metrů jsem se konečně zastavil a můj zrak spočinul na obrovském kameni. Stál tu sám, bez přátel, a tvářil se mrzutě. Tedy tvářil by se, kdyby měl tvář. Ve skutečnosti vypadal spíše kamenně, což je mezi kamením velmi rozšířená vlastnost.

Na nic nečekaje jsem začal u kamene hrabat holýma rukama. Šlo vcelku jednoduše. Hlína pěkně létala vzduchem. Jak už to tak bývá, ve snu je všechno jednodušší a tak se mi podařilo během okamžiku udělat obrovskou díru. Už jsem se začínal bát, že budu kopat až do středu Země, ale v tom mé prsty nahmataly dřevěné víko.

„Poklad,“ zvolal jsem samou radostí a pokračoval jsem v hrabání s dvojnásobnou rychlostí. Po několika okamžicích jsem už starou truhlu vytahoval z díry. Železem zesílená konstrukce nebyla nejlehčí, ale jak už jsem zmiňoval, jsme ve snu. Stačilo několik dobře mířených úderů a zámek povolil. Truhlice se jako kouzlem otevřela a její obsah přímo zářil.

Samé zlato a drahé kamení, oči mi jen přecházely. Dokonce i Indiana Jones by neodolal a kousek si vzal domů. Tak ryzí charakter já ovšem nemám, a proto jsem plánoval sebrat úplně všechno. Můj sen o miliardáři by se tím splnil a já bych si mohl odškrtnou jednu položku z To-Do listu.

A jak už to tak bývá, v okamžiku největší radosti jsem se náhle probudil a začal si uvědomovat, co jsem právě prožil. V tomto okamžiku bych mohl začít vyprávět opět od začátku a nás příběh by se ocitl v nekonečné smyčce. Já ovšem jako svědomitý programátor zadávám break a tudíž můžeme pokračovat dále.

Tak jsem se vzbudil a vzpomínal na svůj blyštivý sen. Nedalo mi to a rozhodl jsem se, že ten snový poklad najdu. Na rameno jsem si vzal lopatu a vyrazil do dobře známého lesa. Nešlo to tak lehce jako ve snu, což se dalo očekávat. Les mi házel klacky pod nohy. Byla to tam samá díra, spadlý kmen, ale nakonec jsem se na to doslova vysněné místo dostal. Mrzutý kámen tu doopravdy stál, takže srdce mi poskočilo radostí.

Pustil jsem se do kopání. Pot ze mě tekl proudem, protože to byla nesmírně namáhavá činnost. Hlína samí kámen, že jsem si začínal zoufat. Uvažoval jsem dokonce, že to odložím na jindy. Vidina enormně velké sumy peněz, ale dokáže člověka motivovat k nestandardním výkonům.

A opět, jako ve snu, má lopata narazila na víko truhly. Po chvíli funění a klení se mi ji podařilo vytáhnout na povrchu. Přesně jak jsem si to pamatoval. Po několika úder se zámek ulomil a cesta k pohádkovému bohatství byla volná.

Pomalu jsem otevíral víko, které při tom dramaticky zaskřípalo a v truhle byl … papírek. Bílý, nijak neporušení, ale ani nepozlacený papírek. Nedůvěřivě jsem ho vzal do ruky a několikrát ho otočil, abych se ujistil, jestli z něj nepadají drahé kameny. Položil jsem ho na zem a pomocí lopaty truhlici rozmlátil na malé kousky, abych se přesvědčil, že nemá žádné skryté schránky. Opravdu neměla. Opět jsem se tedy vrátil k papírku a rozhodl se, že si přečtu jeho obsah.

Gratulujeme vám, nyní máte možnost stát zákazníky společnosti Český sen a získat 50% slevu na naše služby. Sny dle vašeho výběru. Neváhejte a volejte na …

Dál už jsem nečetl a papír zahodil. To bylo poprvé a naposledy, co mě podvedl český sen. Vlastně podruhé.