O přímé volbě se dlouho kecalo a kecalo. K překvapení všech se nakonec i konalo a konalo. Sice na poslední chvíli, takže výsledek o tom vypovídal, ale přece jen ano. Hodně se ještě diskutovalo o pravomocích prezidenta. Jelikož se ale všichni shodli na tom, že se neshodnou, tak zůstaly s několika malými korekcemi nezměněny.

A tak přišla velká volba. Kdybychom u nás měli nějakou silnou osobnost bez poskvrnky, bez vad, bez kostlivců ve skříni a bez miliónů v podlaze, botníku nebo kufříku, bylo by to super. Jako hrdý velvyslanec všeho lidu by usedl do panského sídla, Pražského hradu, kde by hájil národní zájmy a podobné „šlechetné věci“, jež lidi tak milují.

Z poslanecké milosti…

Něco takového se ovšem nestalo. Sítem prošli dva kandidáti: Miloš a Karel. Český národ se rázem dělí do tří třetin – jedni chtějí Miloše, druzí Karla a třetím … třetím to je u pr**** (to bude ta největší třetina [matematici, zabijte mě]). Když nám prezidenta volili vážení poslanci, moc jsme s tím toho nenadělali. Prostě se podívali večer na zprávy a viděli výsledek.

Co se ovšem stane teď? Ať už vyhraje jeden nebo druhý, ozvou se hlasy: „To není můj prezident, já si ho nezvolil.“ Najednou už prezident není něco posvátného, či královského jako tomu bylo dříve, je to něco, do čeho může kecat i Franta z hospody. Má možná nějaký pomyslný silnější mandát, ale zase ztratí svého kouzla a nedotknutelnosti.

Silný mandát od občanů

Ono když si to vezmeme, do důsledků, tak takový Miloš sice získal 24,21% hlasů a na Hrad ho tak chce nejvíce lidi, to je ovšem jen jedna interpretace. Druhá říká, že o jeho působení na hradě nemá zájem tři čtvrtiny obyvatel. Pokud bychom to vztáhli ještě na ty, kteří nevolili, vyšlo by nám, že o jeho působení na Hradě nemá zájem 85 % lidí. To není zrovna nejlepší mandát, nemyslíte?

S tím hraje ruku v ruce i otázka – opravdu by se měli do druhého kola dostat dvě osobnosti, které český národ rozdělují? Neměl by to být spíš někdo, kdo je přijatelný pro všechny? Vždyť by místo hlasu pro jednoho člověka stačilo kandidáty seřadit od nejlepšího po nejhorší. Ten nahoře dostane 8 bodů a poslední pekelník se spokojí s kulatou nulou.

Jediný problém by byl, že počet neplatných hlasů by se znásobil.

Přímá demokracie? To určitě!

Minulý týden novináři, i někteří politici, básnili o krásné, vysoké volební účasti. Když vyšlo najevo 60 %, básnili dál. Dle mého to je mizérie. Lidé volají po přímé demokracii a podobných super výdobytcích moderní demokracie. Víte co? Jsem pro. Ale dokud svůj hlas neodevzdá 90 % lidí, nebude žádné rozhodnutí platné.

P.S Prezidentské kandidáty označuji křestními jméno, protože příjmení Karla bych si nemusel neustále googlit. Brzy se jistě dostane i do diktátů.

P.S.S #volimkarla