Říct o čem přesně je Atlas mraků, není tak úplně jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to film, je to kniha, je to symfonie (sexstet chcete-li) a mnoho dalších věcí. Šest různých příběhů se střetává a tvoří jeden celek napříč staletími. Každý má své hrdiny snažící se změnit pořádek světa, do kterého se dostali a padouchů, jež ho naopak brání.

Na film jsem narazil poměrně dlouho před jeho hlavním atakem kin. Shlédl jsem trailer a poctivě se na něj těšil jako na málokterý film. Zaskočila mě jen silná reklama, která ho hnala do výšin a ukazovala v ulicích i na internetu. Taková věc dokáže člověka odradit.

Teprve později jsem si sehnal pár informací navíc a dozvěděl jsem se, že jde o románovou adaptaci. A jelikož jsem člověk ducha nedočkavého, začal jsem číst. Pohybujete se z minulosti do budoucnosti a zase zpět, nějakých čtyři sta let historie. Paradoxně máte v půlce rozečteno šest příběhů a u žádného neznáte konec. Co jedna postava, to jiný styl vyprávění. Poznáte to podle slovníku i podle spádu povídání. Podobně působí i film, kde se ovšem jednotlivé pasáže neustále prolínají mezi sebou a nikdy nevíte, kde se v příštím okamžiku ocitnete.

Od tvůrců Matrixu? To snad ne!

Jedna z věcí, co mě na filmu ještě odrazovalo, byl podtitulek „Od tvůrců Matrixu“. Na tuto trilogii mám docela špatně vzpomínky. Z prvního dílu si vybavuji, že se tam hodně střílelo a z dalších dvou, že jsem vůbec nevěděl, o co tam sakra jde.

V úvodu Atlasu mraků by se nejspíše konalo to samé, pokud bych nečetl část knihy. Hned za začátku na vás vyskočí šest hlavních postav a vy nevíte, která vlastně bije. Postupem času se však vše stává jasnější a jasnější. Nečekejte nějaké výrazné proplétání osudů, protože jednotlivé příběhy dělí klidně i půl století. Spíše se tu objevují odkazy na minulé události, náznaky a pouto minulých životů.

Atlas mraků není pro každého, ale určitě stojí za to ho vidět. Je to unikátní dílo. A pokud byste se v něm ztratili, pomůže vám třeba následující infografika.