Rozverný Fabulačník
Michal Ozogán

6 kladiv na bloggerský blok

6 kladiv na bloggerský blok

S autorskou krizí se čas od času musíme potýkat všichni. Naštěstí máme svoje podivuhodné způsoby, jak ji překonat. Vždy se ale hodí mít nějakou tu metodu navíc, a proto vám dnes ukážu šest kladiv, kterými lze onen blok zbořit.

Existuje blok spisovatelský a ke vší smůle existuje i blok bloggerský. Může být vcelku krátký, rovnat se jednomu vynechanému článku v týdnu a jindy se táhne dlouhé měsíce a roky a dost možná neskončí nikdy. Někdy za to může jednoduše změna priorit, ztráta zájmu, ztráta času a u těch nejméně šťastných třeba ztráta počítače. A nebo autora jednoduše nenapadne nic, o čem by mohl psát, i když by chtěl hrozně moc. Bloggerský blok, seznamte se. Ahoj.

Jelikož ale neexistuje zeď, která by se nedala zbořit, nebo u které by neexistovala důmyslná postranní dvířka, dostanete se nakonec do země plné duhy, jednorožců a přehršle nápadů na články. Je jen na vás, jestli to zkusíte jen jedněmi z nich, nebo si přinesete obří beranidlo a budete se pokoušet dobýt všechna vrata najednou.

1. Dopřej si sociální brainstorming

Sociální sítě jsou jako oheň. Dobrý sluha, ale dost o hovně pán. Zapomeňte teď, jak nad nimi zbytečně ubíjíte svůj čas (a ne, to slovo na p nepoužiju) a zkuste je využít ku svému prospěchu. Ten nápad mám od Lucie, která o něm mluvila na Literárním festu. Úkol první – otevřete si Facebook (nebo Twitter nebo cokoliv). Doufám, že máte hodně přátel a hodně příspěvků, které můžete prolézat. Úkol druhý je totiž velmi jednoduchý – prostě si tam tak scrollujte a hledejte, co lidi sere. Pak o tom stačí napsat.

Lidi si o tom totiž hrozně rádi čtou, jak někdo chápe jejich problémy a diskutuje o jejich těžkých příkořích. Chce to něco kontroverzního, něco, co každému hýbne s žlučí a nenechá jednu místnosti tichou.

2. Přečti si něco chytrého

Je fajn přečíst si občas nějakou chytrou knížku. Já sice moc na chytré knížky nevěřím, přijdou mi, že se tváří chytřeji, než ve skutečnosti jsou, a v praxi nejsou až tak použitelné. Na druhou stranu pokud jim člověk podlehne, tak dokážou skvěle nabudit a dodat energii na realizaci nových nebo dlouho odkládaných nápadů. Často ale fungují jen jako zážeh a je už na vás, jestli dokážete tempo udržet.

DSC_0116

A jak vypadá takový chytrá knížka? Něco ve stylu Kraď jako umělec, Restart nebo Jak získat hodinu denně. Melvil je v tomto ohledu velmi nápomocný. Když se s knihou naladíte na stejnou vlnu, dají se z toho vytřískat nové nápady a nové zážitky. Ale pozor, když se do toho budete nutit, nic nebude. Já třeba všechny tyhle osobní rozvoje moc nemusím, tak je pro mě těžké, vybrat správné čtivo.

3. Poslouchej cizí rozhovory

Buďme k sobě upřímní, všichni naši přátelé jsou tak prokouknutí, že jim vidíme i škrábanec na šestém žebru zleva. Málokdy z nich vypadne něco nečekaného či dokonce šokujícího, čím bychom se mohli inspirovat. Mnohem zajímavější jsou rozhovory těch jiných lidí (sorry přátelé), protože jen tak objevíte věci, o kterých jste ani nevěděli, že existují. Já se takhle dozvěděl o záhadě červené barvy.

Je sice trochu netaktní umlčovat své přátele v jejich vyprávěních, abyste si poslechli jiné a zajímavější a vůbec poslouchat cizí rozhovory asi také není úplně košer. Na druhou stranu tohle není práce pro Matku Terezu, ale pro bloggera.

4. Vykašli se na blogování

Chápu, že tahle rada zní na první pohled naprosto stupidně a hloupě, ale není tomu tak. Opravdu těžko se dá vymyslet nějaké zajímavé téma, když jen sedíte u počítače a mhouříte oči na prázdnou stránku. Jděte do přírody, jděte na kolo, dejte si indiánka a jestli vám je nad 18, dejte si víno nebo panáka v pochybném lokále. Začněte dělat něco nového, neotřelého, nezvyklého. Blogovat přece nemusíte jen o tom, co znáte, ale i o tom, o čem se teprve učíte. Někdy to je dokonce i lepší. Jak jinak by mohli být moje tweety o tom, jak jsem něco zkazil, tak oblíbené.

Ale na druhou stranu pozor! Pokud začnete žít ten život moc, zjistíte, že je to moc fajn a nebudete už mít na blog čas.

5. V mozku nic neudržíš, mrskni to do deníčku

Ty nejlepší nápady se plíží jako svině zlodějský. Sotva si uvědomíte, jak geniální jsou, už se opět ztrácí, a i když vám lechtá šedou kůru, tak už si prostě ně nevzpomenete. Trvalo mi mnoho let přesvědčit sám sebe, že geniální nápady se prostě dají zapomenout. Ony mě většinou totiž nechyběly. Nevěděl jsem, že jsem na ně kdy přišel. A pak přišly ty okamžiky, kdy jsem věděl, že jsem nějaký měl, ale už ne vo co tam gou.

DSC_0112

Jsou dvě základní možnosti. Pořídit si hodně, hodně, hodně malý notýsek a pak hodně malou tužku a mít obě tyto ingredience vždy po ruce. Brzy jsem zjistil, že je to pro mě nemožné a přešel jsem na poznámky v telefonu. Jedna ikonka mi otevře Google docs s dokumentem „nápady“ a tam si vždy napíšu nějaký výkřik do tmy. Většinu z nich nepoužiju, ale z některých čerpám třeba i o několik měsíců později. Píšu si všechno, co mě nějak v danou chvíli osloví. Většinou ani nevím, co bych o tom psal, je to jen zajímavé a nápad později rozvedu.

Rozhodně bych do toho deníčku nepsal nějaké romány na pokračování.

6. Ztop cizí nápad

Ale fuj! Nedá se nic dělat. Cizí nápady se prostě topit musí. Buď od ostatních blogerů nebo novinek z oboru, o kterému píšete. Není na tom nic hrozného. Přečetli jste článek? Máte jiný názor? Sem s ním! Určitě by to neměl být článek ve smyslu – taky si to myslím – protože by byl naprosto zbytečný. Když už zpracujete nějaké téma, tak to musíte udělat jiným způsobem. Nemusí to být ani ten názor, ale stačí, když svému pohledu dáte nějakou jinou, zajímavou formu.

Pokud píšete tématicky úzce zaměřený blog, tak je pro vás jednoduší v tom, že stačí komentovat všechny novinky, které se objeví a vaše čtenáře to bude zajímat. Jen je třeba dát pozor na to, aby články obsahovaly něco navíc a ne jen trapné převyprávění, které se učí na základní škole. Nikdo nemá rád základní školu.

A abys byl spravedlivý, dej link na původní článek a všichni lidé budou šťastni…


Máte nějaké vlastní řešení autorských krizí? Sem s nimi!



Komentáře
  1. Martine, la vietnamienne

    Martine, la vietnamienne: Sociální brainstorming zabírá vždycky, většinou i na samotných sociálních sítích.
    Sice jsem o většině metod konkrétně nevěděla, ale když se nad tím zpětně zamyslím, tak jsem to vždycky dělala tak nějak podvědomě. Ale přestože to znám, vím o tom, jak porazit blogerský blok, nejde to nějak pryč. Myslím, že blok přichází s leností a pokud je bloger líný a nechce to změnit, nezmění se to. (Tak jako u mě.)
    Každopádně je to určitě přínosný článek! 🙂

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Já jsem byl vždycky velký zastánce podvědomých metod, ty jsou prostě nejlepší!

      Lenost může mít myslím velký vliv, ale zas ne vždy. Někdy je člověk prostě nápadově vycucnutej a nejde to a nejde to.

  2. Em Age

    Em Age: Já zkrátka miluju tvůj styl psaní, je opravdu skvělý a vždycky mě pobaví. Taky bych si přála být ve článcích takhle vtipná, ale hádám, že to je prostě něco, k čemu musí člověk dospět. 😀
    Abych se přiznala, tak svůj aktuální článek na blogu jsem sepsala díky ztopení. Ale uvedla jsem zdroj inspirace, tak snad OK. 😀
    Jsou to velmi dobré rady – když mám blok, prostě nepíšu, takže nejvíc využívám čtyřku. 🙂 Vím, že ta inspirace se většinou vrátí. A když nepíšu články, píšu aspoň komentáře na ostatní weby. Jak jsi psal, tam se skrývá mnoho inspirace.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Díky. Když se podívám na některé starší články, tak se můj styl psaní dost změnil. Vypadá to trochu jinak, je to psané trochu jinak… a píšu už hodně dlouho na to, aby to bylo aspoň trochu vidět 😀 Za svoje nejlepší zbraně považuji radost z psaní a nadhled.

      Já sám asi tu čtyřku také používám nejvíce. Mám to štěstí, že v psaní není nutnost a i když se snažím dodržovat určitou pravidelnost, tak někdy to prostě nevychází. A vím, že se to zlepší.

  3. Kayla

    Kayla: Skvěle napsáno! Když jsem v minulosti blogovala využívala jsem minimum zdrojů. Nedocházelo mi, že nejlepší zdroj jsem já sama. I když to možná zní sobecky.
    Žijeme v době, kdy každý rád druhému kouká do talíře, nebo jak je uvedeno v článku „jsou tak prokouknutí, že jim vidíme i škrábanec na šestém žebru zleva“. To spojení mě opravdu velmi pobavilo 🙂
    Chodit mezi lidi je inspirace sama o sobě. A co třeba taková jízda MHD? Ta toho vydá také dost. Zážitky se hromadí a hromadí…
    A tak jsem návrat k blogování pojala tentokrát jinak. Pořídila jsem si zápisník a postupně zapisuji věci, které se mi staly v minulosti nebo třeba včera. Zapisuji vše co najdu. Od inspirativních citátů, od kterých by se v budoucnosti mohl odpíchnout článek, až přes názory z rozsáhlých diskuzí. Zatím jsem ze svých zásob využila minimum nápadů. Témat mám však minimálně na rok (pokud uvažuji zvěřejňování 3 článků týdně).

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Já myslím, že mít za hlavní zdroj sebe je naprostý základ. Asi bych nemohl psát pořád o někom jiném. Buďme takoví roztomilí sobci.

      Já mám nápadů také relativně dostatek, ale psát je nestíhám hlavně kvůli času. Někdy to jde a někdy prostě ne, to se chodí mít nějaké články do zásoby. Kéž bych nějaké měl.

  4. Lamič

    Lamič: Jsem jsem to ještě řešit nemusel, protože jsem zatím celkem nabuzenej na psaní jak panic před prvním sexem 😀

    Průběžně si dělám seznam článků, když moje kebule něco vyhodí ven a osobně mi nejvíc pomáhá vyjít ven mezi lidi. Jak člověk slyší všemožný drby a zažije různý kraviny, tak je to kurevsky inspirativní. Jde jen o to mít oči otevřený a uši nastražený.

    1. Michal Ozogán

      Michal Ozogán: Já mám tenhle blog už nějakých 5 let, takže jsem zažil mnohá vzplanutí a mnohé pády. Nikdy to tu úplně neumřelo, jen mám občas slabší období… Občas není čas, občas dojdou nápady … pořád hledám ale nové fígle. Občas se třeba podívám na nějakou svojí instagram fotku a na základě ní napíšu článek.

      1. Lamič

        Lamič: Ty kráso. To už je pěkná doba. Podle mě má slabší období někdy každej. Vím z působení jinde.

        U mě je průser, že nejsem ten typ člověka, který by u jedné věci vydržel x let. Většinou. Mě nejvíc baví něco rozjet od nuly, učit se o tom a koukat na ten vývoj. Jakmile se to ale dostane do určité fáze, kdy můžu říct „Jo, to je dobrý,“ tak mě hrozně rychle chytá syndrom vyhoření.

        Takže tenhle spíš docením někdy v budoucnu 🙂

        1. Michal Ozogán

          Michal Ozogán: On tenhle blog taky zažil mnohé a v každý fázi píšu o něčem trochu jiném 🙂 Několikrát jsem obsah rozděloval a zase spojoval. Například blog o blogování byl původně samostatný a nyní zase odděluju blog o sportování.

Přidejte svůj komentář