Ačkoliv nepatřím mezi ty, kteří nad každou gramatickou chybou klejí a hlasitě nadávají, jak někdo něco takového vůbec napsal a proč v první třídě přerušil výuku českého jazyka. Ale i já, když vidím špatně napsanou přímou řeč, obracím oči v sloup. Pokud se budete držet popsaných pravidel, budou vaše texty pro čtenáře mnohem příjemnější.
Pravidla přímé řeči jsou na rozdíl od těch gramatických jednoduchá, prostá a bez podivuhodných výjimek. Nemůže se stát, že je nedokážete pochopit nebo na ně budete během psaní zapomínat. Jakmile se je jednou naučíte, budete je do své tvorby mastit jako padesátiletý harcovník v oboru.
Prvně k uvozovkám – máme speciální české, ve dvou tvarech a to 99 a 66. Vypadají takto: „ a “. Vlastenci se mohou hrdě být do prsou. Pokud nepoužíváte pokročilejší textový editor (word, openOffice,…) v češtině, tak můžete mít problémy s jejich napsáním. Ve Windows použijte zkratku Alt+0132 pro „ a Alt+0147 pro “. Na Macu tu jsou Alt+Shift+N a Alt+Shift+H. Aby se linuxový nadšenci necítili podvedeni, mohou si o českých uvozovkách přečíst tento článek. Jelikož jsou zmíněné klávesové zkratky velmi krkolomné, tak doporučuji ony textové editory vybavené češtinou používat.
Můžeme se bavit o čtyřech typech přímé řeči. Ta nejzákladnější vypadá takto:
„Proč jsi to udělal? Toho budeš ještě litovat.“
Všimněte si, že uvozovky nejsou od vnitřku odděleny mezerou.
Další variantou je uvozovací věta za přímou řečí.
„Proč jsi to udělal? Toho budeš ještě litovat,“ pohrozil mu.
Přímá řeč končí čárkou a uvozovací věta začíná malým písmenem. Je rovněž od uvozovek oddělena mezerou. Přímou řeč je samozřejmě možné ukončit i vykřičníkem nebo otazníkem.
„Sedni!“ rozkázal.
Vše se chová úplně stejně.
Další případ nastane, když uvozovací větou začínáme.
Podíval se na mne a řekl: „Toho budeš ještě litovat.“
V tomto případě je uvozovací věta zakončena dvojtečkou a opět oddělena mezerou. Přímá řeč začíná velkým písmenem.
Poslední případ, který může nastat, je uvozovací věta uprostřed.
„Toho budeš ještě litovat,“ zahrozil mi zloděj, „nikdo mi neunikne.“
První část přímé řeči je zakončena čárkou, stejně tak jako věta uvozovací. Ta, stejně jako druhá část přímé řeči, začíná malým písmenem.
Svůj řád má i rozdělení do odstavců. Pokud přímou řečí začínáte, pište na nový řádek. Stejně tak, když jí skončíte, tak další věta bude opět začátkem dalšího odstavce.
„Představ si, dostal jsem super nápad,“ rozzářil se Martin a vychloubačně se při tom usmíval.
„Tak se pochlub,“ podpořil ho Jakub, „ukaž co v sobě máš.“
Martin rozbalil zmuchlaný kus papíru a začal vše popisovat: „Princip je jednoduchý. Dáš jednu nohu dopředu, pak tu druhou a pomocí toho se pohybuješ. Nazval jsem to posun vpředný. Napadlo mě, že bych si to mohl patentovat a žít z licenčních poplatků.“
Po přečtení Martin zmuchlaný papírek opět pečlivě schoval.
„Ty seš teda hlava,“ zasmál se Jakub a po chvíli přemýšlení dodal, „budu hodný a za tisíc korun to můžeš udělat.“
„Cože?“ podivil se Martin.
„Říkám, že za tisíc papírů můžeš.“
„Ti nic platit nebudu, nevim proč,“ odporoval, „je to můj nápad.“
„Ale budeš. Patent na patentování kravin už mám já.“
A teď, jak by to vypadalo, kdybychom se žádných pravidel nedrželi.
JAK NE!
“Představ si, dostal jsem super nápad.” Rozzářil se Martin a vychloubačně se při tom usmíval. “Tak se pochlub.” Podpořil ho Jakub. “Ukaž co v sobě máš.” Martin rozbalil zmuchlaný kus papíru a začal vše popisovat. “Princip je jednoduchý. Dáš jednu nohu dopředu, pak tu druhou a pomocí toho se pohybuješ. Nazval jsem to posun vpředný. Napadlo mě, že bych si to mohl patentovat a žít z licenčních poplatků.” Po přečtení Martin zmuchlaný papírek opět pečlivě schoval. “Ty seš teda hlava.” Zasmál se Jakub a po chvíli přemýšlení dodal. “Budu hodný a za tisíc korun to můžeš udělat.” “Cože?” Podivil se Martin. “Říkám, že za tisíc papírů můžeš.” “Ti nic platit nebudu, nevim proč.” Odporoval. “Je to můj nápad.“ “Ale budeš. Patent na patentování kravin už mám já.”
No řekněte, není ten první rozhovor mnohem lepší?
Tweet
Skvělý a velmi užitečný článek! Potvrzuji, že má mnoho lidí velké problémy s formálním zápisem přímé řeči. Nechť toto shrnutí slouží jenom k užitku ostatních!
Když někdy čtu cizí povídky, tak se s tím právě také občas setkávám, a právě proto jsem si vytvořil takové shrnutí. Můžu na něj jednoduše odkázat.
Velmi dobrým zdrojem se mi stala kniha “Jak používat čárku a další interpunkční znaménka”, kde je popsána nejen přímá řeč, ale i správné použití závorek, pomlček nebo tří teček. Velký prostor mají čárky, tam je těch pravidel opravdu požehnaně.