Přichází se zdravou stravou konec všehožroutů v Čechách?

Můj pocit je takový, že zdravé jídlo je dnes víc trendy než kdykoliv předtím. Možná to ale bude tím, že to, co se dříve považovalo za prospěšné, už prospěšné není a navíc každý rok napíše „nějaký expert“ knížku, která zase všechno změní. Existuje vůbec zdravé jídlo nebo to je jen mýtus, který se každou chvíli aktualizuje?

Jen velmi těžko se mi současnost srovnává s minulostí. Tehdy jsem svět viděl jinak, všímal si jiných věcí a nelze tak říct, co všechno se změnilo. Jsem si však jistý, že ten trend zdravých věcí a čtení složení výrobků, patří mezi dnešní novoty. Dobře si vzpomínám na nedávná léta, kdy jsem bez nějakých skrupulí skupoval v Albertu kuřecí nářez bez nejmenší vědomí, proč se to nejmenuje šunka. Byly to jednoduché časy, jídlo bylo jídlo a vlastně ani nezáleželo na tom, co obsahuje.

Nevím, zda tento vágní zájem způsobovalo moje tehdejší studentství či to bylo prostě dobou. Ono k učení totiž úplně stačí jedny špagety s kečupem a sýrem. Ne že by na nich bylo něco špatného, tohle jídlo je pořád můj nesmrtelných král. Zdravé potraviny tehdy sice existovaly, ale ještě to nebylo tak cool.

Awakening

Mám pocit, že tu revoluci zažehli Vaněk, Tuna a spol. se svými pořady na Streamu. Odtud jsem prvně zaznamenal lamentace na složení potravin. Zvláště Tuna ve svém pořadu A dost využívá takový ten slavných styl, který se asi naučil z televize NOVA. Nejdříve ukáže hrající si šťastné děti, pak nahodí dramatickou, pohřební hudbu, ve kterém ukáže složení výrobku, že obsahuje nějaké barvivo a s otcovským hlasem dodá: „Tohle chcete dávat svým dětem?“ Velmi rád také mluví o dehtu (především tom hnědouhelném) a o broucích. Bývá velmi překvapen, že malinovka za pár korun neobsahuje maliny a dělá z toho aféru srovnatelnou s obsazením Krymu.

To je vždycky strašná ochrana děti, že jsou ve vývinu a tak. Ne že by osvěta nebyla důležitá, ale ta forma ... Kdyby věděl, že jsem jako dítě jedl cukr jen tak z prstu a občas oblízl 10 let prošlou kyselinu citrónovou, asi by ho trefil šlak. Nemluvně o tom, že jsem snědl tolik chlebů, že by to zabilo všechny bezlepkáře na Zemi. A navíc, mnohem nebezpečnější pro dítě bude, když uvidí své rodiče kouřit, než když vypije umělou malinu.

Zkuste všechny krmit „biem“

Když se podíváme na cenu některých tuze kvalitních a bio a nechemických potravin, není se čemu divit, že si lidi radši koupí levnější. On by to totiž byl kumšt, nakrmit 7 miliard hladových krků bio potravinami. Všechna ta chemie tu je hlavně proto, že dokáže z menší plochy vytěžit mnohem víc žrádla (a samozřejmě i víc peněz). Z poslední doby tu je ta strašná aféra s palmovým olejem. Tam ale přece není řešení přestat ho používat. Problémem není palmový olej samotný, ale celková spotřeba. Palmy pokácí a zasadí něco jiného, olejnatého.

Obecně by bylo krásné, kdyby se všude pěstovalo bio se stejnou výnosností jako nebio, ale jde to? Šlo by tím nakrmit všechny krky? Nehrozilo by, že nějaký rok úrodu prostě sežerou brouci?

Zdravá potravina je otazník

Ona i ta definice, co je zdravé a co ne, je tak složitá a vágně formulovaná, že nikdo nemá šanci prokouknout ten chaos. Co je zdravé se mění v průběhu doby a v různých skupinách. Ještě před nedávnem vejce patřilo na temnou stranu, ale nějaký mistr Yoda ho přetáhl zpět, takže je opět in. Svého návratu mezi zdravé potraviny se dočkalo dokonce i sádlo, minimálně v některých skupinách.

Naopak některá jídla vyvolávají takové kontroverze, že by si za ně mohli lidi vyškrábat oči. Třeba takové mléko. Jedni vám řeknou, že vám zahlení střeva a druhá strana, že je to kec. Pak se objeví argument, že nikdo jiný než člověk mléko jiného savce nepije, tak proč by měl on. Což je ovšem stejné, jako tvrdit, že žádný jiný tvor nemyslí, proč by člověk měl?

Střídmost

A tak to je nakonec jen na nás samotných, jakou cestou se vydáme, co budeme žrát a co ne. Musíme najít svoji vlastní vnitřní rovnováhu a řídit se podle ní. Ono většinou stačí nežrat mekáče a je to ok. Já bych ani v těch rychlých občerstveních nemohl jíst. Z toho obřího barevného boardu si nedokážu vybrat. Já hlavně nemusím hamburgery a z čeho pak volit? Když už není jiné možnosti, prostě řeknu, že si dám to, co ostatní nebo hladovým.

Ovšem do nějaké super healthy restaurace bych taky nešel. Je to na mě moc ... zdravé. Mimo moji vnitřní rovnováhu. Mimo moji vnitřní logiku. Jsme stejně špatně naprogramovaní. Vždyť bychom měli jíst to, na co máme pravě chuť. Příroda udělala velmi zlou práci.

A i když všichni okolo mě začínají do toho trendu kvalitních potravin padat, nedá se říct, že všichni půjdou tímhle směrem. Vždyť já taky neznám nikoho, kdo by měl rád Zemana nebo Babišku a jak jsou tady populární...

7. května 2016