Jsem unaven vším tím osobním rozvojem, který se snaží lidem linkovat životy. Já chci dělat věci po svém a ne, aby mi někdo říkal, jak je to správné. Přijdu na to sám, i kdyby to mělo být přes pokus&omyl. Bude to mít rozhodně větší význam, než si přečíst nějakou hromadu knih plných velkých slov.
Ačkoliv nepatřím mezi ty, kteří nad každou gramatickou chybou klejí a hlasitě nadávají, jak někdo něco takového vůbec napsal a proč v první třídě přerušil výuku českého jazyka. Ale i já, když vidím špatně napsanou přímou řeč, obracím oči v sloup. Pokud se budete držet popsaných pravidel, budou vaše texty pro čtenáře mnohem příjemnější.
Vítejte ve světě drsných cestovatelů, vítejte ve světě návzdušníků. Křižují oblohu od jednoho přístavu k druhému, obchodují a snaží se vyhnout nebezpečným bouřím a krutým pirátům. Povídka se účastnila literární soutěže “Dračí řád 2012″ a skončila v té lepší půlce.
Poslední díl novely I věčnost musí jednou skončit. Příběh vstupuje do svého závěru, kde se rozhodne, zda Felix dokáže změnit svůj osud nebo se svět bude dál držet původního plánu.
V nedávné době jsem začal mít problém. Má schopnost rozeznat všední dny jeden od druhého klesla pod únosnou hranici. A jelikož se jedná o problém vpravdě komický, rozhodl jsem se o něm zafejetonovat.
Je to konec? Je to začátek? Nebo obojí a celý příběh se bude točit v nekonečném kruhu? Jaký je Felixův osud a bude ho následovat?
Maska je na dosah ruky a přeci na míle vzdálená. Aby jí někdo mohl získat, musí povolat stvoření z pekel – hrůzostrašného démona, který dokáže roztrhnout člověka vejpůl. To neexistuje jiná cesta? To je střet nevyhnutelný?
Fejeton o letošní olympiádě v Londýně, který byla (je) díky všemožným zákazům snad ještě čínštější než ta čínská. Jaké byly staré a jaké jsou ty nové hry?
